09. červnaec, 2015 Jan Holovský
Nábřeží řeky Motława v Gdańsku. Po levé straně stojí starý přístavní jeřáb. Foto: Tomáš Fošum
Téměř třicetitisícové Kladsko je i se svým okolím včleněno mezi dva výběžky českého státu. Má výraznou českou historii, která přetrvala až do doby po druhé světové válce, kdy oblast získalo Polsko. Zde žijící Češi byli totiž vyhnáni společně s Němci a nahrazeni Poláky. Jádro Kladska má dochovaný středověký půdorys a majestátně se nad ním tyčí bývalý hrad předělaný Fridrichem II. Velikým na barokní pevnost. A pro Čechy je tu zajímavé ještě něco. Ve zdejším gotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie je pohřben proslulý Arnošt z Pardubic, první český arcibiskup, vzdělanec, umělec a uznávaný diplomat ve službách císaře Karla IV. Mimochodem, o Kladsko usiloval český stát až do roku 1958 a k jeho vyčlenění z české církevní správy došlo až v roce 1972.
Dalším zajímavým místem hned za českými hranicemi je Karpacz. Toto lázeňské, lyžařské a hornické město (těžila se zde železná ruda) leží na polské straně Krkonoš a kromě výše zmíněného je proslulé především dřevěným kostelem Wang. Protestantský Wang se totiž liší od skupiny klasických dřevěných kostelů katolických (s horizontálními kládami) v jižním Malopolsku i řeckokatolických (s vertikálními kládami) z jihovýchodního Polska a Ukrajiny. Wang má norskou minulost, je to tzv. stavkirke, tedy sloupový skandinávský kostel, a do Karpacze se dostal roku 1842. Původně měl v Norsku skončit jako palivové dříví, ale ve spolupráci s pruským státem ho zachránil Johan Christian Dahl, nejvýznamnější norský malíř 1. poloviny 19. století, který dlouhodobě žil v Drážďanech.
To další dva dřevěné kostely, které jsou zapsány v UNESCO, patří do slezské krajiny poněkud více. Kostely míru v Jaworu a Svídnici jsou totiž největší církevní hrázděné stavby v Evropě. Tyto luteránské kostely z poloviny 17. století upomínají na fakt, že tu do roku 1945 vládla německá kultura. To nezapře ani Vratislav. Kdysi asi nejdůležitější město českého obchodu, které má dodnes ve znaku českého lva, patřilo mezi nejdůležitější sídla i v Prusku a Německu a dnes je čtvrtým největším polským městem. V roce 1911 – 1913 tu byla při stém výročí Napoleonovy porážky postavena architektem Maxem Bergem železobetonová Hala století, která je coby pionýrské dílo moderní architektury taktéž zapsána do seznamu UNESCO. Město samotné poznamenaly válečné události, ale historické jádro bylo zrekonstruováno a stojí rozhodně za návštěvu.
Už na hranici s Německem je pak k vidění další památka UNESCO, Mužakovský krajinný park. Tento další vykřičník německé historie regionu má plochu téměř 560 ha a byl v letech 1815 až 1844 vytvořen princem Hermannem von Pückler-Muskau. Jde o průkopnické dílo v přístupu k okolní krajině. Ta byla totiž do té doby transformována v umělou imitaci ráje, ale tady byla do parku naopak zakomponována a citlivými zásahy povznesena na úroveň uměleckého díla.
Kromě Slezska se další elitní památky západního Polska koncentrují v blízkosti Baltu. Jednou z těch nejzářivějších a další položkou seznamu UNESCO je dnes dvousettisícová Toruň. I město se souvislou středověkou zástavbou, rodiště Mikuláše Koperníka a perníkářské centrum Polska šlo v historii od jedné vrchnosti k druhé. Dědictví té německé jasně ukazuje místní cihlová gotika, původně severoněmecký styl rozšířený i díky Hanse okolo Baltského moře. Grandiózní ukázkou tohoto stylu je pak severněji ležící křižácký hrad Malbork, největší hrad v dikci cihlové gotiky na světě a bývalé sídlo řádového velmistra. Je to opět památka UNESCO, ale kvůli následkům druhé světové války chybí hradu protipól ve formě samotného historického centra přilehlého města. Podobně bohužel dopadla i nedaleká města Tčev a Chojnice, pevně spojená s českými dějinami a literaturou díky husitskému tažení k Baltu.
Přímo na pobřeží pak leží cíl onoho tažení a další skvost německé cihlové gotiky, „Wałęsovo“ přístavní město Gdaňsk. Ten dnes, spolu s Gdyní a Sopotem, tvoří trojměstí s více než milionem obyvatel. Jeho staré centrum je skvělou ukázkou hansovní architektury a nabízí nejen největší kostel ve stylu cihlové gotiky na světě – mariánskou baziliku, ale i souvislou (po válce rekonstruovanou) historickou zástavbu. Mezi nejvyhlášenější památky patří Artušův dvůr ve stylu nizozemského manýrismu, Zlatá brána přestavěná ve stejném stylu, nebo nábřeží řeky Motława s dominantou gotického přístavního jeřábu. Putování končí na břehu studeného a nepříliš průzračného Baltu, také svého druhu památky na význam místního obchodu a industrializace. Lze doporučit i koupání, ale moře tu je často stejně drsné a nestálé, jako celé zdejší dějiny.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025