03. prosince, 2025 Kateřina Fuksová
Moldavská prezidentka Maia Sandu během návštěvy České republiky. Foto: Vlada.gov.cz
Vládnoucí Strana akce a solidarity (PAS) vykreslovala volby jako bitvu o budoucnost Moldavska. Varovala, že pokud nezíská většinu, zastaví se evropská integrace, hranice se uzavřou a země sklouzne k autoritářství. Opozice naopak označovala PAS a prezidentku Maiu Sandu za zrádce národa, agenty NATO a George Sorose, kteří proměnili Moldavsko v kolonii Západu a táhnou ho do války. Vzájemné obviňování z fašismu, kolaborace či „vymytých mozků“ se stalo běžnou rétorikou kampaně.
Ještě v den hlasování bylo velice obtížné předjímat výsledky. Volby v Moldavsku bývají nevyzpytatelné a předvolební průzkumy se mezi sebou běžně liší klidně o desítky procent. Co ale bylo jisté poměrně brzy, byla nízká volební účast. Pouhých 52 procent Moldavanů se zvedlo a šlo odevzdat svůj hlas v těchto „nejzásadnějších volbách“ od získání nezávislosti.
A není divu. Mnozí Moldavané se z letošní kampaně cítili vyčerpaní a znechucení. Ačkoliv proevropská strana PAS spojená s neméně proevropskou prezidentkou Maiou Sandu opět zvítězila a získala v parlamentu pohodlnou většinu, letošní vítězství vyznělo dočista jinak než to předešlé. Pryč byl étos naděje a nových začátků, který ovládal volby v roce 2021 a vynesl PAS poprvé většinu křesel ve sněmovně. Letošním leitmotivem byl strach.
Moldavsko již od získání nezávislosti v roce 1991 žije v jakési permanentní polykrizi, použijeme-li koncept, který získává v dnešních sociálních a politických vědách na oblibě. Popisuje stav, ve kterém dochází k souběžnému výskytu více systémových problémů, jež se navzájem posilují a jejichž důsledky jsou složitější a destruktivnější než součet jejich jednotlivých částí.
V případě Moldavska můžeme mluvit zejména o stagnující ekonomice, která se doposud nevzpamatovala z šokové terapie transformačních let, nebo o rychlé depopulaci spojené s odlivem mladých a talentovaných lidí. Dále se jedná o křehkou státní integritu způsobenou zamrzlým konfliktem s Podněstřím a napjatými vztahy s autonomní Gagauzií, a nakonec i o otázky identity. V prostředí, jež je velmi náchylné na nestabilitu a polarizaci, a které se navíc od roku 2022 nachází doslova vedle ruské krvavé invaze na Ukrajinu, je udržování demokracie, právního státu a politické plurality jistě výzvou.
Obzvlášť, když Rusko zcela otevřeně deklarovalo svoje nepřátelské postoje k proevropské vládě PAS a prezidentce Maie Sandu. Stát tak čelil prokazatelným pokusům Moskvy destabilizovat situaci a ovlivnit volby prostřednictvím propagandy a financování proruských sítí. Moldavští i zahraniční investigativní novináři odhalovali sofistikované způsoby uplácení moldavských občanů a jejich verbování do proruských sítí organizujících demonstrace a různé akce protestu proti vládě a prezidentce. Ve snaze bojovat proti ruským hybridním hrozbám sáhly vládnoucí strana a prezidentka k různým strategiím, které lze chápat jako projevy militantní demokracie, tedy snahy o záchranu demokratického zřízení za cenu omezení jistých demokratických procesů.
Široce debatované bylo například zrušení registrace dvěma opozičním uskupením pouhé dva dny před volbami. Jednalo se o Srdce Moldavska, které vede bývalá gagauzská baškanka (šéfka autonomního regionu – pozn. red.) Irina Vlah, a o Velké Moldavsko, jemuž předsedá bývalá prokurátorka a hlasitá odpůrkyně Maii Sandu Victoria Furtună. Tento zákaz pro dvě hlasité opoziční strany zdůvodněný jejich nezákonným financováním z Ruska otevřel otázku, kde končí obrana demokracie a začíná její podkopávání.
K tomu se přidaly pochybnosti o férovosti volebního procesu pro obyvatele Podněstří. Lidé s moldavskými pasy žijící na levém břehu Dněstru mohli volit v jedné z dvanácti volebních místností, které byly ustanoveny v takzvané bezpečné zóně na moldavské straně řeky. Dva dny před volbami se čtyři z těchto míst přesunuly více do vnitrozemí, údajně kvůli bezpečnosti. Pro podněsterské voliče to tak znamenalo jet místo pár kilometrů klidně i kilometrů třicet. Ale jenom v případě, že se vůbec přes vodu dostali. Pár týdnů před volbami začala moldavská strana s opravou většiny mostů přes Dněstr, a ty tak byly částečně uzavřeny.
