17. září, 2014 Jana Růžičková
Před deseti lety poznamenal berlínský starosta Klaus Wowereit v televizním rozhovoru, že je Berlín „chudý, ale sexy“. A aby bylo město na Sprévě ještě chudší a ještě více sexy, vyrůstá zde od loňského léta replika starého sídla někdejší vládnoucí pruské dynastie Hohenzollernů.
Ironie dějin
Základní kámen původního berlínského Schlossu, který od počátku 18. století sloužil jako královská a později císařská rezidence, byl položen již v roce 1443. Za druhé světové války historická budova z velké části vyhořela a její pozůstatky nechali východoněmečtí komunisté v roce 1950 strhnout. Nově vzniklé volné prostranství v historickém centru města pak až do roku 1994 neslo název Marx-Engels-Platz. Mezi léty 1973 a 1976 na něm vyrostl Palác republiky, sídlo parlamentu tehdejší Německé demokratické republiky (NDR).
Dnešní návštěvníci Berlína by však stopy jak po Paláci republiky, tak po Marx-Engelsově náměstí hledali jen stěží. Po změnách v 90. letech bylo totiž náměstí znovu přejmenováno na Schloss-Platz a azbestem zamořený Palác republiky byl z rozhodnutí Spolkového sněmu mezi léty 2006 a 2008 kompletně zbourán.
Společně s rozhodnutím o demolici Paláce padlo také rozhodnutí o znovuvýstavbě barokního sídla, kterou 12. června 2013 zahájil spolkový prezident Joachim Gauck. Naproti Humboldtově univerzitě, v podstatě přímo na Unter den Linden, tak od té doby vyrůstá, na berlínské poměry nebývale rychle, historická replika, která má městu navrátit jeho ztracené centrum.
Účel světí prostředky?
Nová stavba nemá pouze bezúčelně připomínat minulost. Vyrůstající Humboldtforum (nazvané podle slavných bratrů Wilhelma a Alexandera Humboldtových), které bude ve staronovém zámku sídlit, má totiž od roku 2019 představovat multifunkční centrum kultury, vědy a umění. V jeho prostorách tak najdou nové útočiště například Etnologické muzeum a Muzeum asijského umění, která momentálně sídlí v západoberlínské čtvrti Dahlem, dále také knihovna, několik restaurací či multifunkční sály.
Předpokládané náklady na stavbu nového zámku v centru metropole šplhají k 590 milionům euro, přičemž většina (478 milionů) bude financována z rozpočtu spolkové republiky. Dále se počítá s asi osmdesátimilionovým příspěvkem od individuálních dárců sdružených v rámci speciálního spolku. Zbytek, tedy 32 milionů euro, zafinancuje sama spolková země Berlín. Dluhy hlavního města se přitom momentálně pohybují kolem šedesáti miliard euro. V přepočtu na obyvatele je tak Berlín druhou nejzadluženější spolkovou zemí v Německu.
Vedle vysokého dluhu musí Berlín momentálně financovat ještě dostavbu tolik potřebného a diskutovaného letiště a čelit řadě sociálních výzev i problémů spojených s infrastrukturou. Není proto překvapením, že veřejnost není projektu Humboldtfora bezvýhradně nakloněna. Například podle průzkumu pro Berliner Zeitung z února 2013 podporovalo tehdy znovuvýstavbu zámku asi jen 34 procent dotázaných, 61 procent se naopak stavělo proti ní.
Boj o východní křídlo
Hlavní spory v souvislosti s projektem se však v posledních měsících překvapivě netočí ani tolik okolo financí, jako spíše okolo architektonické formy nové budovy. A nebyli bychom v Berlíně, kdyby zde nevznikla aktivní občanská iniciativa prosazující své vize.
Podle vítězného návrhu architekta Franca Stelly má odpovídat vzhled tří ze čtyř fasád zámku – tedy těch směřující na sever, jih a západ – původní historické formě. V této souvislosti je pozoruhodné, že originální stavební plány zámku se již v 18. století ztratily a rekonstrukce probíhá především na základě archivních fotografií a jiných historických dokumentů.
V případě čtvrté, východní fasády směřující k Alexanderplatzu, nepředstavuje zmizení stavebních plánů naopak žádný problém, jelikož její podoba má být podle Stellova návrhu čistě moderní. Právě vzhled východní fasády rozpoutal na začátku letošního roku bouřlivou debatu, kterou následovalo založení občanské iniciativy „Offenes Schloss Berlin“ (Otevřený Zámek Berlín) požadující pozastavení prací a úpravu stavebního plánu. Čtvrtá fasáda by podle tohoto návrhu vůbec neměla vzniknout a nádvoří zámku by tak mělo být otevřeno směrem do centra města. Práce však bez ustání pokračují a každým dnem je možné více a více zřetelně vidět rychle se rýsující základy staronového zámku uprostřed Berlína.
Jana Růžičková
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025