13. března, 2022 Antonín Berdych
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Foto: Wikimedia Commons/David Sedlecký
Motivem pro vznik předvolební koalice Spolu byl společný protivník, tehdejší premiér a šéf ANO Andrej Babiš. Jeho dominance na české politické scéně v kombinaci s nepříznivým volebním zákonem přiměla tři opoziční strany – ODS, KDU-ČSL a TOP 09 – k úzké spolupráci. Na podzim 2020 pak jejich lídři oznámili vznik nového projektu, který nakonec nad očekávání uspěl. Otázka, zda bude koalice Spolu pokračovat i po loňském volebním vítězství, zůstává stále otevřená. Proto není od věci zhodnotit její dosavadní fungování a pokusit se odhadnout, jaké má šance do budoucna.
Nemálo komentátorů a politiků jí předpovídalo rozpad ještě před volbami. Trio „tradičních“ stran ale různé otřesy ustálo. Jednalo se například o rozhodnutí Ústavního soudu z února 2021, které zrušilo část volebního zákona a umožnilo férovější přepočet hlasů na mandáty. Během kampaně se trojkoalici dařilo řešit přirozené konflikty mezi jednotlivými politiky i programovými směry, jež jsou v mnoha oblastech dost odlišné.
Pokud měla překvapivá stabilita koalice Spolu a její výkonnost během volební kampaně jeden společný rys, je jím právě „tradičnost“, tedy zkušenost zúčastněných stran a jejich vedení. Lídři dokázali utlumit konflikty uvnitř vlastních uskupení i mezi sebou, zorganizovat úspěšnou kampaň a vytvářet multiplikační efekt v komunikaci v médiích i na sociálních sítích. To bylo patrné v kontrastu s druhou předvolební koalicí opozičních subjektů, v níž se spojily Pirátská strana a hnutí STAN (PirStan). U té byly vnitřní konflikty pirátů a nezkušenost hlavním zdrojem jejího poměrně slabého výsledku (15, 62 procenta), a to dokonce silnějším než tvrdé útoky zvenčí.
Přesvědčivé říjnové volební vítězství trojkoalice vedlo k rychlé a efektivní domluvě o programu i personálním rozdělení pozic jak uvnitř Spolu, tak pak i se zmíněnou dvojkoalicí PirStan. Stojí za připomenutí, že tak hladký, rychlý a klidný vznik vlády Česko už dlouho nezažilo. A nebýt zdravotních komplikací prezidenta Miloše Zemana a jeho následného neúspěšného pokusu zasáhnout do složení vlády, byl by nový kabinet ve Strakově akademii už v listopadu 2021.
Doposud byl tedy projekt Spolu bezpochyby úspěšným. Jaké jsou ale jeho vyhlídky? V povolebních průzkumech osciluje ODS okolo patnácti procent, TOP 09 je nad šesti procenty a lidovci se dlouhodobě nacházejí pod pětiprocentním prahem. Právě preference KDU-ČSL hrají důležitou roli. Lidovci jsou dlouhodobě považováni za nejvšestrannější českou politickou stranu, což v tomto případě není myšleno jako kompliment. KDU-ČSL zvládla pobyt v koalici s ČSSD, ANO, ODS i Zelenými a svůj (někdy až příliš) široký koaliční potenciál si nechce nechat vzít. Na druhou stranu zažili lidovci v letech 2010–2013 pobyt mimo sněmovnu, což pro ně jistě zůstává traumatizující vzpomínkou. Pokud se jim nepodaří v dohledné době zlepšit svůj obraz a oslovit více lidí, budou zejména občanským demokratům vydáni na milost a nemilost.
ODS byla přirozeným hybatelem koalice Spolu, jež díky ní měla šanci na první místo ve volbách a reálnou naději na obsazení pozice premiéra. Projekt Spolu je v ODS dost úzce spojen s předsedou strany Petrem Fialou. Dokázal myšlenku trojkoalice prosadit proti hlasité, i když nepočetné vnitrostranické opozici. Je zřejmé, že bude na nějaké formě spolupráce trvat i nadále, a postoj občanských demokratů se proto nezmění.
Nejvíce nejistým článkem Spolu je TOP 09. Tato strana sice pamatuje rok 2017, kdy se do Poslanecké sněmovny díky hlasům Pražanů dostala jen s odřenýma ušima. Bude proto jistě pečlivě zvažovat, zda se má opět vydat na sólovou dráhu, či nikoliv. Zároveň však čerpá část své identity z opozice vůči ODS – ve většině věcí se shodnou, proto akcentuje několik témat, kde jí může oponovat. Bude-li TOP 09 příliš blízko ODS po delší čas, o identitu přijde a její voliče si snadno může odvést hnutí STAN.
Na konci září proběhnou v Česku komunální volby. Radnice měst a obcí jsou pro všechny strany Spolu velmi důležité, na rozdíl například od Babišova hnutí ANO. Pomyslnou korunu komunálních voleb představuje přirozeně Praha – jediné město a kraj v jednom. Pozice pražského primátora je silnější než mnohé ministerské posty a má silnou symboliku.
