22. září, 2015 Miroslav Šepták
Svobodní mají zatím důvod k úsměvu. Foto: Miroslav Šepták
Důvod k optimismu „modrých“ pramení z aktuálního vývoje rakouské politiky. Vyústění prvních dvou z celkem čtyř zemských voleb v letošním roce mluví jasnou řečí; jak v Burgenlandu (15,07 %), tak ve Štýrsku (26,76 %) dosáhla FPÖ historicky nejlepšího výsledku. V Burgenlandu jim dokonce sociální demokracie nabídla společnou koalici, čímž prolomila svou dlouholetou, tzv. Vranitzkého doktrínu, spočívající v odmítání spolupráce se Svobodnými. FPÖ tak může ukázat, že dokáže vést konstruktivní vládní politiku, a ne pouze kritizovat.
Současná situace Svobodným značně nahrává. Alpská země se potýká s rekordně vysokou nezaměstnaností, s rostoucí kriminalitou i s ožehavou otázkou migrantů. Provizorní stanové tábory pro běžence z různých koutů světa vyvolaly v mnohých rakouských občanech obavy o vlastní bezpečnost, případně otázky o integraci imigrantů do většinové společnosti. FPÖ požaduje zesílení hraničních kontrol a dlouhodobě kritizuje vládní azylovou politiku. Viní ji z tolerance, či dokonce podpory nelegálního přistěhovalectví a ze zneužívání rakouského sociálního státu. Političtí konkurenti si právem kladou otázku, jak otupit potenciál Svobodných. Jedno z možných řešení by představoval přesun ostatních důležitých problémů (zaměstnanost, vzdělání) z pozadí do popředí veřejné diskuse.
Další ovoce budou Svobodní sklízet koncem září, kdy proběhnou volby do hornorakouského zemského sněmu. FPÖ s lídrem Manfredem Haimbuchnerem zde s největší pravděpodobností dosáhne historicky nejlepšího výsledku. Vystudovaný právník a jeden z nejbližších spolupracovníků předsedy strany Heinze Christiana Stracheho kritizuje aroganci konkurenčních stran vůči občanům a stylizuje se do pozice jediného ochránce Rakušanů, zatímco ostatní údajně chtějí pomáhat spíše cizincům. Druhé místo před sociální demokracií by mělo nezanedbatelný symbolický a propagandistický význam.
O vítězi není pochyb, ostatně v čele spolkové země sousedící s jižními Čechami stojí již dvě dekády lidovec Josef Pühringer. Otázkou zůstává, zda bude chtít pokračovat v dosavadním formátu vládní spolupráce se Zelenými. Koaliční černo-zelená bilance vůbec není špatná: Horní Rakousko vykazuje nadprůměrně vysokou míru zaměstnanosti, v minulosti byla provedena správní a nemocniční reforma, země s úspěchem přechází na alternativní zdroje energie. Jeden z hlavních problémů lidovců spočívá v riziku nedostatečné mobilizace vlastních příznivců; bude nutné přesvědčit sympatizanty ÖVP, aby nezůstali doma a namísto toho zavítali do volební místnosti.
Nejdůležitější a nesledovanější politická bitva proběhne 11. října v rakouské metropoli. Zdejší dominance sociální demokracie dala vzniknout přívlastku „rudá Vídeň“. Dokáže úřadující starosta Michael Häupl udržet pozici před dotírajícím Strachem? Zachovat chladnou hlavu v situaci, kdy vám někdo nečekaně dýchá na záda, není jednoduché.
Předsedu FPÖ považuji za mírného favorita. Když minulý rok teatrálně oznámil úmysl stát se vídeňským starostou, většina politologů to považovala za čistě propagandistický manévr. Nyní existuje naprosto reálná možnost zbořit mýtus „rudé Vídně“. Radniční koalice sociální demokracie a Zelených poskytuje některými rozhodnutími opozici dostatečnou příležitost pro zisk sympatií u nespokojených občanů. Vedle azylové problematiky budou ve volební kampani nezanedbatelnou roli hrát specificky místní témata jako například dopravní situace ve Vídni, rostoucí komunální poplatky nebo bytová otázka.
První místo ve volbách Strachemu samozřejmě automaticky nezajistí funkci starosty. FPÖ bude muset zvítězit a zároveň doufat v dostatečný počet mandátů pro lidovce. Vídeňské ÖVP by společná koalice byla bližší než spolupráce s tradičně doleva naladěnou sociální demokracií. Její lídr Manfred Juraczka dal při sestavování kandidátky značný prostor nastupující generaci, čímž chtěl získat výhodu při přetahování o voliče s liberálním Novým Rakouskem. Každopádně vyhlídky dvou někdejších hegemonů ve Vídni – sociální demokracie a lidovců nejsou právě optimistické. Bude zajímavé sledovat, zda v den sedmého výročí tragického úmrtí Jörga Haidera (na kritice výsadního postavení SPÖ-ÖVP v alpské zemi založil svoji turbulentní politickou kariéru) ztratí „červení“ a „černí“ poprvé v rakouské metropoli absolutní většinu.
Výsledky hornorakouských a vídeňských voleb mají potenciál ovlivnit i nejvyšší patra rakouské politiky včetně funkce spolkového kancléře. Sociální demokrat Werner Faymann musí pro případ citelného oslabení své strany počítat s několika různými scénáři, odchod do politického důchodu nevyjímaje.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024