11. června, 2019 Michal Lebduška
Volodymyr Zelenskyj během prezidentské inaugurace. Foto: Wikimedia Commons/Mykola Lazarenko / The Presidential Administration of Ukraine
Herec a komik Volodymyr Zelenskyj se ujal funkce ukrajinského prezidenta zhruba měsíc po svém volebním vítězství. V tomto mezidobí došlo k řadě událostí, které buď sám inicioval, nebo na které musel reagovat. Ještě těsně před druhým kolem voleb se do popředí opět dostala otázka ukrajinsko-ruských vztahů, které jsou od ruské anexe Krymu a rozpoutání nevyhlášené války v Donbasu na bodu mrazu. Jen pár dní před zvolením nové hlavy státu se totiž objevila zpráva, že ruský prezident Vladimir Putin chce zjednodušit proces udělování ruského občanství obyvatelům okupovaných území na východě Ukrajiny, a 24. dubna skutečně příslušné nařízení podepsal. Hned poté se vládce Kremlu navíc nechal slyšet, že zjednodušenou proceduru pro udělování občanství může Rusko aplikovat na celou Ukrajinu.
Tento krok logicky vyvolal ostré reakce, kterým se nemohl vyhnout ani čerstvý vítěz voleb. Ve své odpovědi na Putinův krok prohlásil: „My perfektně víme, co skutečně dává ruský pas. Je to právo být zatčen za pokojný protest. Je to právo nemít svobodné volby v konkurenčním prostředí. Je to právo zcela zapomenout na existenci přirozených práv a svobod člověka.“ Spolu s tím pak navrhl, že by Ukrajina mohla udělovat své občanství lidem, kterým hrozí represe v autoritářských režimech včetně Ruska.
Tato přestřelka se neobešla bez tradičního ruského narativu o tom, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ a mají toho spoustu společného. Jakkoliv v minulosti řada Ukrajinců tento pohled sdílela, tak dnes z pochopitelných důvodů nepadá na úrodnou půdu. Proto také Volodymyr Zelenskyj zareagoval slovy, že „dnes, po anexi Krymu a agresi v Donbasu, nám ze společného zůstalo jen jedno – státní hranice“.
I přesto Zelenskyj dlouhodobě mluví o tom, že chce zajistit mír v Donbasu za každou cenu a je připravený i na přímé vyjednávání a kompromisy s Ruskem. Jak chce Rusy přesvědčit o stažení se z Krymu a východu Ukrajiny ale nijak blíže nespecifikoval. Jeho poradce Dmytro Razumkov pouze označil za nepřekročitelnou červenou linii to, že Ukrajina nebude handlovat svým územím ani občany.
Výše zmíněný Putinův výpad proti Ukrajině je z ruského pohledu logický v tom smyslu, že přichází v momentě, kdy se mění vláda a teoreticky je možné přistihnout novou garnituru nepřipravenou na podobné výzvy. Zároveň tím ale Moskva vnutila Zelenskému jasný postoj, který se ve vztahu k Rusku nebude moci příliš lišit od předchozího prezidenta. Nová hlava státu přitom mohla být k Rusku vstřícnější, a to i kvůli svému původu v ruskojazyčném Kryvém Rohu a jeho provázání s populární ruskojazyčnou kulturou nejen na Ukrajině, ale i v jiných částech bývalého Sovětského svazu. Možnosti vstřícnějšího přístupu ostatně napovídá i ochota k vyjednávání, kterou bývalý prezident Petro Porošenko z logických důvodů nesdílel.
Pokud jde o dění na domácí scéně, tak Zelenskyj už předem avizoval, že nebude čekat na řádné parlamentní volby, jež se měly odehrát na podzim, ale rozpustí parlament a uspořádá je v nejbližším možném termínu. Argumentem pro rozpuštění měla být neexistence většinové koalice, kterou ukrajinská ústava vyžaduje. Ve skutečnosti jde ale novému prezidentovi o to, aby dostal do parlamentu co nejvíce vlastních poslanců. Nyní je totiž na vrcholu popularity, která by mu nemusela do podzimu vydržet.
V souvislosti s tím se dostal do konfliktu s parlamentem, který protahoval jednání o datu inaugurace. Šlo o to, že pokud by Zelenskyj zahájil své funkční období po 27. květnu, tak by nemohl parlament rozpustit. Ústava to totiž méně než půl roku před řádnými volbami zakazuje. Kvůli tomu se objevily i návrhy na to, aby se inaugurace odehrála až v červnu, protože funkční období prezidenta trvá pět let a Petro Porošenko ho zahájil až 7. června 2014.
O posunutí termínu za 27. květen stála především strana Lidová fronta bývalého premiéra Arsenije Jaceňuka, která je nyní ve stavu klinické smrti a potřebuje se přeskupit a začít pod novou značkou, aby vůbec měla šanci na jakýkoliv volební úspěch. I proto Jaceňuk pár dní před již dohodnutým datem uvedení prezidenta do funkce vypověděl koaliční smlouvu, což mohlo podle některých interpretací rozpuštění parlamentu zabránit. Poslanecké kluby by pak měly třicet dní na vytvoření nové koalice, během kterých by nemohl prezident nic udělat. Ten ale argumentoval tím, že většinová koalice fakticky nefunguje už od vystoupení třech menších stran v letech 2015 a 2016.
