28. května, 2019 Miroslav Šepták
Sebastian Kurz si vítězství v eurovolbách odpracoval. Foto: Facebook/sebastiankurz.at
Rakouská lidová strana (ÖVP) kráčí v posledních letech od vítězství k vítězství. Nejprve v říjnu 2017 obsadila pod vedením Sebastiana Kurze první místo v parlamentních volbách. Loni pak výrazně posílila v sérii zemských voleb.
Komfortní situaci ÖVP narušily nedávné události kolem jejich koaličního partnera – kontroverzní Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Po odstoupení někdejšího vicekancléře a předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho odmítl Sebastian Kurz spolupracovat s jeho nástupcem v čele Svobodných Norbertem Hoferem, jenž vstoupil do širšího povědomí svou nakonec neúspěšnou kandidaturou na prezidenta. Kurz vypověděl koaliční spolupráci a navrhl konání předčasných voleb. Usiloval navíc o odvolání ministra vnitra a jedné z klíčových postav Svobodných Herberta Kickla. Poprvé v rakouských dějinách se tak stalo, že premiér požádal spolkového prezidenta o propuštění jednoho z členů vlády. Alexander Van der Bellen Kurzově žádosti vyhověl. V reakci na to odešla FPÖ z vlády.
Následně Sebastian Kurz doplnil kabinet o odborníky. Minulou neděli pak slavil další vítězství, když lidovci dosáhli rekordního výsledku (34,5 procenta odevzdaných hlasů) ve volbách do Evropského parlamentu. K tomuto úspěchu výrazně přispěl rovněž Kurz, jenž se v posledních týdnech často zapojoval do předvolební kampaně. Na pozadí opojných pocitů z prvního místa se však objevil temný mrak. Sociální demokraté (SPÖ) a Svobodní se spojili za účelem odvolání Kurzova kabinetu. Přidalo se k nim ještě nejmenší parlamentní uskupení Teď (Jetzt). V pondělí 27. května poprvé v moderních dějinách Rakouska uspěl návrh na odvolání spolkové vlády. Dosavadních 185 pokusů vyslovit nedůvěru jednotlivým ministrům nebo celému kabinetu skončilo vždy neúspěchem. Teprve 186. pokus přepsal historii.
Pád Kurzovy vlády může lidovcům paradoxně pomoci. Kabinet většina obyvatel pokládala za úspěšný; prosadil, respektive připravil několik dlouho odkládaných nebo jen částečně provedených reforem – například v daňové a sociální oblasti. Kurz může poukazovat na údajné spojenectví SPÖ a FPÖ, jehož jediným programem je kritika jeho osoby a vlády, kterou až dosud vedl. Již několikrát v minulosti ukázal, že dokáže s voliči prostřednictvím profesionálního marketingu úspěšně komunikovat a vysvětlit jim svoje činy či úmysly. Kurzova éra ve funkci spolkového kancléře skončila po pouhých 525 dnech. Zdá se však, že se jedná o malé klopýtnutí v profesní kariéře muže, jenž má vzhledem ke svému věku ještě mnoho před sebou.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025