Právě v Praze již došlo k dohodě na tom, že zde Spolu půjde společně. Bylo to jasné od okamžiku, kdy se v říjnu sečetly výsledky parlamentních voleb a kandidátka Spolu měla v hlavním městě více než čtyřicet procent hlasů. Takovému lákadlu neodolal ani Jiří Pospíšil, hlavní postava pražské TOP 09. Pohřbil své primátorské ambice, získal značné ústupky a otevřel tím dveře projektu, který změří životaschopnost Spolu v nových podmínkách.
Zároveň se ale objevují první komplikace, první náznaky toho, že spolupráce tří tradičních stran není a nebude snadná. Plány na předvolební trojdohodu v Brně selhaly, opatrné zprávy přicházejí z dalších krajských měst. Není náhoda, že tím, kdo dohodu v Brně nechtěl, byli místní lidovci. Platí již výše zmíněné: je-li KDU-ČSL samostatně plně životaschopná, nechce si nechat omezovat svůj „lidovecký“ manévrovací prostor.
O tom, zda se tři politické strany dokážou propojit dlouhodobě, se rozhodne ve dvou oblastech. Tou první a klíčovou je fungování vlády. Euforie z vyhraných voleb pomine a tlaky zevnitř stranických struktur zesílí. Budou se objevovat přirozené chyby a dílčí selhání. To koneckonců potká každou vládu a koalici. Pokud se podaří udržet jednotu a směr, lze předpokládat, že projekt Spolu může mít delšího trvání.
Velký vliv budou mít také další nadcházející volby. Ty prezidentské, které se uskuteční na počátku roku 2023, můžou koalici stmelit. Odpor proti Andreji Babišovi, který aktivně pracuje na svém zvolení, ji přece vytvořil. A je z tohoto pohledu už druhotné, zda Babiš vyhraje, či bude poražen. Andrej Babiš na Hradě znamená trvalého společného nepřítele, proti kterému se lze vymezovat a spojovat. A pokud prohraje, Zemanovo místo zaujme někdo z opačného ideového tábora. Buď půjde o kandidáta Spolu, nebo o někoho, kdo bude koalici alespoň částečně nakloněn a nebude jí příliš aktivně škodit.
Rok 2024 pak poznamenají další dvoje volby. Nejprve se bude na jaře rozhodovat o složení Evropského parlamentu. Je už nyní docela zřejmé, že v eurovolbách se Spolu spojit asi nedokáže. Právě přístup k Evropské unii je ikonickým momentem, který si zejména TOP 09 a ODS uchovávají jako znak své identity. Poslouží tedy spíše jako umírněné poměření sil ve druhém poločase vládní spolupráce. Rozhodující budou krajské volby na podzim 2024 – už nyní všechny tři strany ve většině krajů spolupracují. Pochopitelně s výjimkou Zlínského kraje, kde se vyskytuje fenomén lidoveckého exhejtmana Jiřího Čunka. Zvládne-li trio ve většině regionů vytvořit předvolební koalice, bude velmi pravděpodobné, že se jednota Spolu dožije dalších parlamentních voleb.
Doposud byla budoucnost Spolu líčena spíše optimisticky. Stačí ale několik skandálů, konfliktů či osobních sporů a dosud hladká spolupráce se může snadno zhroutit. Politika je těžko předvídatelná disciplína, zvláště pak v české realitě. Přijmeme-li ale předpoklad pokračování úspěšné spolupráce, může jít ještě dál? Začne se plánovat hlubší integrace na úrovni členské základny? Tady je již třeba s optimismem šetřit. Slučování není vůbec snadné. Pomiňme programové rozdíly, vždyť názorové odchylky jednotlivých členů uvnitř vlastních stran jsou mnohdy větší.
Z čistě praktického hlediska nejde strany a jejich členy sesypat do jedné entity. TOP 09 má zhruba 2,5 tisíce členů, ODS něco přes 12 tisíc a KDU-ČSL okolo 20 tisíc. Toto členstvo navíc není rovnoměrně regionálně rozloženo. A u všech tří stran existuje vysoká míra loajality členů k vlastní značce, identitě, historii a k vlastním formálním i neformálním pravidlům. Vedení ani jedné ze tří stran nemá takovou sílu, aby se o integraci vůbec pokoušelo. Proto je pro Spolu tou nejoptimističtější perspektivou pouhé pokračování spolupráce. Což ovšem v současných podmínkách vůbec není málo.
Vznik koalice Spolu lze každopádně hodnotit jako přínos pro Českou republiku. Usměrnil radikální programové plány u všech tří stran, dokázal vytvořit shodu ještě před volbami a tím urychlil a stabilizoval budoucí vládu. A pokud by se podařilo koalici udržet, bude to mít dlouhodobý pozitivní efekt na celou českou politiku. Po tom všem, čím si v éře Miloše Zemana a Andreje Babiše prošla, si větší dávku stability rozhodně zaslouží.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025