03. červnaec, 2025 Péter Bori
„Nenechme je rozhodovat za nás,“ hlásá kampaň maďarské vlády. Foto: Júlia Szabó
Je květen 2025 a ulice po celé zemi jsou polepené plakáty s podobiznami Manfreda Webera, Ursuly von der Leyen a Volodymyra Zelenského a nápisem „Nenechme je rozhodovat za nás“. Jedná se o nejnovější z řady kampaní maďarské vlády proti členství Ukrajiny v EU a součást širšího narativu, jehož cílem je vykreslit ukrajinské žádosti o integraci do západního světa, vojenskou podporu a ideologickou soudržnost jako něco, co je v rozporu s maďarskými národními zájmy. V prostředí, kde na takovou rétoriku narážíme každý den, se nenávist vůči sousední Ukrajině přece musela stát neodmyslitelnou součástí každodenního života a Maďaři se přiklánějí na ruskou stranu, že?
No, ano i ne. Průzkum provedený na zakázku Institutu pro demokracii Středoevropské univerzity (CEU) v roce 2022 se respondentů dotazoval, do jaké míry souzní s politikou řady států a organizací, včetně Evropské unie, Ukrajiny a Ruska. Nejlépe dopadla EU, zatímco Rusko se umístilo na posledním místě. A Ukrajina? Hned před Ruskem, jako druhá nejméně oblíbená země. Maďaři tedy sice vykazují stabilně proevropské smýšlení, ale jejich nelibost vůči Rusku a Ukrajině se zdá být stejně silná.
Průzkum Pew Research Center z roku 2023 navíc ukázal, že pouze třetina Maďarů vnímá Rusko jako významnou vojenskou hrozbu pro svou zemi, což je v ostrém kontrastu se 77 procenty Poláků, kteří na stejnou otázku odpověděli kladně, i s obecnějším názorem Evropanů, kteří Rusko považují za agresora. Zatímco maďarská politická scéna se štěpí podle podpory Ukrajiny, průzkum CEU poukazuje na to, že voliči opozice nemusejí nutně sdílet proukrajinský postoj svých stran. Současně a poněkud v rozporu s evropskými trendy platí, že čím více je volič pravicově orientovaný, tím větší je pravděpodobnost, že podporuje Rusko. Celou záležitost ještě více komplikuje studie Policy Solutions z roku 2024, podle níž Maďaři nyní vnímají Ukrajinu (z 51 procent) jako ještě větší hrozbu než Rusko (46 procent).
Společenský nesoulad naznačený těmito čísly lze částečně vysvětlit napjatými vztahy Maďarska s Ruskem i Ukrajinou. Sovětský svaz byl pro Maďarsko totiž osvoboditelem i utlačovatelem: v roce 1945 vyhnala Rudá armáda nacistické okupanty, v roce 1956 násilně potlačila maďarské snahy o svobodu a ve stejném duchu pokračoval SSSR až do roku 1989. Přestože vláda Orbánovy strany FIDESZ v nejlepším případě tuto historii ignoruje a v nejhorším případě se dopouští nebezpečného historického revizionismu, v maďarském kolektivním vědomí stále živě přetrvává odkaz sovětské okupace, který omezuje šíření proruských nálad.
Diplomacii sousedských vztahů ve druhé dekádě našeho století dominovalo napětí mezi Ukrajinou a Maďarskem vyvolané omezováním práv téměř 150 000 etnických Maďarů žijících v Zakarpatí. Orbánův krok z roku 2010, jímž rozšířil dvojí občanství (a tím i volební právo) na etnické Maďary žijící na bývalých maďarských územích, se dočkal široké podpory doma a od té doby je důležitým pilířem volebních vítězství strany FIDESZ.
Ukrajina vnímala rozdávání maďarských pasů jako ohrožení své suverenity a národní integrity, a proto v roce 2017 přijala zákon o vzdělávání, který stanovil ukrajinštinu jako hlavní jazyk výuky ve školách. Maďaři doma i na Ukrajině tento zákon ostře kritizovali coby porušení práv menšin zaručených mezinárodními smlouvami a toto napětí se přeneslo i do válečných let: maďarské menšiny byly povolány do armády v rámci rozsáhlé povinné mobilizace na Ukrajině a v Maďarsku převládl názor, že etničtí Maďaři bojují ve válce, která by se jich neměla týkat.
Takže zatímco se válka probíhající v sousední zemi maďarské společnosti příliš nedotýká, klíčovým faktorem pro vnímání války a jejích důsledků je rostoucí polarizace v moři propagandy a historického napětí. V tomto kontextu je zajímavou případovou studií společenského rozdělení přijetí ukrajinských uprchlíků v zemi.
Pokud existuje v Evropě země s pověstí místa, kde uprchlíci nejsou vítáni, je to bezpochyby Maďarsko. Během uprchlické krize v roce 2015 Orbán důrazně protestoval proti přijetí žadatelů o azyl do schengenského prostoru, protože se tím údajně ohrožuje nejen maďarská národní bezpečnost a sociální soudržnost, ale i křesťanská identita celého evropského kontinentu. Od té doby se migrace a „existenční riziko“ plynoucí z přijetí „druhých“ do pevnosti Evropa staly základem rétoriky a politické komunikační strategie strany FIDESZ.
Od odmítání kvót EU pro přesídlení uprchlíků přes stavbu plotu z ostnatého drátu podél jižní hranice až po vykreslování Bruselu a globální liberální elity jako sil, které se snaží zaplavit Evropu migranty, je Orbánovo poselství od roku 2015 jasné: uprchlíci, vyhněte se nám obloukem.
