02. června, 2017 Michal Lebduška
Bardejov má krásné historické centrum. Foto: Michal Lebduška
Na Slovensku se jádro Nízkých Beskyd nachází na území okresů Bardejov, Svidník a Medzilaborce. Součástí Nízkých Beskyd je ale i takzvaná Ondavská vrchovina, která zasahuje až do prostoru měst Stropkov a Humenné. Podobně jako v Polsku se jedná o velmi pestrou oblast. Na rozdíl od sousední země zde ale nedošlo k vysídlení Rusínů (kteří jsou někdy považováni za etnografickou skupinu Ukrajinců), takže si region do značné míry uchoval svůj tradiční etnografický charakter.
Etnická různorodost a pop art
Historie oblasti kopíruje dějiny zbytku Slovenska. Od středověku až do první světové války tedy byly slovenské Nízké Beskydy součástí Uher. Toto dědictví je dodnes viditelné například na hřbitovech, kde lze vedle slovenských a rusínských nápisů občas zahlédnout i maďarštinu. Kromě již zmíněných národů se zde ale mísí i další vlivy. Při putování Nízkými Beskydy může návštěvník narazit i na stopy německé a židovské. Zachovalé židovské hřbitovy jsou k vidění mimo jiné v Bardejově a Stropkově. A pochopitelně nelze zapomenout ani na romské osídlení, jež se ale dnes bohužel objevuje především v podobě různých sociálně vyloučených lokalit a „proslulých“ romských osad.
V současnosti žijí vedle Slováků v Nízkých Beskydech především Rusíni. Jejich osídlení se táhne od slovensko-ukrajinské hranice až do prostoru města Stará Ľubovňa. Ve Svidníku tvoří Rusíni necelých třicet procent obyvatelstva a v Medzilaborcích dokonce více než pětatřicet procent. O charakteru obou měst ale jednoznačně svědčí to, že naprostá většina, více než 65 procent, jejich obyvatel je pravoslavného či řeckokatolického vyznání. Právě Svidník je nejvýznamnějším kulturním centrem místních Rusínů. Sídlí zde totiž Muzeum ukrajinské kultury, do nějž náleží též skanzen a galerie. Ve Svidníku se navíc každé jaro organizuje Rusínský festival a na podzim Den lidových tradic, jenž zahrnuje i mezinárodní soutěž ve vaření pirohů.
V souvislosti s rusínským etnikem nelze zapomenout na snad nejvýznamnější postavu spojenou skrze svůj původ se slovenskými Nízkými Beskydy. Jedná se o amerického umělce a vůdčí osobnost hnutí pop art Andyho Warhola. On sám sice neměl s východním Slovenskem nic společného, ale jeho rodiče pocházeli ze zdejší vsi Miková. Z tohoto důvodu bylo v roce 1991 v nedalekých Medzilaborcích otevřeno Muzeum moderního umění Andyho Warhola, jež v této ospalé části Slovenska působí doslova jako zjevení. Tím spíš, že součástí sbírek muzea je i celá řada Warholových osobních předmětů a originálních děl, což by v tomto kraji očekával jen málokdo.
Zachovalý Bardejov
K jednoznačně nejvýznamnějším bodům na středověké mapě Nízkých Beskyd patřilo město Bardejov, jehož nádherně zachovalé historické centrum je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Majestátní gotická bazilika svatého Jiljí z 15. století, která vévodí Radničnímu náměstí, se řadí mezi nejvýznamnější památky na celém Slovensku.
Asi pět kilometrů od Bardejova pak leží proslulé lázně Bardejovské kúpele. Zmínky o jejich minerálních pramenech pocházejí již ze středověku, ale skutečný rozkvět zaznamenalo místní lázeňství až v 19. století. K významným hostům patřili mimo jiné pozdější manželka Napoleona Marie Luisa, ruský car Alexandr I. či žena císaře Františka Josefa I. Alžběta zvaná Sissi. Ačkoliv se v Bardejovských kúpelích zachovala část historické zástavby, tak jejich vzhled výrazně ovlivnily stavby z období komunismu, které lázním příliš na kráse nepřidávají. Část objektů navíc chátrá. A když už je řeč o Bardejově, neměli bychom zapomenout na zříceninu hradu Zborov, jenž tvoří charakteristické panoráma stejnojmenné obce ležící zhruba na půl cesty mezi Bardejovem a polskou hranicí.
Z dalších významných památek se v slovenské části Nízkých Beskyd nacházejí objekty lidové architektury, které jsou k vidění především ve skanzenech ve Svidníku a v Bardejovských kúpelích. Stejně jako v polském pohraničí ke zdejší krajině neodmyslitelně patří dřevěné kostelíky, na rozdíl od Polska ovšem výhradně východního obřadu. Vůbec nejvíce na celém Slovensku jich má okres Svidník, přičemž dva z nich v obcích Ladomírová a Bodružal jsou stejně jako Bardejov a podobné polské kostelíky zapsané na seznam UNESCO.
