Velký výbuch po česku

21. května, 2021 RUBRIKA Česko


imageHDJan Hamáček (vlevo) a slovenský politik Andrej Danko se znají jako bývalí šéfové parlamentů svých zemí. Hamáček letos v dubnu přizval Danka na nakonec neuskutečněnou cestu do Moskvy. Foto (oříznuto): Wikimedia Commons/ EU2016 SK

 

Do voleb do Poslanecké sněmovny zbývá něco přes čtyři měsíce a vládní strany krvácejí z mnoha politických ran. Průzkumy shodně ukazují, že demokratická opozice má výrazné šance uspět a získat většinu. Navíc s ohledem na chystané červnové hlasování o důvěře vládě je možné, že kabinet Andreje Babiše skončí v demisi. Proč vlastně vládní tým tolik ztrácí a má vůbec naději tento trend zvrátit? A který subjekt protrhne pomyslnou cílovou pásku jako první?

 

Od března 2020 až donedávna byla dominantním tématem domácí debaty pandemie nemoci covid-19. Fakt, že se naše země stala v celosvětovém srovnání její nejhorší obětí, je sám o sobě neuvěřitelný. Jak v relativním počtu nakažených, tak i v počtu zemřelých zaujímá Česká republika v době uzávěrky tohoto článku smutnou první příčku. Kupodivu to ale není hlavní faktor, kvůli kterému vláda ztrácí popularitu. Její neschopnost systémově, předvídatelně a věrohodně řešit problémy spjaté s pandemií se více projevovala v každodenních situacích, ve všeobecném chaosu různých zákazů a jejich rozvolňování. Stručně řečeno, více než počet mrtvých voliče dráždil amatérismus, který jim zasahoval do každodenních starostí. Lze proto říci, že právě přístup k boji s koronavirem v plné nahotě demaskoval rozklad veřejné správy a malou kompetenci jejího vedení.

První událostí, která dokázala pandemii odstranit z prvního místa televizního zpravodajství, byly nové informace o výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, k němuž došlo v roce 2014. Premiér Andrej Babiš (ANO) a vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) v dubnu tohoto roku oznámili, že příčinou byla činnost ruské vojenské rozvědky GRU. Šlo de facto o teroristický čin s miliardovými škodami a dvěma oběťmi na životech, jejž má na svědomí Moskva.

Tak zásadní informace měla vedle zahraničněpolitických důsledků své dopady i na domácí scéně. Stranou lze ponechat vlažnou reakci prezidenta Miloše Zemana, který po dlouhém mlčení celou věc relativizoval. U politika, jenž stál mnoho let pevně za obhajobou vazeb na Ruskou federaci a který se nikdy nezatěžoval fakty a důkazy, nemůže být podobné jednání velkým překvapením. U prezidenta bylo podstatné to, že pravděpodobně aktivně nebránil vládě v jejích krocích vedoucích k podstatné redukci diplomatického personálu ruské ambasády v Praze. I kvůli tomu byly následné reakce Zemanových politických spojenců slabé a neúčinné.

V této souvislosti je potřebné vládu ocenit. Její rozhodnutí vyhostit osmnáct ruských diplomatů podezřelých ze zpravodajských aktivit bylo správné. Stejně tak bylo správné omezení kapacity ruského diplomatického personálu v Praze na čistou paritu, k čemuž došlo v dalších dnech. Důslední kritici vlády hledali chyby alespoň v následné diplomatické aktivitě v rámci Evropské unie a NATO, ale objektivně vzato je třeba říci, že tuto výzvu premiér i nový ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD) zvládli dobře.

 
Vítězové a poražení

Kromě podivné reakce prezidenta Zemana a jeho věrných podpořily relativizaci ruského zapojení do vrbětické kauzy jen KSČM a SPD. U komunistů je tento krok vzhledem k orientaci na Moskvu logický a také reakce SPD je v souladu s její dlouhodobou strategií. Hnutí vedené Tomiem Okamurou totiž zvládá sbírat hlasy všech okrajových proudů, od odpíračů restrikcí spjatých s pandemií přes aktivní odpůrce EU až po příznivce konspirací všeho druhu. Proto je zřejmé, že i kauza Vrbětice může SPD pomoci. Ve spojení se zisky protestních hlasů nasbíraných během pandemie to naznačuje, že volební výsledek Tomia Okamury bude až příliš vysoký.

Hlavní obětí Vrbětic se stali vládní sociální demokraté. Ihned po jejich sjezdu v dubnu 2021 odvolal vítězný staronový předseda Hamáček svého protikandidáta, ministra zahraničí Tomáše Petříčka z vlády. Podle následných průzkumů s tím nesouhlasila více než polovina aktuálních voličů strany. Při jejím balancování na pětiprocentní hranici, jejíž dosažení je nutné pro vstup do sněmovny, to tedy byla zásadní chyba. Nový ministr Jakub Kulhánek sice zvládl diplomatickou krizi dobře, nestačí se ovšem do voleb vyprofilovat a ztracené hlasy získá zpět jen těžko.

Na začátku května ale vypukl další skandál. Jan Hamáček byl novináři serveru Seznam Zprávy obviněn z toho, že chtěl s Rusy jejich zapojení do výbuchů ve Vrběticích zobchodovat za dodávky vakcíny Sputnik V a za možnost uspořádat summit prezidentů Joea Bidena a Vladimira Putina v Praze. Přímé důkazy o úmyslu „ututlat“ Vrbětice chybějí. Zároveň se ale prokázalo, že Hamáček do Moskvy letět chtěl, o vakcíny usiloval a uspořádání summitu USA–Rusko sondoval. Za co to měl v úmyslu zobchodovat, zjistit nelze. Ale sám fakt, že se do Ruska chystal a přitom už v té chvíli několik dní jako jeden z mála věděl, co se ve Vrběticích stalo, je skandální. Jeho následné zapírání, mlžení a tvrzení, že šlo o zastírací manévr a do Moskvy ve skutečnosti jet neměl, mu na pozitivním obraze nepřidalo.