Nakonec se poslanci dohodli na termínu inaugurace 20. května. Ten se štábu Zelenského nelíbil, protože připadal na pondělí, čímž měl parlament podle jeho slov zkomplikovat účast obyčejných lidí i zahraničních představitelů na slavnostním aktu a zároveň život obyvatel Kyjeva, protože musela být zavřena řada ulic v centru města. Místo toho štáb navrhoval neděli 19. května, což ale bylo odmítnuto kvůli tomu, že na ni připadal den paměti obětí politických represí, během něhož probíhají vzpomínkové akce v Bykivni na okraji Kyjeva, kde je velký ukrajinsko-polský hřbitov obětí stalinismu a jednoho z katyňských masakrů.
V den inaugurace se před parlamentem, kde se celý ceremoniál odehrával, shromáždilo několik stovek Zelenského příznivců. Po složení prezidentského slibu následoval poměrně ostrý inaugurační projev, ve kterém nová hlava státu ihned ohlásila slibované rozpuštění parlamentu a vyzvala vládu k demisi. To premiér Volodymyr Hrojsman ještě ten den vyslyšel. Zároveň Zelenskyj propustil z funkce šéfa ukrajinské tajné služby SBU Vasyla Hrycaka a generálního prokurátora Jurije Lucenka.
Po těchto krocích se rozhořela debata, jestli bylo rozpuštění parlamentu v souladu s ústavou, a proto se Jaceňukova Lidová fronta obrátila v této věci na ukrajinský ústavní soud. Jestli to přinese nějaké ovoce, není ve chvíli psaní tohoto textu jasné, protože předsedkyně centrální volební komise Teťana Slipačuk se už dříve nechala slyšet, že v momentě, kdy dojde ke zveřejnění příslušného prezidentského nařízení a začne volební proces, už ho nelze zastavit.
Kromě rozpuštění parlamentu a demise vlády vzbudila pozornost také myšlenka nového šéfa kanceláře prezidenta Andrije Bohdana, že by se mohlo odehrát referendum o mírovém procesu v Donbasu, v němž by se rozhodovalo o obsahu případné dohody s Ruskem. Tento nápad trefně okomentoval známý zpěvák a aktivista s politickými zkušenostmi Svjatoslav Vakarčuk, jenž se chystá do voleb s vlastní stranou nazvanou Hlas: „Předkládat otázku národní bezpečnosti v referendu v době, kdy proti nám protivník vede nejen horkou, ale i informační válku, je nebezpečné a nezodpovědné.“ Zřejmě i kvůli této kritice se nakonec sám Zelenskyj pokusil zmírnit rétoriku a mluvil o tom, že by případně šlo spíše jen o konzultativní průzkum, co si lidé o tématu myslí.
Již zmíněný šéf kanceláře prezidenta znamená další kontroverzi, se kterou se hned ze začátku Zelenskyj potýká. Andrij Bohdan totiž působil jako vládní zplnomocněnec pro protikorupční politiku ve dvou vládách Mykoly Azarova (2010–2014) za prezidenta Viktora Janukovyče. Z tohoto důvodu se ho týká lustrace, v jejímž důsledku by neměl deset let vykonávat určité funkce. Proto ukrajinské ministerstvo spravedlnosti přezkoumává, jestli jeho jmenováním nedošlo k porušení zákona. Kromě toho je Bohdan také známý jako právník kontroverzního oligarchy z Dnipra Ihora Kolomojského, o kterém se dlouhodobě mluvilo jako o podporovateli Zelenského.
Dále se nový prezident obklopil spolupracovníky ze své produkční společnosti Kvartal 95. Jedním ze zástupců šéfa prezidentské kanceláře je tak například Jurij Kosťuk, jehož „kvalifikace“ spočívá v tom, že byl spoluscénáristou a kreativním producentem seriálu Sluha lidu. Logicky tedy vyvstává otázka kompetence osob jmenovaných do nových funkcí. I proto se již ozvali představitelé ukrajinské občanské společnosti s prohlášením, ve kterém vyjmenovali řadu bodů, jež Zelenskyj nesmí překročit. Aktivisté odmítají mimo jiné referendum o formátu vyjednávání s Ruskem a rehabilitaci osob spojených s působením bývalého prezidenta Janukovyče.
Na hodnocení toho, jaký bude Volodymyr Zelenskyj prezident, je pochopitelně příliš brzy. Už první kroky ale naznačují, jakým směrem by se mohl ubírat. Zdaleka ne vše působí pozitivním dojmem a také nelze všechno omlouvat snahou o vymetení starého establishmentu. Zároveň se už od začátku projevuje jistá chaotičnost, která evidentně vyplývá ze Zelenského politické nezkušenosti.
ROČNÍK XII. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2023