Dopady 20. století
Naprostá většina zástavby v oblasti slovenských Nízkých Beskyd ale pochází až z období komunismu, což je způsobeno jednak tím, že oblast byla silně poničena za války, jednak velkými investicemi po roce 1945. Ty souvisely především se snahou vyrovnat úroveň obou částí Československa, což se odrazilo v masivní industrializaci Slovenska. Asi nejvýznamnějším závodem v této části Slovenska byl podnik JAS Bardejov, kde se vyráběly desítky tisíc párů bot ročně. Dědictví komunismu je ale obzvlášť silně vidět ve Svidníku, jenž vznikl jako město až v roce 1944 sloučením dvou vesnic. Dnes je Svidník jedním velkým panelákovým sídlištěm, k jehož hlavním pamětihodnostem patří nadživotní socha Ludvíka Svobody a sedmatřicet metrů vysoký památník na hřbitově rudoarmějců, na kterém se dodnes skvějí citáty Klementa Gottwalda.
Jak už bylo naznačeno, slovenskou část Nízkých Beskyd velice poznamenaly události první poloviny 20. století. Ačkoliv zde nedošlo k vysídlení obyvatelstva, jako tomu bylo na polské straně, tak celý region utrpěl obrovské ztráty, a to za obou světových válek. Během té první se na přelomu let 1914 a 1915 podařilo Rusům probít přes Karpaty až na území dnešního Slovenska. Kompletně zničená tehdy byla celá řada místních vesnic včetně hraniční obce Vyšný Komárnik u Dukelského průsmyku.
Podobně jako v Polsku, také na Slovensku lze najít spoustu připomínek první světové války v podobě vojenských hřbitovů, z nichž největší je ve vsi Veľkrop nedaleko Stropkova. Na rozdíl od polských Nízkých Beskyd se ale nejedná o architektonické skvosty projektované známými architekty. I přes snahy o obnovu navíc zůstává většina hřbitovů zanedbaná. Jistou kuriozitou je to, že část pohřebišť z první světové války byla obnovena za přispění ruské ambasády, díky čemuž zde nechybějí patřičné propagandistické informační tabule. Na nich si lze přečíst barvité popisy toho, jak místní obyvatelstvo krutě trpělo pod maďarskou nadvládou a nadšeně vítalo ruské osvoboditele.
Karpatsko-dukelská operace
Mnohem známější a významnější ale byly boje za druhé světové války. Právě zde probíhala na podzim 1944 Karpatsko-dukelská operace, jejímž cílem byla pomoc Slovenskému národnímu povstání. Krvavé boje o Duklu dodnes připomíná obrovský památník se hřbitovem přímo v Dukelském průsmyku postavený již v roce 1949. Zajímavostí je, že jeho vzhled postupně prošel několika změnami (dvakrát se měnila ústřední socha uvnitř pomníku a po roce 1960 byl vyměněn i státní znak na jeho vrcholku), které ale byly v roce 2014 odstraněny, a pomník se vrátil do původní podoby. Areál v Dukelském průsmyku pak doplňuje řada menších pomníků (mimo jiné na místě smrti československého generála Jaroslava Vedrala-Sázavského, jehož automobil najel sto metrů od hranice na německou minu), volně rozmístěná vojenská technika a rozhledna ze sedmdesátých let minulého století. Za vidění stojí i nedávno zrekonstruované bunkry štábu 3. brigády československého armádního sboru nacházející se u Vyšného Komárniku a rozsáhlý hřbitov vojáků německého Wehrmachtu ve vsi Hunkovce.
Další připomínky druhé světové války lze nalézt v takzvaném Údolí smrti u Svidníku, jež bylo dějištěm obzvláště těžkých bojů. Podobně jako u samotného průsmyku i zde je volně v přírodě rozmístěná dobová vojenská technika v čele s ikonickými sovětskými tanky T-34. V samotném Svidníku je kromě již zmíněného pomníku rudoarmějců i vojenské muzeum s parkem bojové techniky. V souvislosti s druhou světovou válkou stojí za zmínku i Kalinov u Medzilaborců, který byl v říjnu 1944 první osvobozenou obcí na území celého Československa. Tento fakt připomíná mimo jiné celá řada cedulí, jež svým obsahem vytvářejí dojem, jako by se člověk propadl před rok 1989.
Zašlá sláva
Ačkoliv dukelské bojiště stále představuje poměrně významný turistický cíl v rámci Slovenska, tak je zcela evidentní, že nejlepší léta má už za sebou. Okolí pomníku v Dukelském průsmyku je totiž vesměs zchátralé a neudržované. Na tom nic nemění ani fakt, že se zde dodnes, byť již s menší pompou, každoročně 6. října (den, kdy československé jednotky poprvé překročily hranice své vlasti) konají vzpomínkové akce, kterých se pravidelně účastní nejvyšší slovenští činitelé. Smutný dojem navíc umocňují i opuštěné chátrající budovy po bývalém hraničním přechodu Vyšný Komarnik-Barwinek, které stojí v bezprostředním sousedství areálu.
Srovnání polské a slovenské části Nízkých Beskyd je bohužel neúprosné. Zatímco polské příhraničí se i přes velké šrámy z minulosti a přetrvávající problémy (například nezaměstnanost se drží nad celopolským průměrem) rychle mění a vcelku zajímavě rozvíjí (a to nejen v oblasti turistického ruchu), slovenská část celkově působí velmi neutěšeným dojmem. A to obzvlášť pokud vyrazíte do vesnic mimo hlavní silniční tahy. V Polsku všude viditelné investice, ke kterým pomohla i EU, jsou na Slovensku spíše výjimkou. Kromě Bardejova, jenž těží ze silného turistického ruchu, má region slovenských Nízkých Beskyd dobu své největší slávy viditelně dávno za sebou. Zatím se nezdá, že by mohl chytit druhý dech.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024