28. listopadu, 2012 Marie Bydžovská
Staronový slovenský premiér Robert Fico se staví do pozice vzorného Evropana. A nová image mu zjevně prospívá. Otazníky panují nad tím, zda prospěje i jeho zemi a jejímu hospodářství.
Ficovi se nemůže odepřít, že naprosto vyniká v obratném lavírování v evropské politice. Především velmi šikovně používá aktuální evropský slovník. Výhodou tohoto slovníku je to, že stejně jako evropská integrace je velmi mladý a postupně se vyvíjí. Ni-kdo tak přesně neví, jaký má daný termín vlastně význam. Oblíbené termíny jako „podpora růstu“ nebo „zodpovědná rozpočtová politika“ tak dávají úpl-ně jiný smysl německé kancléřce Merkelové než francouzskému prezi-dentu Hollandovi.
Socialista Fico je nejen ve své rétorice blízký francouzskému prezidentovi Francoisi Hollandovi. Spojuje je i stejný politický tábor. Nahrazení Sarkozyho spřízněným socialistickým politikem bylo pro Fica doslova požehnáním. Nastupujícímu francouzskému lídrovi se podařilo v evropské aréně prosadit nový trend, a to důraz na hospodářský růst a odmítání „přehnaného šetření“.
Tři procenta udržíme…
Ale zpět na Slovensko. Nový slovenský premiér je vázaný evropskými předpisy, podle kterých musí snižovat schodek státního rozpočtu. Ač tato pravidla podle svých prohlášení hodlá zachovat, současně nasliboval i nové státní investice. „Není možné ozdravovat veřejné finance bez hospodářského růstu,“ vysvětlil svou ekonomickou vizi Fico při první návštěvě Bruselu po svém zvolení. Tím si před sebe dal úkol, který se blíží „proslavené“ kvadratuře kruhu. Alespoň v dlouhodobé perspektivě.
Řešení pro následující rok představila vláda v červnu. Balík 22 opatření, která mají ozdravit veřejné finance, podle odhadů přinese do rozpočtu v příštím roce 2,3 miliardy eur. Slovensko by tak splnilo požadavek Evropské komise stlačit rozpočtový deficit pod tři procenta HDP. Největší díl, asi miliarda, přijde ze zvýšení daní. Fico tvrdí, že prostor na plošné škrty se už vyčerpal. V nejbližším období tak může slovenská vláda držet schodek veřejných financí v mantinelech stanovených Evropskou unií a zároveň lít do hospodářství státní peníze získané ze zvýšených daní. Dlouhodobě se ale zvyšování daní stěží může odrazit pozitivně na prosperitě země.
Nicméně Ficovou výhodou je dobrá startovní pozice. Den daňové svobody je na Slovensku o více než týden dříve než v ČR a naše země v závodě o zvyšování daní úspěšně drží krok. Trochu úsměvným paradoxem je to, že Česko, které má problémy se spotřebou domácností, ji daněmi na zboží chce ještě více přidusit a Slovensko bojující s rekordní nezaměstnaností ji zakonzervuje zdaněním práce. Počet lidí bez práce na Slovensku již dosáhl 14 procent. (Při použití stejné metodiky podle Eurostatu v ČR dosahuje 6,6 procent.) Více nezaměstnaných je ze států Evropské unie již jen v zemích, které požádaly o záchranný úvěr eurozó-ny a v Lotyšsku, které bylo jednou z prvních obětí finanční krize.
Penzijní pyramidy
O tom, že nová slovenská vláda si s budoucností hlavu nedělá, svědčí i její další krok v hospodářské a sociální politice. Fico se rozhodl, že přiškrtí penzijní fondy, které už mu patrně dlouho leží v žaludku, jelikož se o jejich přidušení snažil i při svém minulém premiérství. I tato akce má napomoci státnímu rozpočtu v nejbližším období. Jenomže zhorší postavení budoucích důchodců. Část prostředků, které si nyní slovenští pracující mohou posílat do soukromých fondů, bude odkloněna zpět do společné kasy.
Je jisté, že zavedení penzijních fondů není samospasitelným řešením pro důchodové systémy. Jenomže i pokud člověk není zastáncem jejich zavádění, nemůže zapomenout, že Slováci se do nich přihlásili dobrovolně. Fondy také začaly podnikat podle dohodnutých pravidel, která se nyní mají za chodu měnit. Tzv. první pilíř, který Fico posiluje, je někdy přirovnáván k pyramidové hře či nebezpečnému Ponziho schématu. Jedná se o značné zjednodušení. Nicméně oba modely spojuje to, že „účastník hry“ dostane peníze, pouze pokud je pod ním dostatek dalších hráčů, kteří je do systému vloží. Penzijní fondy nejsou dokonalým řešením, návrat k systému „pay as you go“ je ale ještě horším. V celé Evropě se demografický profil populace totiž bohužel blíží spíše obrácené pyramidě. Proto ti, kteří do penzijního systému „vstoupili včas“, dostanou v rámci metody „pay as you go“ peníze od mladších pracujících. Za pár let již ale bude systém, kdy penzisté dostávají pouze to, co ten samý rok pracující do společného měšce vloží, neudržitelným břemenem.
Zavádění penzijních fondů má toto břímě budoucím generacím ulehčit, avšak pro současný rozpočet není moc žádoucí. Ve společném měšci totiž chybí peníze, které někteří účastníci posílají do soukromých fondů. Oslabení takzvaného druhého penzijního pilíře nikomu hned peníze nevezme. Dlouhodobě ale zhorší ekonomické vyhlídky budoucích penzistů, kteří ve fondech budou mít i při stejných odvodech menší částky. Ve skutečnosti se tedy nejedná o nějaké šetření nebo konsolidaci veřejného rozpočtu, ale o účetní operaci. A to navíc takovou, která bere lidem peníze na důchod, aby nyní stát snížil schodek rozpočtu a vyhověl bruselským požadavkům. V případě Maďarska, kde premiér Orbán zašel ještě dál a de facto celé penzijní fondy zestátnil, to Evropská komise kritizovala. Maďarsku i kvůli tomu dokonce vyhrožovala odebráním financí
z kohezního fondu.
Moderní Jánošíci
Fico se dostal do čela vlády díky populistickým slibům, které mnozí voliči nadšeně vítají. Díru ve státním rozpočtu chce zalepit z peněz těch bohatých. To je sice hezká myšlenka, ale bohužel v praxi ne moc efektivní. Právě bohatí nejjednodušeji dokážou „daňově optimalizovat“ a odejít do daňových rájů. Stát tak může vybrat ještě míň. Obírání bohatých je ale již od dob Jánošíka nesmírně populární. Problémem moderních Jánošíků je to, že sice bohatým berou, ale pokud dávají chudým, tak jen na krátko, aby si to brzy zase vzali. A to, že budou nízké penze a dlouhodobě nezaměstnaní budou dál marně hledat práci? No a co, pravidla Evropské unie budou splněna.
Marie Bydžovská
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024