Výsledek zmíněných nedávných kroků vedení ČSSD se dá poměrně snadno odhadnout. Voliče, kteří stojí na „zemanovské“ straně, odradili sociální demokraté rázným postojem vůči Rusku. A prozápadně orientované příznivce pak zase odpuzují jak odvoláním Petříčka, tak manévry okolo plánované moskevské cesty. Poslední průzkumy odhadují výsledek sociální demokracie okolo čtyř procent, po Vrběticích to jistě nebude více. Opuštění sněmovny je tak pro Hamáčkovu stranu čím dál tím jasnější perspektivou.

Vrběticemi ale problém vlády zdaleka nekončí. Potíže s řešením pandemie covid-19 pokračují také v otázce očkování a rozvolňování přísných opatření. Česká republika totiž patří ve vakcinaci mezi nejhorší v EU. A reakce občanů na přetrvávající zákazy je očividná – lidé ztratili jakékoliv obavy a většinu zákazů prostě ignorují. Pro účely tohoto textu není podstatné, jestli to je dobře, či špatně. Důležité je, že vláda v této oblasti ztratila jakoukoliv autoritu a působí naprosto bezmocně. Ani to jí na důvěře a popularitě nepřidá.

Počátkem dubna 2021 odvolal premiér Babiš ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO), zásadní důvody neuvedl. Z následných průzkumů vyplynulo, že i když byl Blatný kontroverzní figurou, působil na významnou část veřejnosti kompetentně. Je tedy poměrně jisté, že ani tento krok Babišovu oblíbenost nezvýší – ačkoliv byl podniknut právě s tímto záměrem.

Novým ministrem zdravotnictví se stal za ANO nestraník Petr Arenberger. Jeho nástup se uskutečnil ve stínu vrbětické kauzy, média se mu ale přesto začala věnovat. A do několika týdnů se okolo něj objevily velmi zajímavé informace: nepravdivé údaje v majetkových přiznáních a inkasované miliony za klinické studie nových léků. Druhým úderem je pak zveřejněný rozsah jeho majetku. Podobné problémy stály křeslo ministry Jiřího Bessera (STAN) a Martina Kocourka (ODS) za vlády Petra Nečase (ODS), tlak na Arenbergerův odchod proto roste. Je neuvěřitelné, že od září 2020 jde o čtvrtého ministra zdravotnictví, pod kterým se kýve židle.

 
Boj o první místo

Trojkoalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a koalice PirSTAN (Piráti a STAN) se chystají na blížící se volby a mezi oběma bloky přibývají spory. Je to logické, neboť vítězné uskupení si bude nárokovat funkci předsedy vlády. Podle dosavadních průzkumů mají PirSTAN viditelný náskok. I když vezmeme v úvahu tradiční nepřesnost průzkumů, žádný z nich nedává koalici Spolu na první místo. Podstatné je, že Babišovo hnutí ANO setrvale klesá, ČSSD i KSČM jsou na hraně volitelnosti a výsledná čísla dávají spojení obou opozičních koalic významnou naději na většinu.

Hlavní dosavadní pře mezi nimi se týkala důvěry ve vládu, která ztratila ve sněmovně většinu. Koalice Spolu slíbila, že po konci nouzového stavu vystaví kabinetu účet a navrhne hlasování o nedůvěře. V dubnu ovšem přišlo odhalení o akci ve Vrběticích následované roztržkou s Ruskem a objevila se námitka, zda má cenu vládu svrhnout a dát karty do rukou prezidenta Zemana.

Spolu tvrdila, že jde o otázku principu, a začala sbírat podpisy. Piráti a Starostové reagovali negativně a taktizovali – prý je nutné rozpustit Poslaneckou sněmovnu, nikoli shodit vládu. Jejich argumentem byla obava, že Miloš Zeman navzdory svým veřejným deklaracím neponechá dovládnout Andreje Babiše do voleb, ale zkusí jmenovat svůj úřednický kabinet. Ten by pak byl údajně ještě horší, než je vláda současná.

O několik týdnů později museli zástupci PirSTAN oznámit, že 120 hlasů na rozpuštění dolní komory nemají, což bylo zřejmé od samotného počátku. Zároveň se na kauze s plánovanou Hamáčkovou cestou do Moskvy ukázalo, že ani tato vláda není zárukou omezování Zemanova vlivu na exekutivu. Proto zástupcům dvojkoalice nezbylo nic jiného než se k návrhu trojkoalice přidat. Hlasování o důvěře proběhne začátkem června a dá se čekat, že ho Babišova vláda nepřežije.

Jak již bylo řečeno, koalice PirSTAN si udržuje v preferencích solidní náskok. Ten je primárně způsoben jejím charakterem „nových“ a „netradičních“ stran, pomineme-li nelichotivé vzpomínky na vládní angažmá STAN v Nečasově vládě. Podle posledních průzkumů se ale ukazuje, že tvrdší postoj vůči Babišově kabinetu i v oblasti zahraničních a bezpečnostních otázek dodává Spolu určité body navíc.

Výsledek voleb je tedy stále ve hvězdách. Andrej Babiš navzdory své ekonomické, politické i mediální moci nevykazuje energii na zastavení trendu klesající podpory svého hnutí. Ale boj o první místo je pořád otevřený. Máme se proto nač těšit.

 

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.