Ruská informační válka probíhá i u nás

29. května, 2016 Ladislav Havelka RUBRIKA Česko

---

Kdesi na východě... Foto: Wikimedia Commons/ПОКА ТУТ

 

Ruský přístup k informační válce úspěšně staví na základech psychologické války z dob Sovětského svazu. Rusko považuje informace samy o sobě za klíčová aktiva, která je nezbytné chránit za každou cenu. A činí se i v Česku.

 

Hlavní proud ruského informačního boje je založený na myšlence, že se Spojené státy snaží ovládnout svět a jen Rusko je dokáže zastavit. Ruští politici a novináři často argumentují, že informační bitvy jsou nezbytné pro ruskou či euroasijskou civilizaci k potlačení „informační agrese od atlantické civilizace vedené USA“.

 

Rusko vnímá, že je ve válce

Ruskou informační válku je potřeba vnímat v kontextu vojenské doktríny z roku 2014. Rusko v ní deklaruje snahu změnit stávající mezinárodně bezpečnostní uspořádání ve světě. Doktrína změnila dosavadní vnímání Západu a otevřeně vnímá NATO jako hrozbu. Definovala i nový typ válčení – tzv. nelineární konflikt známý spíše jako hybridní válka.

Právě v něm hraje informační válka zásadní roli. Doktrína vyzdvihuje její význam v počátečních fázích konfliktu, neboť je možné oslabovat schopnosti protivníka, aby nemohl kontrolovat domácí situaci, a zároveň vyvolávat dojem, že se nic neděje. V počátečních fázích konfliktu nedochází k přímým útokům na vojenskou či civilní infrastrukturu, ale k manipulaci s veřejným míněním. Společnost má být ovlivněna zkreslováním faktů, šířením vymyšlených a zmanipulovaných informací, lobbováním nebo vydíráním.

Rusko v této válce naplno využívá rozvoj nových médií. Hojně využívaným nástrojem je internet, protože se zde nejhůře ověřují fakta a zdroje. Zároveň tam lze efektivně skrývat pravou identitu a provádět veškerou činnost v podstatě beztrestně. Ruské tajné služby na internetu již delší dobu používají zdánlivě seriózní politicko-expertní platformy, ze kterých často citují západní média. Navíc jejich úsilí podporují sympatizující nebo placení západní komentátoři.

 

Česko jako informační válčiště

Jak lze vyčíst z výročních zpráv českých tajných služeb, i na našem území dlouhodobě působí pod diplomatickým krytím několik desítek ruských zpravodajských důstojníků. Ti jsou doplňováni dalšími zpravodajci, kteří do České republiky přijíždějí jako podnikatelé, akademici, novináři, turisté nebo kvalifikovaní odborníci.

Ačkoliv ruská strana veřejně deklaruje, že u nás není nic, o co by mohla ruská špionáž stát, zajímá se především o energetiku a oblast vědy a techniky. Ruské zpravodajce pochopitelně také zajímají poměry v české armádě, vazby na NATO nebo EU a další otázky spojené s bezpečnostní politikou České republiky. Kromě toho se například aktivně pokouší o získání kontroly nad ruskojazyčnou komunitou, kterou lze dále využít pro špionážní činnost.

Aktivní získávání informací je ovšem pouze část činností, které zde Rusko provádí. Další podstatnou aktivitou je budování přístupových a vlivových sítí. Za tím účelem jsou rozvíjeny vztahy s důležitými novináři, členy parlamentních politických stran, státními úředníky, lobbisty nebo různými aktivisty a nevládními organizacemi.

Jako příklad je možné uvést nedávnou návštěvu komunistických poslanců Zdeňka Ondráčka a Stanislava Mackovíka v ukrajinském Doněcku, který kontrolují proruští povstalci. Podobné kontakty ale Rusko udržuje i s opačnou částí politického spektra. S ruskou ambasádou měli dobré styky také představitelé krajně pravicové Národní demokracie Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek. Prostřednictvím získaných kontaktů ruští zpravodajci působí na české občany, kteří jim následně vědomě či nevědomě pomáhají.

Samostatnou kapitolou je mediální prostor. Rusko si uvědomuje poměrně silnou protiruskou orientaci české společnosti díky zkušenostem z dob totality, proto podporuje české prorusky orientované organizace a jednotlivce s jejich projekty. Tyto subjekty českému publiku tlumočí ruské zájmy, navzájem se podporují a vytváří tak dojem, že jde o přesvědčení českých spoluobčanů.

I v českém prostoru jsme tak zásobeni ohromným množstvím fám, mýtů či konspirací, které mají ruský rukopis. V minulosti to byla například kampaň proti radaru v Brdech, nyní mezi hlavní témata patří migrační krize, otázka islámu, válka na Ukrajině nebo fungování Evropské unie.

Cílem všech aktivit prováděných na našem území je vykreslení Ruska jako spřátelené země, prosazování a ochrana ruských ekonomických a politických zájmů (často na úkor skutečných českých zájmů), podrývání důvěry české veřejnosti vůči demokratickému politickému zřízení, spojencům a celkově vyvolání napětí ve společnosti.

 

Čelit informační válce je možné

Po 25 letech od konce studené války jsme si díky členství v Evropské unii a NATO zvykli, že žijeme v bezpečném prostoru, kde nám nic nehrozí. Můžeme se svobodně rozhodovat, vyjadřovat, demokraticky si volit své představitele. Máme svobodný přístup ke vzdělání i k informacím. To vše můžeme ale postupně ztratit, pokud si nedáme pozor, jaké informace k sobě necháme pronikat.

Čelit informační válce není jednoduché, vyžaduje nemalé úsilí, ale je možné. Napříč evropskými státy vznikla řada iniciativ a struktur, které se snaží s ruskou informační kampaní bojovat. Vyhledávají dezinformace, odhalují jejich původ a objasňují způsoby případného zkreslení. Jak tedy bojovat proti ruské informační válce? Stačí nevěřit všemu, co slyšíme a vidíme, kriticky uvažovat a dávat si věci do souvislostí.