Zpráva ODI Global z roku 2025 ukazuje, že tyto nálady se neomezují pouze na politickou elitu. Ačkoliv samotná imigrace byla hodnocena jako jedna z nejméně důležitých otázek, postoj veřejnosti k imigraci je výrazně negativnější než v jiných evropských zemích a Maďaři se opakovaně umisťují na nejnižších příčkách žebříčku vstřícnosti a otevřenosti vůči uprchlíkům.
V roce 2022 se však tyto zdánlivě hluboce zakořeněné politické a sociální obavy podle všeho rozptýlily, když na maďarské hranice začali přicházet ukrajinští uprchlíci. Vysocí představitelé strany FIDESZ se snažili ukázat, že Maďarsko podniká největší humanitární akci ve své historii. V roce 2015 Orbán odmítl navštívit jakýkoli uprchlický tábor na jihu Maďarska. Nyní zveřejňoval videa, na nichž osobně předává ukrajinským matkám cestovní doklady.
I přes zjevné pokrytectví (tj. „uprchlíky máme rádi, pokud jsou bílí“) byla maďarská reakce skutečně převážně pozitivní a vstřícná, jen ne nutně ze strany Orbánovy vlády. Ta obrátila pozornost dovnitř a v titulcích poukazovala na velké množství vpuštěných uprchlíků: od invaze Ruska na Ukrajinu překročilo hranice Maďarska 5,5 milionu Ukrajinců.
Tento počet však zahrnuje i cesty do práce a nazpátek, stejně jako cesty do dalších evropských zemí. Ve skutečnosti o azyl v Maďarsku požádalo jen něco přes 60 000 lidí. A zatímco stát poskytl hromadné ubytování pro ty, kteří cestovali dál, Ukrajinci, kteří se rozhodli zůstat, nadále čelili obtížím při získávání trvalého a nezávislého bydlení. Mnozí z těch, již se rozhodli zůstat, jsou především obyvatelé Zakarpatské oblasti nebo Romové, přičemž ti druzí nespadali do státního programu pomoci uprchlíkům a hrozilo jim zvýšené riziko bezdomovectví, protože se na Ukrajině neměli kam vrátit.
V prostředí, kde jsou instituce odpovědné za zdravotní péči, veřejné bydlení a pomoc zcela zdecimované, nezaplnila po desetiletí špatného vládnutí onu mezeru maďarská vláda, ale maďarský lid. Rychlá reakce občanské společnosti (zejména té, která se zaktivizovala během krize v roce 2015), rozsáhlá účast dobrovolníků, mobilizace finančních a materiálních darů a zapojení různých charitativních organizací ukázaly, že Maďaři v roce 2022 soucítili s milióny uprchlíků, kteří potřebovali pomoc. Tato pozitivní mobilizace však nadále šla ruku v ruce s protiuprchlickými náladami. Průzkum Policy Solutions z roku 2024 ukázal, že pouze 17 procent respondentů by nemělo problém s ukrajinskými uprchlíky jako sousedy, zatímco 49 procent uvedlo, že by je vedle sebe raději neměli.
Pokud jde o válku zuřící na Ukrajině, dokáže Maďarsko podle všeho obsáhnout dvě paralelní reality (nebo i více). V jedné realitě, kterou prosazuje vládnoucí režim Viktora Orbána, vláda zjevně velkoryse pomáhá ukrajinským uprchlíkům, zatímco tvrdí, že jakýkoli pokus o přiblížení Ukrajiny k Evropské unii je pro Maďary škodlivý, a zároveň šíří válečný narativ, který se až děsivě podobá kremelské rétorice. Realita, jež je prodchnutá protiuprchlickými postoji. V jiné realitě Maďaři zintenzivnili pomoc ukrajinským uprchlíkům a dál žijí s určitou mírou sdílené ambivalence vůči Rusku i Ukrajině.
Orbánovy plakáty po celé zemi se však dotýkají tématu, které v nadcházejících měsících pravděpodobně vyvolá mezi Maďary rostoucí obavy. Vzhledem k tomu, jak země nadále bojuje s inflací, vysokými cenami a ekonomickou nejistotou, společenské nálady se mohou v souvislosti se vstupem Ukrajiny do Evropské unie ještě více vyostřit a polarizovat. Již v letech 2023 a 2024 inspirovaly protesty zemědělců v Německu a Polsku podobnou mobilizaci maďarských zemědělců, kteří se obávají dovozu ukrajinského obilí a jeho dopadu na maďarské producenty. Nedávný průzkum institutu Republikon skutečně ukázal, že 46 procent Maďarů nepodporuje vstup Ukrajiny do EU. I když to znamená, že velká část společnosti vstup podporuje, 32 procent z těchto lidí svou podporu podmiňuje tím, že k přistoupení dojde nejdříve za sedm až deset let.
Společenské dopady války na Ukrajině na Maďarsko se do značné míry projevují v rostoucím vyostření postojů k ukrajinským uprchlíkům, ale také v postoji vůči Rusku a Ukrajině jakožto státním aktérům. Detailnější pohled na ekonomiku – a zejména na shora šířené narativy o ní – ve článku chystaném do zářijového čísla Demokratického středu možná lépe osvětlí, jak maďarská společnost změní svůj pohled na to, co válka u jejích hranic znamená pro život v zemi.
Z angličtiny přeložil Viktor Janiš.
Článek vznikl v rámci projektu Reflections of the War in Ukraine in Visegrad Countries. Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je podporovat myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025