27. září, 2016 Miroslav Šepták
Miloš Zeman drží palce Hoferovi. Foto: Facebook/norberthofer2016
V současné době jsme svědky unikátní situace, která nemá v poválečné rakouské historii obdoby. Opoziční Svobodná strana Rakouska (FPÖ) zažívá období rekordní podpory voličů a dává zapomenout na slavnou éru 90. let spojenou s kontroverzním Jörgem Haiderem. Důvod spočívá v tom, že se dlouhodobě profilující témata Svobodných ocitla v popředí společenské diskuse. Vedle vývoje Evropské unie se to týká především podoby azylové a migrační politiky.
Mnoho Rakušanů si klade následující otázky: jak velký počet uprchlíků dokáže jejich země přijmout, kolik z nich zde zůstane trvale a zda budou úspěšně integrováni do většinové společnosti. Názory Svobodných jsou v tomto směru dlouhodobě známé. FPÖ požaduje značné omezení počtu migrantů, přísnější a účinnější ochranu státních hranic a zákaz šíření radikálních islamistických myšlenek. Vedle celosvětového problému migrace představují vodu na mlýn FPÖ také dluhová krize EU a některé rakouské vnitropolitické problémy – rekordně vysoká nezaměstnanost i odkládání důležitých reforem v oblasti sociálního systému a vzdělávání. Kromě toho straně přinesly letošní prezidentské volby nečekaný bonus v podobě vyprofilování „vlídné tváře“ Svobodných Norberta Hofera.
Původně znal jednoho z hlavních ideologů strany málokdo. Poté, co Svobodní s obtížemi hledali vhodného uchazeče o funkci hlavy státu, vstupoval Hofer do letošních prezidentských voleb bez větších ambicí. Úsměvem, upřednostňováním umírněného tónu a vzájemného dialogu namísto konfrontačního stylu i obhajobou klíčových programových priorit dosáhl nejlepšího výsledku FPÖ v historii. Hofer pomáhá Svobodným oslovit voliče, kteří by se jinak zalekli kontroverzního způsobu vystupování předsedy strany Heinze-Christiana Stracheho.
Rakousko čeká první prosincovou neděli opakování druhého kola prezidentských voleb, v němž proti sobě stanou dva muži se zcela opačnými politickými názory. Formálně nezávislý bývalý spolkový mluvčí Zelených Alexander Van der Bellen patří mezi příznivce Evropské unie a zastánce otevřené azylové politiky. V tomto ohledu představuje protipól Norberta Hofera. Oba kandidáti také odlišně přistupují k úřadu spolkového prezidenta. Zatímco Van der Bellen chce navazovat na formální roli hlavy státu, Hofer slíbil vystupovat více aktivně. Jejich vzájemná konfrontace polarizuje rakouskou společnost. Jisté je jedno; výsledek bude i tentokrát velmi těsný. Jakákoli predikce patří do roviny spekulací. V případě výhry Van der Bellena lze počítat s uklidněním rakouské vnitřní politiky, úspěch Hofera přinese pravý opak.
Mohou socialisté a lidovci zastavit razantní nástup FPÖ? Ano, ačkoli jejich společné vládní koalici chybí potřebná dynamika. Často spíše jenom reaguje na aktuální situaci, než aby skutečně vládla. Například v otázce migrantů nejdříve mlčela, pak začala pozvolna přitvrzovat. Výsledky obsáhlé daňové reformy nedokázala veřejnosti vysvětlit, proti rostoucí nezaměstnanosti zatím stále nenašla účinná opatření. Sociální demokraté (SPÖ) po propadu jejich kandidáta v prezidentských volbách vyvodili potřebnou sebereflexi. Namísto stále méně populárního spolkového kancléře Wernera Faymanna povolali Christiana Kerna, který si během působení v pozici ředitele rakouských drah získal pověst zdatného krizového manažera.
Při nástupu do úřadu spolkového kancléře avizoval potřebu „New Dealu“ pro Rakousko a restart vlády. Konkrétně slíbil investice do vzdělání a výzkumu, podporu živnostníkům a katalog opatření pro větší integraci cizinců do rakouské společnosti. Vláda pod Kernovým vedením vystupuje kompaktněji a nadcházející podzim ukáže, zda po slovech budou následovat činy. Každopádně socialisté přestali alespoň navenek řešit vnitřní problémy a působí opět konsolidovaným dojmem.
To situace u jejich koaličního partnera lidovců (ÖVP) vypadá o dost jinak. Je pouze otázkou času, kdy vicekancléře a předsedu strany Reinholda Mittelehnera vystřídá perspektivní ministr zahraničí Sebastian Kurz. Nyní jde lidovcům především o to, aby populárního rakouského politika neposlali do čela strany příliš brzy. Teprve třicetiletý Kurz by mohl rychle podlehnout značnému tlaku médií a očekávání veřejnosti. Zatím si takticky pozvolna připravuje pozici. Nedávnými požadavky na přísnější kontrolu znalosti němčiny u azylantů, redukci jejich finanční podpory či potírání kontroverzních islamistických názorů se snaží konkurovat FPÖ.
Pokud se kabinet konečně pustí do potřebných reforem a bude zastávat konzistentní názory v důležitých otázkách, pak by mohlo při příštích parlamentních volbách dojít k zajímavé konfrontaci tria Kern-Kurz-Strache s těžko předvídatelným vyústěním. Dnešní favorit může několika chybami rychle ztratit slibný náskok. Roli pomyslného jazýčku na vahách by mohl sehrát někdo, o němž publicisté ani politologové vůbec nemluví – nová strana s mediálně zdatným lídrem. Jistě, projekt úspěšného podnikatele a katastrofálního politika Franka Stronacha sice po posledních parlamentních volbách ztroskotal, značný prostor pro neokoukaný politický subjekt na pravém středu ale stále zůstává.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025