Poslouchejte Trumpa

02. března, 2026 Tomáš Fošum RUBRIKA Úvodník

---

V lednu uplynul rok od Trumpovy inaugurace a hlasy jeho příznivců v Evropě značně utichly. Foto: Wikimedia Commons/Gage Skidmore

 

Poslední dobou není nouze o pochmurné předpovědi, kam se svět ubírá. Polský ministerský předseda Donald Tusk už přede dvěma lety varoval, že se nacházíme v předválečných časech. Podle českého expremiéra Petra Fialy dění v západním světě připomíná třicátá léta dvacátého století. Kanadský premiér Mark Carney hovořil letos v Davosu o rozpadu světového řádu a o kruté realitě, v níž geopolitika velmocí nepodléhá žádným omezením.

Podobných výroků a varování najdeme celou řadu. Mívají tři hlavní příčiny. První je pokračující ruská válečná agrese vůči Ukrajině. Druhou pak představuje způsob, jakým funkci amerického prezidenta vykonává Donald Trump. Tyto dvě příčiny se navíc prolínají. Za Trumpa se totiž Spojené státy proměnily ze spojence Ukrajiny v prostředníka, který chce válku co nejrychleji ukončit, a to klidně i podle agresorových not. S Trumpem souvisí také třetí důvod současné trudomyslnosti svobodomyslného světa. Jde o oslabování liberální demokracie, jež vidíme leckde, ale ve Spojených státech coby velmoci číslo jedna je to nejvíce na pováženou.

Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu vyvolal u řady lidí nadšení. I v Evropě se objevilo hodně politiků, kteří si nasazovali trumpovské červené čepice, ať už obrazně, nebo doopravdy. Například poslanci polské opoziční strany Právo a spravedlnost po jeho zvolení tleskali ve stoje a skandovali Trumpovo jméno. Tradičně protiruská strana se tak ocitla na stejné fanouškovské tribuně s proruskými středoevropskými premiéry, jako jsou Viktor Orbán nebo Robert Fico.

Je pozoruhodné, jak rozdílní politici dávali Trumpovi přednost před jeho soupeřkou Kamalou Harris. U nás se v tom shodli například Andrej Babiš, Tomio Okamura, Kateřina Konečná nebo Alexandr Vondra. Tedy populista, pravicoví a levicoví radikálové – a v případě Vondry dokonce konzervativní demokratický politik.

V lednu uplynul rok od Trumpovy inaugurace a hlasy jeho příznivců v Evropě značně utichly. Jeho politika se jim hájí čím dál hůř. Někteří pozorovatelé dokonce pochybují o prezidentově duševním zdraví. Na druhou stranu dělá jen to, co sliboval. Ruského prezidenta Vladimira Putina už v minulosti označoval za přítele. O nutnosti získat Grónsko již také dříve mluvil. Předem rovněž upozorňoval, že bude ve velkém zavádět cla. A Evropskou unii nesnáší dlouhodobě.

Jeho autoritářské metody by po zkušenostech z přelomu let 2020 a 2021, kdy se pokoušel zvrátit pro sebe nepříznivý výsledek voleb, také neměly být pro nikoho překvapením. Trumpovi apologeti si svého času oblíbili tezi, že ho máme brát vážně, ale ne doslova. Ve skutečnosti často říká přesně to, co chce udělat.

Trumpovo zvolení si údajně přáli i mnozí Ukrajinci, kteří byli unaveni z předchozí administrativy Joea Bidena, jež je sice podporovala, ale byla vůči Rusku opatrná. U Donalda Trumpa nejen oni očekávali, že bude chtít být silným americkým prezidentem, a nakonec začne vůči svému příteli Vladimirovi přitvrzovat. Někteří politici či komentátoři se domnívají, že právě to Trump v posledních měsících činí. A poukazují třeba na sankce na vývoz ruské ropy. Ve skutečnosti jsme po celý rok pozorovali ponuré divadlo, kdy Trump tlačil více na bránící se Ukrajinu než na agresivní Rusko s cílem dosáhnout jakéhokoliv „míru pro naši dobu“. Nemělo by to opět nikoho překvapovat. Chladným vztahem k Ukrajině se netajil už před volbami.

U autoritářů jeho typu zkrátka máme brát doslova to, co říkají. V éře informační přesycenosti jsme si zvykli mávat rukou nad nepřijatelnými věcmi. Třeba když současný americký prezident sdílí na sociálních sítích video, na němž jsou Barack a Michelle Obamovi vyobrazeni jako opice. Jenže slova nebo v tomto případě videa vytvářená umělou inteligencí občas přecházejí v činy. Stopy rasismu nesou v Trumpově Americe tvrdé zátahy proti imigrantům.

USA přesto stále zůstávají demokratickým státem, který si za tři roky může zvolit standardního prezidenta. Na to sází Evropa, jež se v obraně bez případné americké pomoci zatím neobejde, a proto se snaží s Trumpem nějak vyjít. Nic jiného nezbývá ani těžce zkoušené Ukrajině. Nicméně ti, kterým nejde o život, a přesto stále Trumpovu politiku obhajují, vypovídají hlavně sami o sobě. Demokracie, lidská práva nebo spojenectví pro ně mnoho neznamenají. Více obdivují silácká řešení a statečnost prokázanou zejména na poli kulturních válek. Skutečná válečná utrpení Ukrajinců je přitom často příliš netrápí.