27. února, 2025 Marián Balázs
Klíčoví muži strany Směr - ministr obrany Robert Kaliňák (vlevo) a premiér Robert Fico. Foto: Wikimedia Commons/Vice-Presidência da República
Po nástupu do funkce na podzim 2023 začala slovenská ministryně kultury Šimkovičová dělat doslova normalizační čistky, přičemž mnozí vyhození pracovníci byli vysoce kvalifikovaní a měli prokazatelné výsledky. Odvolala mimo jiné nepohodlné ředitele institucí v působnosti ministerstva. Dále pak zrušila například Institut kulturní politiky či Odbor kreativity a vzdělávání a rozpustila i muzejní a galerijní radu.
Po povolebním střídání v čele jednotlivých ministerstev jsou personální změny na nižších pozicích zákonité, jde však o to, jakým způsobem a podle jakých kritérií k nim dochází. Ministryně Šimkovičová postupně dosadila na uvolněná místa nekompetentní lidi. Jejich „kvalifikací“ bylo to, že se jedná o její kamarády nebo jsou k ní nekriticky loajální, případně jsou spojováni se šířením dezinformací, plagiátorstvím a podobně. Takovými praktikami se resort kultury vrací zpět do mečiarovských časů, případně před rok 1989. Brzy proto více než 4000 pracovníků v kultuře včetně asi 70 zaměstnanců ministerstva vstoupilo do stávkové pohotovosti, kterou pojmenovali Kulturní stávka.
Šimkovičová zároveň začala upřednostňovat folklór, jako by to byla jediná hodnotná forma kultury. Politici se náhle objevovali v krojích, přičemž šanci zalíbit se lidovému publiku neodolal ani prezident Peter Pellegrini, což už působilo vyloženě úsměvně. Při pohledu na tyto falešné milovníky folklóru, oblečené občas jako na maškarní bál, muselo být skutečným folkloristům vskutku nevolno.
Ministerstvo kultury pod vedením Martiny Šimkovičové si vyšláplo na některé instituce a aktivity. Zablokovalo třeba peníze potřebné pro projekt obnovy hradů, jehož se účastní dobrovolníci. Má to již své neblahé důsledky. Ministerstvo kultury zastavilo rovněž dlouholetou podporu Dnů evropského kulturního dědictví. Součástí akce bylo přitom i zpřístupnění veřejnosti běžně nedostupných památek.
Destrukce Fondu na podporu umění je jedním ze skandálů ministryně Šimkovičové. Její nominanti ho začali sabotovat, čím znemožnili přidělení finančních prostředků na městské knihovny, kulturní centra, galerie, muzea, festivaly a podobně. Vědomě ohrozili kulturní aktivity ve všech regionech. V prosinci 2024 se před budovou Fondu uskutečnil protest proti takovýmto zásahům do jeho činnosti. Protestující přišli podpořit například výtvarník Rudolf Sikora, vydavatel Koloman Kertész Bagala či banskobystrický župan Ondrej Lunter. Protesty vůči krokům ministryně Šimkovičové tak brzy přesáhly rámec kulturní scény a staly se záležitostí celé demokratické časti společnosti.
Nakonec vznikl i otevřený dopisu, pod nějž se podepsali kromě šéfů čtyřiceti zastřešujících kulturních organizací i předsedové pěti samosprávných krajů, primátoři Bratislavy, Nitry a Žiliny, tři rektoři, prorektoři i děkani několika vysokých škol, a dokonce též bývalý ministr kultury za Ficovu stranu Směr Marek Maďarič. Podle signatářů dopisu nominanti ministryně představují vážný problém, a to nejen kvůli své odborné nezpůsobilosti, ale i tím, že svou opakovanou a koordinovanou neúčastí zablokovali jednání, a tím i efektivní fungování fondu.
„Následkem je totální likvidace prostoru pro umělce, umělecké kolektivy, pro jejich tvorbu a následné zprostředkování jejich práce veřejnosti, totální stagnace rozvoje kultury i kulturnosti,“ vyjádřila se o dění ve Fondu na podporu umění Tatiana Salajová, ředitelka Středoslovenského osvětového střediska v Banské Bystrici.
Ve Slovenské národní galérii se během krátkého času vystřídalo už několik ředitelů bez jakékoliv kvalifikace, čímž začala destrukce této vlajkové lodi kulturních zařízení v zemi. Zkušení a doma i v zahraničí respektovaní kurátoři, autoři mnohých významných a prestižních projektů se stali nepotřebnými.
