19. prosince, 2021 Jan Gregor
Těžko říct, čím si vysloužil známý spisovatel Aleš Palán proslavený knižními rozhovory se šumavskými poustevníky, že autoři jeho jméno použili v mírně pozměněné podobě pro svého hrdinu – oblíbeného středoškolského učitele Aleše Pelána, který se hned v prvním díle zaplete do dramatických událostí spojených s vyšetřováním smrti učitelky. Jeho mediální výstupy mu zajistí nabídku na nově zřízenou funkci školního ombudsmana.
Děj jednotlivých dílů se inspiruje reálnými kauzami, které rozvířily veřejné mínění. Jde například o spor o nošení hidžábu ve škole, utonutí žáka na předměstském táboře, šikanu postarší učitelky zesměšňujícími videi nebo vraždu vychovatelky v pasťáku. Některé epizody může divák subjektivně vnímat jako slabší. Obecně se ale dá říct, že se tvůrcům v každém z deseti dílů podařilo z onoho publicistického základu vytvořit plnokrevné drama, ve kterém prýští emoce a odhalují se a lámou charaktery lidí.
Hlavní a relevantní výtkou vůči celému konceptu seriálu může být to, že dialogy poměrně často šustí papírem. Postavy nezřídka mluví v hotových tezích nebo argumentech. Ale komplexita a zároveň nejednoznačnost, s jakou tvůrci k jednotlivým tématům přistupují, je hodná obdivu. Ombudsman Pelán v podání Lukáše Vaculíka většinou někam přijede něco řešit, přičemž se počáteční černobílá podstata kauzy postupně demaskuje a často se v průběhu šetření ukáže, že to bylo všechno úplně naopak. Scenáristé si ale dávají záležet, aby byly v pohledu na třaskavý problém zastoupeny všechny možné přístupy a názory.
Pelán je sice státní úředník a v seriálu nechybí vcelku přesvědčivá politická linka s ministryní (Petra Hřebíčková) a slizkým a pragmatickým šéfporadcem (Jaroslav Plesl). Ale figura hlavního hrdiny odpovídá archetypu soukromého detektiva. Dokonce mu autoři přidělili svého vlastního Watsona. Řidič ministerského auta Petr Starý (Pavel Řezníček) je klasický rozumbrada z lidu, jenž tvoří zábavný a funkční kontrapunkt k často nafoukanému elitáři Pelánovi. A opozice kavárna – venkov se promítá i do westernového půdorysu některých dílů, kdy Pelán coby Pražák a zástupce establishmentu přichází do nepřátelsky naladěné komunity na periférii, aby tam přetrhal zavedené mocenské vazby a vztahy, zastal se slabých a nastolil právo.
Sám Pelán má přitom ke spravedlivému hrdinovi daleko. Odhaluje svět pokrytců, kteří se neumějí postavit bezpráví, ale sám je taky pokrytec, což si nejspíš moc neuvědomuje. Vaculík výborně vystihuje ambivalentnost Pelánova charakteru. Ten nejlépe popíše jeho žena, když mu smířeně vyčte, že jako ombudsman umí bránit ostatní, ale své blízké zraňuje a chránit je nedokáže.
Režiséři Tomáš Mašín a Tereza Kopáčová se občas dostávají ve své poetice na hranu melodramatického kýče, ale většinou to ustojí a nabízejí divákům nečekaně silné emoce. V Ochránci není mimo pár replik řidiče Starého prostor pro humor a nadsázku. Je to vážně míněná a poměrně bezútěšně laděná moralita o tom, jak se orientovat ve světě, v němž nic není tak jednoduché, jak to na povrchu vypadá.