Z lásky k Polsku

09. prosince, 2015 Tomáš Fošum RUBRIKA Úvodník

---

Ano, Wawel. Foto: Tomáš Fošum

 

V tomto čísle najdete hned několik článků týkajících se Polska. Objevování této země sehrálo velkou roli při vzniku našeho časopisu a jeho zacílení na středoevropský region. Ti z nás, kteří nevyrůstali v blízkosti polských hranic a nechytali polskou televizi, občas nahlíželi na severního souseda pod úhlem různých negativních stereotypů, jež se o Polácích v českém prostředí šíří. Stačilo však podniknout pár cest do Polska, začít podrobněji sledovat tamní politiku a kulturu, a člověk se rázem nemohl ubránit srovnávání, které pro jeho rodnou zemi v mnoha ohledech nedopadalo dobře.

 

Vedle negativních stereotypů samozřejmě existují i ty pozitivní, a i těch je dobré se vyvarovat. Když máme někoho rádi, neměli bychom mu mazat med kolem huby, když dělá něco špatně. Tak tedy: Polsko má – stejně jako každá jiná země – své mouchy. Jelikož se v rámci hlavního tématu čísla zabýváme polskou politikou, zmiňme třeba „polsko-polskou válku“, kterou mezi sebou léta vedou dva tábory seskupené kolem liberální Občanské platformy a konzervativního Práva a spravedlnost (PiS). Na jednu stranu musíme v konfrontaci s českou politikou ocenit, že v té polské se častěji bojuje o nějaké hodnoty, přičemž kolem obou uvedených táborů se shromažďují média, publicisté a političtí myslitelé, kteří o těchto hodnotách vedou živou debatu. Na druhou stranu výsledkem oné „války“ někdy bývá nenávist až za hrob.

Evropští liberálové se ocitli v šoku, když v letošních prezidentských i parlamentních volbách zvítězil PiS Jarosława Kaczyńského, jenž v předchozím desetiletí v podstatě ve všech volbách prohrával. Po jeho vítězství se začalo psát o výrazné proměně polské společnosti, o jejím posunu k nacionalismu, autoritářství či euroskepticismu. Ve skutečnosti k dramatickým změnám poměru sil mezi konzervativním a liberálním táborem nedošlo. PiS získal většinu v parlamentu jen díky souhře několika faktorů. Svědčí o tom i text týkající se volební geografie, jenž na vás čeká uvnitř čísla.

Střídání u moci je pro demokracii zdravá věc a z tohoto úhlu pohledu je třeba se na vítězství PiSu dívat. Kaczyńského strana reprezentuje konzervativní část společnosti a ta má stejné právo měnit zemi k obrazu svému jako liberální tábor. To platí za podmínky, že nejsou porušována základní demokratická pravidla. V tomto ohledu bohužel přinesly první týdny vlády PiSu zklamání. Největším přešlapem bylo rozhodnutí prezidenta Dudy zvoleného za PiS omilostnit nepravomocně odsouzeného ministra v nové vládě PiSu. Když k tomu přičteme snahu nahradit již zvolené ústavní soudce jinými, rozpaky z nové vlády rostou. PiS se před volbami tvářil jako umírněná strana, kterou zajímají hlavně ekonomická a sociální témata. Nyní se veze na jisté vlně triumfalismu a chová se jako dobyvatel nepřátelského území. Vyvolá to jen další zuřivé bitvy v rámci „polsko-polské války“. Nicméně Kaczyńského strana má ještě celé volební období na to, aby nepříznivý dojem z počátku své vlády napravila. Držíme jí v tom palce. Už jen vzhledem ke zmíněné lásce k Polsku.