Další vlajkovou lodí je Slovenské národní divadlo. Pro nesouhlas s postupy ministryně kultury herci a herečky po představení vždy upozorní diváky, že kdo má zájem, může zůstat a poslechnout si jejich stanovisko. Šimkovičová na ně zaútočila, že agitují. Dokonce je křivě obvinila, že řadu představení odložili, neboť mají mimodivadelní aktivity. Herci se okamžitě ohradili a její tvrzení vyvrátili předloženými daty. „Jelikož se objevily pochybnosti, tak bychom rádi vyzvali k objasnění, na které budeme čekat, o jaké konkrétní představení šlo a kvůli jakým ‚kšeftům‘‘ se představení zrušila,“ vyzval herec Richard Stanke. Umělci zároveň zdůraznili, že by nikdy nezrušili program kvůli onemocnění některého z vystupujících, pokud lze za něj sehnat záskok.
Skandální byl též způsob vytvoření a zveřejnění nového aranžmá státní hymny. Známý hudebník Oskar Rózsa, který se „zaskvěl“ například ostrou kritikou očkování proti covidu, nabízel vytvoření tohoto aranžmá už předcházejícím vedením ministerstva kultury, ale nepochodil. Nyní je však vedoucím služebního úřadu jeho kamarád Lukáš Machala, takže vše šlo jako po drátku. Když se zdvihla vlna kritiky kvůli způsobu zadání, tedy bez jakékoliv odborné diskuse a s popřením civilizačních standardů, ministryně kultury i samotný hudebník na kritiky ostře zaútočili. Odborníky a mnohé další ovšem neuspokojil ani samotný výsledek.
„Já tu hymnu nedělám pro vás,“ vzkázal jim Rózsa na videonahrávce. „Vy jste stále nepochopili, že to není vaše hymna. To je hymna pro úplně jinou skupinu lidí. A věřte, že je jich podstatně, několikanásobně víc, než je vás. Bez ohledu na to, jak hlasitě skřehotáte. Váš čas se radikálně krátí. Tak, prosím, zalezte do vašich děr.“
Přesně takovéto chování, hulvátské, primitivní a arogantní, současná slovenská vládní koalice podporuje, šíří a podněcuje i u veřejnosti. Následně začali kritici nového pojetí hymny čelit agresivním vzkazům a výhrůžkám. Znamená to ohrožení bezpečnosti i života kohokoliv, kdo se odváží kriticky vyjádřit o jednání vládní moci a lidí v její bezprostřední blízkosti.
Lidé jako Šimkovičová oslovují nižší intelekt a těží ze světa, v němž nepodložené názory či přesvědčení mají přednost před fakty a místo argumentů přicházejí útoky. Scházejí zde odbornost i normální diskuse. Moderní svět není pro tyto lidi světem nových myšlenek a inovativních postupů, natož světem kulturní pestrosti.
Pro dnešní vládní moc je svobodná kultura nebezpečná, protože nefunguje v předem určených mezích, ale inspiruje a někdy i ruší. A politici, jací jsou dnes na Slovensku u kormidla, nemají rádi, když je někdo nebo něco vyrušuje. Proto reagují „folklorizováním“ kultury a snahou okleštit možnosti a podmínky svobodného umění. Proto sázejí na arogantní podobu moci, hrubý nacionalismus či vulgární hejslováctví. Proto přistoupili k ovládnutí veřejnoprávních médií dosazením kolaborantů, kteří již vyčistili vše, co bylo třeba. Proto útočí na občanskou společnost, nevládní sektor či nepoddajné novináře.
Čtvrtá vláda Roberta Fica se tak do historie zapíše mimo jiné destrukcí kultury. Premiér za to nese plnou odpovědnost, protože Martině Šimkovičové opakovaně vyslovuje podporu a uznání. Z jeho strany je to samozřejmě účelové, neboť působení ministryně alespoň částečně pomáhá odpoutávat pozornost od jiných vážných problémů. Fico si zároveň vychutnává pomstu a ponižování kulturní obce a vůbec kritiků vládní moci. Takto to vypadá, když zemi řídí političtí šmejdi.
Jednoho dne i tato vláda pomine, zůstane však po ní rozvrácený stát, pokřivená spravedlnost a nefunkční instituce. Napáchané škody se budou velmi těžko a velice dlouho napravovat. Ale než se tak stane, je potřebné demaskovat primitivnost, nevzdělanost a nekompetentnost a postavit se na odpor vůči neakceptovatelným způsobům chování.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025