26. listopadu, 2012 Tomáš Fošum
První zdání klame. V rukou nedržíte pouze jeden časopis, ale hned dva. Demokratický střed a Demokratický střet. Dva v jednom. Neděste se! Do rukou se Vám nedostal propagační materiál vznikající politické strany nebo zakukleného politického hnutí. Jsme nezávislý časopis, jehož cílem je přinášet zajímavé články o politickém a společenském dění ve střední Evropě.
Proč střed a střet? Střed pro nás znamená umírněnost, odmítnutí jakéhokoli fanatismu a extremismu. Zároveň to ovšem neznamená, že jsme jak třtina ve větru a že nevyznáváme žádné hodnoty. K nim ostatně částečně odkazuje adjektivum „demokratický“. K demokracii patří výměna názorů, čili onen střet, jenž figuruje v alternativním názvu našeho časopisu, ovšem střet ve vší počestnosti. Bez agrese fyzické i slovní. Jedinou povolenou zbraní jsou dobře podložené argumenty. Věříme v lidskou svobodu, která však pro nás neznamená libovůli, bezohlednost nebo klanění se falešným modlám. Opíráme se o přesvědčení, že každý člověk je svobodný do té míry, pokud neomezuje druhé. To se snadno napíše, ale hůře se podle toho řídí.
Nejsme konfesijním časopisem, nicméně nemíníme zamlčovat, že středoevropský region spadá pod křídla křesťanské civilizace. Věříme tudíž, že jakýsi vnitřní kompas má většina lidí v sobě a tudíž že při hledání pravdy je možné dojít k cíli, byť cesta to může být zdánlivě nekonečná a trnitá. Oním vnitřním kompasem se při tvorbě časopisu míníme řídit. Střelka kompasu v šak nebude ukazovat na sever, nýbrž do středu. Jak již bylo výše naznačeno, náš časopis se soustředí na střední Evropu. Díky tomu se nám a našim spolupracovníkům otvírají netušené obzory. Jen si zkuste střední Evropu definovat a porovnejte svůj názor s ostatními. Střední Evropa je totiž jako bájná Středozemě, o níž nikdo neví, kde se ve skutečnosti rozprostírá. Evropané se nejspíše shodnou, že něco jako střední Evropa existuje, ale jen obtížně dosáhnou shody, kudy přesně vedou její hranice.
Taktéž zakladatelé Demokratického středu se liší v názoru, který kus Země do střední Evropy ještě patří, a který už nikoli. Můžeme ji třeba chápat jako prostor mezi Německem a Ruskem. Jenže kam pak s Bavorskem? Minimálně kulturně je to střední Evropa jak vyšitá. Dobyvateli středoevropského bodu G může hledaná oblast splývat s někdejším Rakouskem–Uherskem. Takže minimálně z historického hlediska lze do „Středozemě“počítat třeba Lvov, byť se Ukrajina potácí na pomezí evropského a ruského vlivu. Střední Evropa tak zároveň představuje něco, co kdysi bylo a dnes už dost možná existuje jen duševně.
Střední Evropu tak lze vnímat jako „Ostrov včerejšího dne“ či „Hledání ztraceného času“, pomůžeme-li si názvy z říše románů. Omezíme-li středoevropský region byť jen na Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rakousko, zůstává otázkou, mají-li tyto země kromě členství v Evropské unii v současnosti ještě něco jiného společného. Navzdory výše nastíněným pochybám střední Evropu neodepisujeme. Ostatně jedním z cílů našeho časopisu je poskytnout prostor článkům nabízejícím definici střední Evropy a jejích případných sdílených cílů. Chceme též v rámci svých možností napomáhat lepším vztahům se svými sousedy, kteří z českého pohledu na mapu „Středozemě“ patří.
Budeme se soustředit na dění v jednotlivých středoevropských státech v čele s Polskem, které nejen vzhledem k jeho velikosti považujeme za klíčovou zemi našeho regionu, s níž nás spojuje do značné míry podobná minulost, jazyková blízkost a často i společné zájmy v rámci Evropské unie (např. snaha o „energetickou bezpečnost“). Rádi budeme spolupracovat s příbuznými časopisy napříč střední Evropou, think – tanky a vůbec se všemi, kteří o to budou stát. Hodláme tak přispět svou troškou do starého mlýna středoevropské spolupráce, který jen možná čeká na nový vítr, aby se roztočil na plné obrátky. Kulturní památka se pak rázem promění v užitečný nástroj. Až jednou přijdou opravdu hubená léta, bude každý pytel mouky dobrý.
Ovšem nemá cenu budovat střední Evropu jako pevnost chránící své obyvatele před okolním světem. Střední Evropa, alespoň tak jak ji vnímáme, je nedílnou součástí západní civilizace a jen v rámci ní může bezpečně existovat a společně se rozvíjet. Darem z nebes je v tomto ohledu členství v Evropské unii, jež umožňuje i menším státům typu České republiky nebo Maďarska podílet se na rozhodování většího celku, který má z celosvětového hlediska nezanedbatelný hlas. Středoevropské státy mají po neklidném dvacátém století, jež pro ně znamenalo neblahou zkušenost s totalitními režimy, unikátní příležitost bok po boku spoluutvářet osud Západu. Tvůrci tohoto časopisu se třesou nedočkavostí, aby mohli tuhle středoevropskou misi hodnotit jako úspěšnou.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025