27. května, 2015 Tomáš Fošum
Těžký život zelených ve střední Evropě. Fotomontáž: Pavel Lukáš
S jarem se příroda zazelenala, takže ani Demokratický střed nemohl zůstat stranou. Hlavní téma nového čísla tak patří středoevropským zeleným. Ti si vedou obstojně v Rakousku a Německu, zato ve visegrádských zemích se jim s výjimkou Maďarska momentálně nedaří. V doslova dezolátním stavu jsou pak v Polsku. Proč se v Maďarsku zelená politika uchytila, zatímco v Polsku nikoliv? Odpověď na Vás čeká o pár stránek dále. S hlavním tématem čísla úzce souvisí rozhovor se Středoevropanem Milanem Horáčkem, jenž se narodil na národnostně vždy promíchaném severu Moravy – táta byl Čech, matka Němka. Spoluzakládal německé i české zelené. Dnes se do politiky zapojuje hlavně v roli rádce. Že jeho postřehům a zkušenostem stojí zato naslouchat, se můžete přesvědčit sami.
Když začala vznikat zelená hnutí, vymezovala se do značné míry vůči establishmentu. Se zavedenými institucemi měl problém i jistý Jan Hus, od jehož upálení v červenci uplyne šest set let. