04. prosince, 2025 Marián Balázs
Robert Fico si v prosinci 2024 zaletěl do Moskvy za Vladimirem Putinem. Foto: Wikimedia Commons/President of Russia
Přitom ještě po volbách v roce 2016 byla Ficova rétorika úplně jiná. Pokračoval v dosavadní prozápadní linii zahraniční politiky a ve zdůrazňování příslušnosti k západnímu demokratickému společenství. Říkal, že Evropská unie znamená pro Slovensko životní prostor a že země musí být v jejím jádru. „Silnější Evropa je v zájmu nás všech,“ prohlásil v létě 2016, když představoval priority slovenského předsednictví v Radě EU. I na pozici ministra zahraničních věcí v minulosti nominoval respektované lidi s jasnou prozápadní orientací, jako byli Ján Kubiš a Miroslav Lajčák.
Jistě, Ficovy útoky proti nepohodlným novinářům či názorovým odpůrcům a další negativní jevy jeho vládnutí byly známé a opakovaně podrobované kritice. Avšak orientace zahraniční politiky na Evropskou unii a demokratický Západ dávala jakous takous naději, že ho toto směřování bude alespoň do určité míry limitovat.
Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států v roce 2016 se Fico začal více přibližovat k nacionálním populistům a národovecké rétorice. Nicméně Slovensko stále ještě viděl v jádru EU. Pro pečlivé pozorovatele se však objevovaly jasné signály, že mu už nebudou stačit jen výpady proti kritikům a nepohodlným médiím, ale že bude následovat výrazný posun v jeho domácí i zahraniční politice.
Zlomovým momentem byla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Nespokojenost občanů a série protestů Za slušné Slovensko nakonec vedla v březnu 2018 k Ficově demisi a o dva roky později i k prohře jeho strany Směr v parlamentních volbách.
Není úlohou tohoto textu rozvíjet otázku, jak velkou katastrofou pro Slovensko představoval Igor Matovič ve funkci premiéra, a že dodnes za tento experiment platí krutou daň. Poznamenejme jen, že právě Matovič svou politikou i chováním dláždil cestu k návratu Roberta Fica, tentokrát už radikálního a pomstychtivého.
Po prohraných volbách v roce 2020 frustrovaný předseda Směru zneužil pandemické krize a její nekompetentní řešení v podání premiéra Matoviče a začal intenzivně oslovovat publikum dezinfoscény a extremistické voliče. Spolu s tím útočil na Evropskou unii a čím dál více se posouval k Rusku. Přišel se silně protievropskou a protiamerickou rétorikou.
Po zahájení ruské agrese vůči Ukrajině stále častěji šířil ruské hoaxy a narativy. Obhajoval Vladimira Putina, zato Ukrajinu urážel. Tuto linii drží dodnes.
Jako jediný premiér demokratického státu se letos v květnu zúčastnil Putinem organizovaných oslav konce druhé světové války v Moskvě. Jeho proslovy v souvislosti s výročím osvobození od fašismu byly de facto kopií předlistopadové komunistické propagandy.
Nejde přitom jen o zahraniční politiku. Tento posun k proruským postojům, dezinformační scéně a extremismu představuje určující faktor i ve vnitřní politice. Utváří rétoriku, kterou Fico oslovuje své zpátečnické publikum a nejnižší proudy ve společnosti. Jeho proruských postojů a snahy pošpinit a co nejvíce omezit občanskou společnosti i neziskový sektor si velmi rychle všimla i světová média.
Suverénní zahraniční politika anebo diplomacie směřovaná do čtyř světových stran – to jsou fráze, které opakuje pro své publikum. Slovo suverenita je pro něj odpovědí na všechno, přesně v duchu světových populistů a nacionalistů. Odbojností vůči Bruselu se před svými příznivci stylizuje do role národního hrdiny.
Masa takového hrdinu potřebuje. Proto na Fica emociálně fixovaní lidé přehlédnou všechny problémy jeho vládnutí včetně bezprecedentního zdražování, zvyšování životních nákladů i daňového zatížení. Pocit, že jsou součástí hrdinského příběhu, překryje všechna negativa, za něž Ficovi věrní spolu s ním viní opozici, novináře či neziskovky. Slovenskému premiérovi tento přístup spolehlivě funguje.
Fico až dodnes čekal na příležitost, kdy bude moci otevřeně projevit svoje bolševické sklony. Hra na demokrata skončila. Neskrývaně obdivuje diktátory a autoritáře, tedy silné muže, kteří mocensky a ideologicky ovládají své země a likvidují kritiky. Jako za starých totalitních časů, které mu překazila sametová revoluce.
Falešná mírová agenda a rétorika jsou součástí komunikační strategie Směru. Oslovuje tím voliče s proruským sentimentem a zároveň extremisty. Fico se tak stává aktérem ruské hybridní, respektive informační války. Narušuje tím soudržnost Evropské unie.
Vládni politici a vysocí státní úředníci vystupují v prokremelských médiích, brojí proti Evropské unii a obhajují Putinovu politiku. Poslanci Směru se fotografují s ruským velvyslancem, který si pořádá party ve vládním hotelu. Ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok zamlčuje fakta o ruské informační válce a zasahovaní do vnitřních záležitostí Slovenska.
Robert Fico a vlastně i vláda jako celek se stali součástí ruských vlivových operací. Pro současnost i budoucnost demokracie na Slovensku je třeba jeho proruskou politiku se všemi možnými důsledky brát velmi vážně, nesmí se ani v nejmenším podceňovat.
Nikdy nebyl tak autentický jako teď. Proto je i nebezpečnější než v minulosti.
Robertovi Ficovi a lidem okolo něj jde dnes o všechno, ve hře je příliš mnoho. Jedině moc a neomezená úslužnost podřízených zabezpečí premiérovi i jeho okolí beztrestnost a četné benefity. Podle toho musí samozřejmě volit prostředky. Patří k nim splynutí s extrémem a dezinformační scénou a také proruská cesta s protizápadní rétorikou, která mu zabezpečuje značnou část voličských hlasů. Kooperace s ruským prostředím mu může před dalšími slovenskými volbami zajistit i silnější vliv kremelské informační operace.
Tento obrat v zahraniční politice a příklon k Moskvě už opět žene lidi do ulic. „Nejsme ruský hadr,“ vzkázali nedávno demonstranti vládě Roberta Fica s tím, že chce Slovensko odevzdat do rukou Moskvy. „Nejsme Rusko,“ skandovali organizátoři opoziční demonstrace spolu s davem.
Toto všechno bude důležitým tématem nejbližších měsíců i příštích voleb.
ROČNÍK XV. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2026