05. června, 2013 Marie Bydžovská
Za více než dvacet let od pádu totality ve středovýchodní Evropě se vynořila celá řádka „premiantů“, kteří okolní státy předběhli v ekonomických výsledcích. Většinou však jejich vítězné tažení netrvalo dlouho a po čase přišlo klopýtnutí, které je poslalo zpět do řady mezi ostatní podobně situované země. Své o tom ví i Česká republika, která mezi postkomunistickými zeměmi v 90. letech platila za favorita. Její růst ke hvězdám se však zastavil mimo jiné na problémech bankovního sektoru.
V první dekádě nového milénia mělo nálepku postkomunistického šampióna Slovinsko. Jako jediná z bývalých jugoslávských republik byla přijata do EU, kde také byla první tzv. „novou členskou zemí“, jež předsedala Radě EU. Ekonomické výsledky malé západobalkánské zemi také mnozí mohli závidět.
Příliš mnoho obtíží
Okamžik jejího pádu z výsluní přišel spolu s hospodářskou krizí. V pravidelné zprávě Mezinárodní měnový fond (MMF) označil Slovinsko jako jednu ze zemí nejvíce postižených krizí. Od roku 2008 zaznamenalo pokles HDP o 8 procent. V současnosti, kdy do úřadu nastoupila vůbec první premiérka v historii země Alenka Bratušeková, jí její roli mnoho lidí nezávidí. Dostala se do čela státu, o němž si v mezinárodním tisku mnoho pěkného nepřečte, když se o něm otevřeně píše jako o jasném příštím kandidátovi na žádost o pomoc před bankrotem.
Ve Slovinsku došlo k enormně nepříjemné situaci, protože v jednu chvíli se vynořily různé druhy problémů, které by v jiných zemích samy o sobě představovaly závažné obtíže, natožpak když se objeví současně. Téměř se zdá, jako by malá jadranská země zažívala negativní dopady transformace, podobné těm, kterými Česko procházelo na konci 90. let, a zároveň na zemi tvrdě dopadla krize eura.
Slovinská premiérka čelila kritice kvůli svým krátkým sukním. Nohy má opravdu pěkné, ale zároveň je to krizová manažerka. (foto: Youtube/TV3)
Nová předsedkyně vlády se tak může cítit podobně jako Alenka v říši divů. Jenomže si oproti své slavné jmenovkyni moc zábavy neužije. Překvapení, se kterými se střetává Bratušeková, jsou značně negativního rázu.
Největším problémem jsou špatné úvěry, které v bankách dosahují asi jedné pětiny. Například Nova Ljubjanska Banka poskytla 20 procent svého kapitálu společnostem, které již byly v bankrotu. Podle think tanku Open Europe k tomu pravděpodobně banky vedly politické motivy. Nejenom MMF proto doporučuje jako vhodné řešení ustanovení tzv. špatné banky a částečnou privatizaci finančního sektoru, která by zabránila politickým zásahům. Oproti většině postkomunistických států jsou velké slovinské banky stále v rukou státu.
Problémy země ale nejsou jen ekonomického, ale i politického rázu. Za poslední rok se ve Slovinsku konalo mnoho pouličních protestů proti zkorumpovaným politikům a za samotným pádem vlády letos v únoru stálo podezření premiéra Janeše Janši z korupce. Premiérka proto bude muset bojovat na příliš mnoha frontách, a řešení jedněch problémů může prohlubovat potíže v jiných oblastech.
Země například potřebuje konsolidovat veřejné finance, další škrty ale spolu s oddlužením bank povedou k poklesu životní úrovně obyvatel. Ten posílí nespokojenost občanů a může vést k pokračování pouličních protestů. Levicová politička Bratušeková slibovala, že namísto škrtů podpoří hospodářský růst. To zní pěkně, jenomže nárůst zadlužení znejistí finanční trhy a povede k růstu výnosů ze státních dluhopisů, které se již nyní pohybují nebezpečně vysoko.
Navíc Bratušeková stojí v čele velmi heterogenní koalice, tudíž analytici ani slovinští občané jí proto nedávají příliš mnoho šancí, že zemi vyvede z krize. V průzkumu deníku Delo zveřejněném na začátku října se pouze třetina dotázaných domnívala, že vláda Bratušekové vydrží do řádných voleb plánovaných na rok 2015.
Slovinsko není Kypr
Přesto situace Slovinska není tak černá, jak by se zdálo ze zpráv v médiích. Ani srovnávání s Kyprem není úplně oprávněné. Aktiva kyperských bank sedmkrát přesahovala HDP země. Oproti tomu slovinské banky drží aktiva v hodnotě 123 procent HDP země. To je třetí nejnižší poměr z celé eurozóny. Potíže Slovinska jsou blízké spíše situaci ve Španělsku.
Podobně jako hispánská země zaznamenalo Slovinsko bublinu na trhu s realitami, která s nástupem krize splaskla. A s přijetím eura v roce 2007 došlo k boomu i v jiných hospodářských odvětvích, který posiloval příliv peněz ze zahraničí. Po nástupu krize investice poklesly a ekonomika spadla do recese. V bankách se tak objevilo obrovské množství úvěrů, které jejich držitelé nedokázali splácet.
Nelze říci, že by se do problémů dostala jadranská země kvůli celoevropské měně, napětí, které se objevilo na finančních trzích kvůli krizi eurozóny, jí ale značně přitížilo. Především krize na Kypru postavila Slovinsko spolu s Maltou a Lucemburskem do centra zájmu finančních trhů jako možné příští potížisty.
Nadějné vyhlídky?
Slovinsko má ale oproti jiným zemím výhodu, že před propuknutím krize patřila výše jeho zadlužení v EU k těm nižším. Díky tomu i při současných problémech jeho státní dluh dosahuje na 54 procent HDP, což je výrazně méně než u nejproblematičtějších zemí eurozóny.
Navíc ve Slovinsku je stále nezvykle velká část hospodářství v rukou státu – asi 40 procent. Ačkoliv není zrovna nejlepší doba pro výhodný prodej majetku, může státu přinést privatizace i okamžitý zisk, vedle efektivnější správy podniků v budoucnosti.
Slovinsko má i další výhody. Oproti Kypru má vyspělé průmyslové podniky a dobrou strategickou polohu v sousedství Rakouska, Itálie, Švýcarska a Německa. Pokud se vládě podaří vrátit lidem důvěru v politiku a přesvědčit je, aby dokázali přistoupit na dočasný pokles své životní úrovně, může se sesuv hospodářství zastavit a naopak obrátit v růst. Pobaltské země ukázaly, že to není nemožné. Ale určitě to nebude bezbolestné.
Marie Bydžovská
ROČNÍK XII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2023