06. prosince, 2023 Matúš Guziar
Patologovi Romanovi zlomila srdce herečka Natalie Portman. Foto: Wikimedia Commons/Gordon Vasquez
Českým čtenářům komiksového žánru není potřeba jeho jméno dvakrát představovat. Z důvodu nízké poptávky po originálních slovenských komiksech našel Daniel Majling zpočátku lepší podmínky pro svůj debut právě na českém knižním trhu. Z příběhů, které původně uveřejňoval jenom na internetu, tak vznikl v češtině vydaný komiks Rudo (Labyrint, 2014). Jeho čtenářský úspěch však autorovi otevřel dveře též do slovenské literatury a Rudo, stejně jako komiksový příběh Zóna či povídkový soubor Ruzká klazika, se zařadil mezi přední tituly mladého, ale stále populárnějšího slovenského vydavatelství Brak.
Posledním komiksovým počinem Daniela Majlinga je přednedávnem vydaná kniha s názvem Gemer. Jak autor uvádí na její obálce, jde o grafický román naplánovaný jako trilogie. Tento ambiciózní autorský projekt tak přirozeně zvětšuje čtenářské očekávání, ale prozatím si musíme vystačit s jeho první částí.
Pro českého čtenáře, který se tolik neorientuje v geografickém členění Slovenska, může působit název Gemer poněkud záhadně, avšak skutečnost, že Majling pojmenoval svůj nový komiks právě takto, vůbec nepřekvapuje. Sám autor totiž pochází z Revúce, jednoho z větších městeček regionu Gemer. Současně svou fascinaci prostorem této periferní oblasti středního Slovenska uplatnil už ve svém předchozím komiksu Zóna. Zatímco v něm se však lokality slovenského Gemeru ve vypuklém kontrastu střídají s londýnskými epizodami, v románu Gemer zůstáváme uvězněni někde mezi slovenskými městečky Plešivec a Tornaľa.
Majlingův grafický román tak zjevným ironickým gestem narušuje žánrový stereotyp přítomný v komiksu západního typu, kde hrdinové svá dobrodružství prožívají v centrálních velkoměstech amerického byznysu a záporáky příběhů tvoří zkorumpovaní podnikatelé. Zároveň, na opačném pólu spektra postav, představuje americký komiks zidealizované hrdiny, kteří sice mají jisté problémy pramenící z jejich osobní minulosti, ale jejich životní osud se výrazně mění poté, co objeví své výjimečné schopnosti. Také díky nim se pak stávají nositeli mnohých ctností a ochránci slabých a utlačovaných, zkrátka reprezentanty dobra.
Majling v Gemeru naopak přináší jenom to, co mu nabízí tvrdá realita slovenského venkova. Právě proto lze vidět v realistickém prostředí tamní periferie příčinu, proč se hrdiny knihy stávají profesní zkrachovanci a často směšné komické postavičky lokálních outsiderů, kteří se nesnaží porazit zlomyslného nepřítele, ale pouze přežít další den ve svých žalostných životech.
Zápletkou příběhu, který tvoří prostor pro zobrazení těchto tragikomických figurek, se stává záhadné zmizení chlapce v podzemní rouře na neznámém pozemku obce Plešivec. Na místo případu dorazí policie, která přirozeně spouští záchrannou akci. Jak se však ukáže, díra, do níž chlapec údajně spadl, je příliš úzká, a proto se záchranář Dávid rozhodne zavolat svému bratranci Zsoltymu. Ten, narozen jakožto trpaslík s poruchou růstového hormonu, v románu stereotypně naplňuje roli společenského outsidera.
Tragikomicky pak vyznívá Zsoltyho postoj, že záchranou chlapce dostane jeho život alespoň nějaký smysl. Naneštěstí poté, co ho záchranáři spustí do jámy, Zsolty zjišťuje, že se v ní žádné dítě nenachází, a navíc on sám pod zemí uvízne. Původní záchrana se tak mění na trapné fiasko, do kterého jsou kromě policajtů zapojeni i novinář Oskar, několik místních psychologů, starosta, a překvapivě též americký zpěvák Jon Bon Jovi. Majling tak při výstavbě zápletky produktivně využívá postupy detektivního žánru, výrazně ho však ozvláštňuje prvky grotesknosti a absurdity v motivaci konání jednotlivých postav.
