16. dubna, 2015 Tomáš Fošum
Kdo z nich je nebezpečnější? Zdroj: Facebook/Miroslav Kalousek
V posledním vydání Respektu nabídl možnou odpověď na výše položenou otázku Erik Tabery. Svou esej Média v éře Andreje Babiše do značné míry pojal jako polemiku s Pavlem Šafrem, Bohumilem Doležalem a dalšími lidmi, kteří spatřují v Babišovi vážné ohrožení demokracie. Zmínění publicisté se podle Taberyho interpretace domnívají, že za dané situace by měla „nebabišovská“ média opustit pozici neutrality a stát se aktivistickými. To však šéfredaktor Respektu odmítá. Babiše je prý třeba věcně kritizovat, nikoliv s ním bojovat výkřiky, jaký je to padouch.
Ponechme teď stranou, zda je Taberyho kritika Bohumila Doležala a Pavla Šafra spravedlivá. Je fakt, že oni ho kvůli přístupu Respektu k Babišovi taky nešetří. Erik Tabery má v jedné věci pravdu. Rozčilovat se nad Babišovým střetem zájmu a líčit jej jako nebezpečí pro demokracii přestává fungovat, neboť většině lidí tento střet bohužel příliš nevadí. Daleko užitečnější než plané výkřiky jsou investigativní reportáže nebo články přinášející nový pohled na věc.
Erik Tabery vytýká svým oponentům nepřiměřenost. Připomíná šest let starou obálku Reflexu, na níž byl David Rath ztvárněn jako Hitler. Reflexu tehdy šéfoval právě Pavel Šafr. Když byl Rath Hitler, co je potom dnes Babiš? ptá se ironicky Tabery. A cudně přitom pomíjí, že před oněmi šesti lety přišel „jeho“ Respekt pro změnu s obálkou opatřenou nápisem Republika Rath…
Jistě, z dnešního pohledu se přirovnání Davida Ratha k Hitlerovi zdá hodně přehnané. Na druhou stranu ve zmiňované eseji přestřelil i Tabery, jenž napsal: „Babišův přístup k médiím nelze oddělit od Kalouskova, který si například v roce 2011 vymyslel, že má nahrávku šéfredaktorů dokazující jakési spiknutí proti němu.“
Tabery tak srovnává Babiše, který si v čase svého vstupu do politiky koupil nejvýznamnější mediální dům, aby oslabil kontrolní roli médií, s Kalouskem, jenž si před pár lety z novinářů vystřelil. Možná to byl špatný vtip, ale dnes si tuhle příhodu pamatují asi jen dotčení novináři. Tehdejší halas, jak Miroslav Kalousek svými telefonáty ohrozil svobodu tisku, kontrastuje s tichem, jež následovalo po Babišově mediální akvizici.
Tabery chce k Babišovi přistupovat věcně, pro Kalouska však stejné pochopení nejspíše nemá. Šéfredaktor Respektu ve svém článku připomíná Kalouskovo napojení na zbrojaře Hávu a naznačuje, že se dnešní místopředseda TOP 09 před 20 lety dopustil na ministerstvu obrany nepravostí. To je stará známá písnička, ovšem nikdy neprokázaná.
Miroslav Kalousek si za některé své kroky kritiku bezpochyby zaslouží. Nicméně všechny jeho politické hříchy – ať už domnělé, nebo skutečné – se obtížně srovnávají s tím, co na českou politickou scénu vnesl Babiš, tedy u nás dosud nevídané smíchání politické, ekonomické a mediální moci. Toto konstatování není hysterický aktivismus, ale reálný popis situace. V momentě, kdy hází Kalouska a Babiše do jednoho pytle, dopouští se Erik Tabery obtížně pochopitelné relativizace. A hlavně nevěcnosti, kterou sám vytýká svým oponentům.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025