Co neudělaly pozoruhodně načasované stavební práce, dodělaly policejní hlídky pečlivě prohlížející všechna projíždějící auta, a nakonec i nahlášené bomby, které mosty na dlouhé hodiny zneprůchodnily. Podněsterské kanály na síti Telegram se plnily videi frustrovaných lidí sedících v autech v nekonečných frontách a čekajících, jestli se dostanou do volební místnosti. V nich nahlášené bomby pak už byly jenom takovou třešničkou na dortu. Otázky vyvolávalo také hlasování početné a vlivné moldavské diaspory. Zatímco v celém Rusku byly otevřeny pouhé dvě volební místnosti, v západoevropských státech a v USA jich byly desítky.
Volby v Moldavsku letos nebyly ani tak soutěží idejí a konkrétních řešení, ale především zápasem o to, kdo dokáže lépe uchopit kolektivní úzkost společnosti. Strach se stal ústřední měnou volebního boje a záměrným nástrojem mobilizace. Například obhajující strana PAS nechala distribuovat předvolební letáky s fotografiemi z vybombardovaných ukrajinských měst a varováním, že mladí Moldavané budou posláni válčit za Rusko, pokud PAS nezíská většinu.
Kandidátka PAS Doina Gherman se pak snažila mobilizovat své voliče následujícím varováním: „Drazí Moldavané, pokud ztratíme evropskou cestu, riskujeme, že přijdeme o svobodu pohybu, kterou si nyní užíváme. Riskujeme, že se naši příbuzní nebudou moci vrátit domů. Riskujeme, že se znovu ocitneme za zavřenými hranicemi.“
Podobně se strachu ve společnosti snažil využít i opoziční Vlastenecký blok sdružující socialisty, komunisty a (nakonec vyloučenou) stranu Srdce Moldavska. Tvrdil, že Moldavsko do války zatáhne naopak PAS, a oni jediní dokážou situaci v zemi stabilizovat a zabránit tragédii.
Lídr opozice Igor Dodon v jednom projevu prohlásil: „Bůh chraň, aby vláda PAS zůstala… Bude to jako na Ukrajině! Situace bude eskalovat, dojde k provokacím a my se bohužel dostaneme do války. Pokud tedy nechceme válku, a my válku nechceme, stejně jako ji nechce pravice ani ti, kteří volili Maiu Sandu, jsme povinni se jich zbavit. Proto je 28. září všechny vyženeme!“ Vedle prevence války politici Vlasteneckého bloku slibovali zastavení militarizace země, garanci neutrality a práci v zájmu národa, nikoliv cizích mocností.
Kampaň tedy nabídla minimum konkrétních návrhů, jak řešit dlouhodobé problémy země, jako jsou demografický úbytek, odliv mladých lidí, mizivý ekonomický růst, inflace i přetrvávající chudoba. Místo toho se vše redukovalo na geopolitickou volbu „Evropa, nebo Rusko“. Z úst představitelů PAS zaznívalo, že většina problémů země se vyřeší díky užší spolupráci s EU a získáváním nejrůznějších evropských fondů. Opoziční Vlastenecký blok kontroval, že naopak narovnání vztahů s Ruskem a Euroasijskou hospodářskou unií přinese ekonomickou prosperitu. Tato binární logika vytlačila detailnější sociální a ekonomické otázky z veřejné debaty a proměnila volby v primárně geopolitický boj.
Jak již bylo řečeno, PAS nakonec volby jednoznačně vyhrála a získala pohodlnou většinu v novém parlamentu, čímž obdržela silný mandát pro další volební období. Přesto však její pozice není tak pevná, jak by se mohlo zdát. Voliči nehlasovali pro PAS z loajality či sympatií ke straně samotné, ale především proto, že je vnímána jako jediná síla vedoucí k evropské budoucnosti. Pokud v dalších čtyřech letech vlády nedokáže zemi dovést do Evropské unie, což byl jeden z jejích největších předvolebních slibů, je pravděpodobné, že další volby už nevyhraje.
Při pohledu na moldavskou politickou scénu je navíc zřejmé, že si PAS do značné míry monopolizovala roli jediné volitelné proevropské síly v Moldavsku. Ačkoliv to nyní znamená, že může vládnout bez koaličního partnera, tato monopolizace omezuje růst alternativ.
Do budoucna tak hrozí nebezpečí, že bez většiny v parlamentu nebude mít rozumného koaličního partnera k vládnutí. Jedinou novou deklarativně proevropskou silou, které se podařilo letos prorazit, byla strana Demokracie doma (Democrația Acasă) vedená politikem a bývalým novinářem Vasilem Costiucem. Ten je nicméně známý jako blízký spojenec rumunského nacionalisty George Simiona z krajně pravicové strany AUR. To dokládá, že poptávka po jiných proevropských silách existuje. Nicméně ji zaplňují nečitelné strany s autoritářským a nacionalistickým podtónem.
PAS si proto musí uvědomit, že vítězství je zároveň výzvou. Nesmí usnout na vavřínech a musí hledat cesty k dialogu i s těmi částmi společnosti, které jí nedůvěřují. Jen tak může z jejího vítězství vyrůst pluralitní a odolná demokracie.
ROČNÍK XV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2026