Pro ilustraci snad postačí zmínka o některých z nich. Na policejní stanici se setkáváme s postavou policisty Antona, který sympatizuje s fašismem a rád by svět zbavil „trpaslíků“ a anorektiček. Komika taktéž vyplývá z konfrontace dvou psychologů, přičemž oba tvrdí, že ten druhý je jeho pacientem. Ředitel psychiatrie v Plešivci zase trpí na retrográdní amnézii, a tak přestože byl svého místa oficiálně zbaven, neustále na tento fakt zapomíná a v pozici šéfa kliniky nadále zůstává.
Mezi místní zkrachovance nepochybně patří i patolog Roman. Tomu zlomila srdce herečka Natalie Portman a kromě toho tvrdí, že v otázce sexappealu je kvůli své profesi „na jednej lodi s revízormi, deratizérmi a televíznymi producentmi“ (s. 66). Při snaze o navázání intimity se setkává též s Annou, která je nešťastná po rozchodu se záchranářem Dávidem. Jejich vztah je základem milostné linky románu, ta však nestojí v jeho centru, ale odkrývá se jen tak jakoby mimochodem prostřednictvím vzpomínek svých aktérů. Zatímco je však vztah Dávida a Anny reálný, v kontrastně bizarních fantazijních představách Tünde, asistentky starosty Plešivce, se odehrává love story s Jonem Bon Jovim.
V rychlém tempu se tak v románu střídají realistické epizody s momenty grotesknosti a absurdity, jejichž humor se místy dostává za hranici politické korektnosti. Bizarní situace doplňují trefné humorné pointy v promluvě postav. Jako pars pro toto lze uvést následující zvolání jednoho z údajných psychologů: „To, že je niekto úplný blázon, mu nebráni vyštudovať filozofickú fakultu!“ (s. 121)
Prudce ironizující a invenčně důvtipný způsob vyprávění snad dosahuje svého vrcholu ve chvíli rozhodnutí asistentky Tünde ukončit domnělý vztah s Bon Jovim kvůli nekonečné lásce k rodné hroudě: „I love my job just because I can meet those wonderful people of Plešivec there.“ (s. 147)
Současně však Majling neupouští ani od racionality jistých argumentů v mentálním světě svých postav. Střízlivý a společensky kritický hlas tak nacházíme v postavě novináře Oskara, jenž se snaží analyticky postihnout zaostalost gemerské oblasti. Při rozhovoru s Annou, která rezignovaně přiznává, že jí v Plešivci chybí kultura, Oskar vynáší o Gemeru jednoznačný soud: „Vieš, myslím si, že tunajšie problémy spôsobuje aj to, že miestni celý život nevytiahli odtiaľto päty.“ (s. 194)
Novinářovy kritické postoje se snaží ještě konfrontovat přemoudřelý opilec a bývalý kněz Luther, avšak i u něj, jako nakonec též u dalších postav, je zřejmá nespokojenost plynoucí z vlastního životního selhání. Kromě argumentační přestřelky těchto postav pak dochází v závěru knihy k výraznému zvážnění a opětovnému obratu od komiky k tragičnosti, kdy Zsolty umírá za velmi záhadných okolností. Tímto „cliff-hangrem“ Majling ukončuje první díl své gemerské trilogie a umně tak otevírá prostor pro čtenářskou zvědavost.
Na konec už snad jen pár slov k motivaci vzniku tohoto grafického románu. Kniha nepochybně navádí k myšlence, že Majling skrze osobitý humor, groteskní obrázek světa místních ubožáků a cestou povyšování nízkého a snižování vysokého umělecky přispívá ke kritice nerovného ekonomického a kulturního vývoje slovenských regionů.
Zároveň je však zjevné, že autorovo tvůrčí gesto ve skutečnosti nemá ambici explicitní angažovanosti, a i navzdory inspiraci vážnými problémy slovenské reality jsou jeho příběhy převážně motivované narativní hravostí a snahou o komickou hyperbolizaci žité zkušenosti.
Románem Gemer se tak nesnaží prezentovat nějaký morální apel, ale spíše vyzývá k životnímu nadhledu a možnosti udělat si legraci i ze sebe samého. A přestože se tento sebereflexivní aspekt vyskytuje v současné slovenské literatuře poměrně často, pouze u Majlinga ho lze obdržet formou komiksového vyprávění. Právě tato originalita zpracování a vybroušenost komických point ho dělá v prostředí slovenské literatury vskutku výjimečným.
Daniel Majling: Gemer. Brak, 2023.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024