26. září, 2019 Miroslav Šepták
Sebastian Kurz (druhý zprava). Ač mlád, již vystoupal na vrchol. Foto: Facebook/sebastiankurz.at
Navzdory svému věku (v srpnu oslavil teprve 33. narozeniny) má Sebastian Kurz dostatek zkušeností na to, aby obstál ve špičkové politice. Do veřejného povědomí se poprvé výrazně zapsal, když vedl mládežnickou organizaci Rakouské lidové strany (ÖVP). Jeho tehdejší kampaň, kdy se po Vídni proháněl v terénním voze se sličnými dívkami, vyvolala vlnu nelibosti.
Zlom nastal v dubnu 2011, kdy si jej vybral tehdejší předseda lidovců, ministr zahraničí Michael Spindelegger za státního sekretáře pro integraci. V prosinci 2013 ho pak Kurz vystřídal v čele diplomacie alpské republiky, aby o čtyři roky později dosáhl nejvýznamnějšího profesního milníku: stal se nejmladším spolkovým kancléřem v rakouských dějinách. Další zápis do učebnic by si však nejradši odpustil. Jím vedené vládě vyslovila Národní rada jako prvnímu kabinetu v rakouské historii nedůvěru. Rozbuškou byl korupční skandál šéfa Svobodných (FPÖ) Heinze-Christiana Stracheho, který v koaličním kabinetu zastával post vicekancléře. Koncem letošního září však Kurz mířil za jasným vítězstvím v předčasných volbách. S velkou pravděpodobností hraničící s jistotou se tak po krátké pauze znovu vrátí do kancléřského křesla.
Existuje šest hlavních příčin, proč Kurz vystoupal až na politický vrchol. V první řadě se mu podařilo načasovat převzetí vedení lidovců. V květnu 2017 dosahovala jejich popularita pomyslného dna. V ÖVP, jež byla v pozici „juniorního“ vládního partnera sociální demokracie (SPÖ), panovala hašteřivá atmosféra. Řada občanů tak nabyla dojmu, že místo aby lidovci řešili palčivé problémy země, zabývají se pouze sami sebou. Silné vnitřní pnutí uvnitř strany zapříčinilo odstoupení jejího tehdejšího předsedy Reinholda Mitterlehnera. Lidovci potřebovali impuls, a ten našli právě ve zvolení Sebastiana Kurze. Nový šéf okamžitě vypověděl málo funkční vládní spolupráci se socialisty a vyvolal předčasné parlamentní volby.
Za druhé, ÖVP úspěšně zvládla změnu stranické image. Nedlouho po Kurzově nástupu do předsednické funkce se přejmenovala na Novou lidovou stranu. Tradiční černou barvu vystřídala tyrkysová. Předními prezentanty lidovců se stali nejen zkušení politici (Wolfgang Sobotka, Josef Moser) a známé osobnosti (bývalá atletka Kira Grünbergová), ale i nové tváře (Karoline Edtstadlerová). Strana proto působí otevřeněji a dynamičtěji než kdykoliv v minulosti.
Třetí důvodem Kurzova úspěchu je jeho schopnost komunikovat s voliči. Vídeňský rodák dokáže diskutovat o mnohých tématech a zároveň umí naslouchat lidem s odlišným názorem. Nedlouho poté, co byla koncem května jeho vládě vyslovena nedůvěra, začal jezdit po celé zemi. Jednou vyrazil v dobře padnoucím saku, jindy si zase nazul turistické boty a vydal se pěšky s batohem na zádech za nesčetnými rakouskými přírodními krásami. Jeho schopnost vést kontaktní kampaň připomíná bývalého slavného spolkového kancléře Bruna Kreiského nebo někdejšího kontroverzního předsedu Svobodných Jörga Haidera. Kurzovi jsou navíc cizí elitářské manýry. Bydlí ve středostavovské vídeňské čtvrti Meidling, kde také vyrůstal. Od školních let má stejnou přítelkyni, jeho osobní život neprovázejí žádné skandály.
Čtvrtý důvod Kurzova úspěchu představuje stálý okruh nejbližších spolupracovníků, mezi něž patří veřejnosti nepříliš známá jména, jako jsou Axel Melchior, Stefan Steiner a Gerald Fleischmann. Z někdejších ministrů Kurz sází na Elisabeth Köstingerovou a šéfa vídeňské organizace Gernota Blümela. Důležitou roli v Kurzově týmu hrají volební stratég Philipp Maderthaner nebo expertka na mediální komunikaci Kristina Rauschová. Stabilní skupina loajálních spolupracovníků dodává Kurzovi potřebný klid.
Za páté, strana pečlivě dbá na komunikaci s občany bez ohledu na to, zda se blíží volby, nebo ne. Směrodatní představitelé lidovců jsou zpravidla velmi dobře připraveni na jednotlivé mediální výstupy. Řadoví členové pravidelně dostávají interní materiály k aktuálním stanoviskům strany. ÖVP rovněž aktivně komunikuje s voliči prostřednictvím sociálních sítí, především Facebooku, Twittru a Flickru.
Poslední důležitou ingrediencí Kurzova receptu na úspěch je slabost jeho bezprostředních soupeřů. Sociální demokracie marně hledá cestu z krize. Svobodní po skandálu dlouholetého předsedy Heinze-Christiana Stracheho opětovně získávají důvěru voličů. Stranu však ve větším rozletu brzdí kontroverzní činy a výroky jejích členů, které mohou vyvolat dojem sympatií ke krajní pravici.
Po předpokládaném vítězství v parlamentních volbách čekají Kurze nelehká koaliční vyjednávání. Jisté je jedno: předseda lidovců chce sestavit akceschopnou vládu na celých pět let. Zároveň nebude ochoten uzavřít příliš programových kompromisů. Rakousko by tak i v příštích letech mělo nést rukopis mladíka, který se již několikrát zapsal do historie země.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025