18. února, 2013 Marie Bydžovská
O pravomocích českého prezidenta se napsalo již mnoho stohů papíru. Je pravda, že mnoho z jeho vlivu záleží na jeho osobnosti. Vliv na ekonomiku země ale má každý – ať silný nebo slabý prezident. Pokud ne jinak, tak určitě prostřednictvím jmenování bankovní rady a guvernéra i viceguvernérů. V žádném ze států střední Evropy (V4) nemůže prezident sám jmenovat členy nejdůležitějšího orgánu centrální banky a ani ve zbytku světa není běžné, aby bankovní radu jmenoval sám prezident.
Centrální banky jsou sice pro běžného člověka naprosto nezajímavými technicistními institucemi, ale i centrální bankéři se v poslední době dostávají na přední stránky novin. Při posledním snížení úrokové míry České národní banky (ČNB) její guvernér Miroslav Singer za značné pozornosti řešil v médiích otázku, jak podpořit českou ekonomiku. Rozhodnutí bankovní rady je tiskem pravidelně ostře sledováno a analyzováno. Spíše perličkou jsou dvě události z poslední doby, kdy se výběr centrálních bankéřů dostal do pozornosti veřejnosti. Nejdříve to bylo v případě Evropské centrální banky, když proti sobě stály severní a jižní křídlo v otázce jmenování Lucemburčana Yvese Mersche do výkonné rady ECB. Severu se podařilo udolat jižní nelibost nad zastáncem přísné měnové politiky, do cesty se ale posta-
vil Evropský parlament, který Mersche odmítl, protože chtěl ve funkci mít ženu. Tím přihrál Španělům argument,
aby mohli jmenování Lucemburčana dále zdržovat. Zajímavý byl výběr nového britského guvernéra. Po
deseti letech odchází ostřílený a všeobecně uznávaný sir Mervyn King a Britové překvapivě sáhli po jeho
nástupci do zahraničí a za jeho pokračovatele zvolili Kanaďana Marka Carneye.
V době krize navíc celosvětově vliv centrálních bank na ekonomiku značně narostl. Například v eurozóně je Evropská centrální banka (ECB) považována za instituci, která má nejrozsáhlejší možnosti zastavit prohlubování krize či dokonce negativní vývoj zvrátit. Prohlášení jejího guvernéra Maria Draghiho, že udělá k záchraně eurozóny cokoliv, co je v mandátu ECB, je považováno většinou analytiků za přelomovou událost ve vývoji krize eura. Pouhé verbální prohlášení stačilo k tomu, aby začal posilovat kurz eura a snížily se výnosy z dluhopisů nejvíce zkoušených zemí měnového klubu. Na druhé straně Atlantiku Fed již od propuknutí krize nejenom prostřednictvím kvantitativního uvolňování hraje zásadní roli při zotavování USA z hospodářských těžkostí. Centrální banky také začaly podnikat dříve téměř nevídané netradiční akce.
Úkol centrálních bankéřů není vůbec jednoduchý. Nemůžou jako mávnutím kouzelného proutku zachránit skomírající ekonomiku, můžou ale zabránit některým problémům. Současně ale nevhodně zvolenými opatřeními mohou způsobit značné škody. Proto se centrální banky ocitají na celém světě pod palbou ostré kritiky za své netradiční operace, za které je zase jiní komentátoři vynášejí do nebe. ČNB má za hlavní cíl udržování stabilní cenové hladiny, k čemuž má k dispozici celou paletu nástrojů.
Úrokové míry stanovené ČNB se v současnosti nacházejí na technické nule a banka tak vyčerpala svůj arzenál v této oblasti. Jak její vedení již naznačilo, mohla by v případě potřeby podpořit ekonomiku intervencemi na měnovém trhu s cílem oslabit kurz koruny. Rozhodnutí o takovém kroku, které ji možná čeká, bude muset bankovní rada těžce zvažovat.
Vedle měnové politiky navíc má ČNB ve svém portfoliu dohled nad finančním trhem. Ten se v době, kdy Evropská komise schválila za tři roky (říjen 2008 až říjen 2011) státní podporu určenou finančním institucím v EU v hodnotě 4,5 bilionu eur, což odpovídá 37 % HDP EU, ukazuje jako nesmírně důležitý úkol. V předvolebních výrocích prezidentští kandidáti nejčastěji udávali, že chtějí zajistit, aby v České národní bance byly zastoupeny různé názorové proudy. Je ale toto zárukou dobré měnové politiky? V poslanecké sněmovně je zastoupen velký počet ideových proudů, a přesto je veřejnost vůči jejím výsledkům stále více skeptická. Doufejme, že nový prezident, jehož jméno již při čtení článku znáte, dokáže při výběru členů bankovní rady vybrat ty nejlepší a nejen zastánce různých směrů.
Marie Bydžovská
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024