01. října, 2020 Tomáš Fošum
Mám vás všechny rád. Foto: Facebook/AndrejBabis
Dosud úspěšná kariéra Andreje Babiše se ocitla na rozcestí. Jeho vláda totiž na začátku druhé vlny koronaviru selhala, když nezačala jednat včas. Svědčí o tom četná fakta a porovnání s okolními státy. Hlavní odpovědnost v této záležitosti nese právě český premiér. Jeho selhání spočívá především v tom, že během srpna a prvních zářijových týdnů – evidentně s ohledem na blížící se senátní a krajské volby – cynicky popíral realitu. Ještě ve chvíli, kdy se u nás počet nakažených začal počítat už na tisíce denně, vyprávěl, jak jsme na jaře nákazu skvěle zvládli a abychom se nestrašili. Když se podobný přístup stal neudržitelným, vyměnil ministra zdravotnictví a vyslovil něco, co se podobalo omluvě. A zároveň vše svedl na ostatní včetně běžných občanů, kteří přece nechtěli nosit roušky.
Ke konci září některé průzkumy ukázaly, že podpora Babišova hnutí ANO i jeho osobně klesá. Nijak dramaticky, ale znatelně. Těžko si to nedat do souvislosti s koronakrizí. Andrej Babiš v minulosti bez větších problémů politicky přežil kauzy, které se zdály být s funkcí ministra financí nebo později premiéra neslučitelné. Nyní ale svým vystupováním vážně zpochybňuje některé deklarované cíle, s nimiž před sedmi lety vstupoval do vysoké politiky. V roce 2013 hlavní poselství hnutí ANO voličům spočívalo na třech základních bodech. Za prvé šlo o boj proti korupci. Za druhé o vzkaz vyjádřený billboardovým heslem „Nejsme jako politici, makáme“. A konečně za třetí Babiš sliboval, že bude stát řídit jako firmu.
První položku si rovnou můžeme odškrtnout jako nesplněnou. Upřímně řečeno, trochu informovanější občan musel už v roce 2013 tušit, kdo je Andrej Babiš, a že tedy jeho hnutí nemůže být z podstaty věci protikorupční. V médiích se již tehdy daly dohledat podivné okolnosti provázející jeho podnikání. Je ovšem pravda, že Babiš během posledních sedmi let dokázal nejspíš nepříjemně zaskočit i ty, kteří si o něm nedělali žádné iluze. Člověk, který éru svých předchůdců u moci přirovnával k mafiánskému Palermu, zřejmě posvětil únos vlastního syna na Ruskem okupovaný Krym, aby nemluvil o své roli v otcově kauze Čapí hnízdo. Kouzlem nechtěného to v médiích prasklo ve chvíli, kdy byl Babiš služebně v Palermu.
Jak známo, Babišovo voličské jádro se během relativně krátké doby obměnilo. Zatímco v roce 2013 pro něj hlasovali především středopravicoví voliči, o čtyři roky později se hnutí ANO opíralo hlavně o někdejší příznivce levicových stran. Ani jedna skupina si ho ovšem nevybrala proto, že by od něj očekávala boj s korupcí. Rozčarovaní „přeběhlíci“ od ODS a TOP 09 v roce 2013 nejspíše pragmaticky usoudili, že nové koště dobře mete a že se miliardář Babiš coby majitel holdingu Agrofert bude v ekonomické i rozpočtové politice chovat jako pravičák. Naopak bývalí voliči ČSSD a KSČM si na podzim 2017 Babiše na základě jeho chování na postu ministra financí pravděpodobně vyhodnotili jako toho, kdo jim pomocí rozpočtových transferů zajistí vyšší životní úroveň. Navíc jim možná bylo sympatické Babišovo neustálé vymezování se vůči polistopadovým politickým elitám.
Tím se dostáváme k heslu „Nejsme jako politici, makáme“. Patří k bontonu čistokrevného populisty tvrdit, že není politikem. Tedy tím, kdo jen pletichaří, žvaní, nic neumí a užívá si za peníze svých spoluobčanů. Pokud vezmeme za bernou minci obraz klasického politika, jak ho líčila kampaň ANO, také u druhého bodu si můžeme poznamenat, že ho Babiš nesplnil. Je totiž právě takovým prospěchářským politikem. Řeší si ve vládě své byznysové zájmy a názory mění na základě průzkumů veřejného mínění či ohlasů na Facebooku. Jeho slovo nic neváží. Jeden den přeje Bělorusům, aby si prožili svou sametovou revoluci, druhý den zablokuje pozvání představitelky běloruské opozice na schůzku visegrádských premiérů. Každopádně ani tento nesplněný slib Babiše zjevně neohrožuje, neboť takto jedná po celou dobu.
Jeho Achillova pata spočívá ve třetím bodě, a sice že bude řídit stát jako firmu. Většina lidí to tehdy chápala tak, že se bude chovat jako řádný hospodář s vizí i jako krizový manažer. Tato představa je v troskách. Rozumné hospodaření vzdal už ve chvíli, kdy zjistil, že jeho voličské jádro od něj očekává spíše vyšší důchody než penzijní reformu. Zbývala mu ještě šance být krizovým manažerem. Letošní pandemie ukázala, že jím není. Na začátku první vlny se utápěl v chaotickém mikromanagementu. Bylo ho všude plno a bránil standardním procedurám, než se vyčerpaně stáhl do pozadí. Pak se zase objevil a označil se za vítěze. O následujícím chování již byla řeč na začátku tohoto textu. Do řádného termínu sněmovních voleb zbývá rok. Babiš bude mít ještě dost šancí povstat z popela. Nicméně lze předpokládat, že v posledních týdnech ubylo lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se současným premiérem bude líp, jak ANO dodnes hlásá ve svém logu.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024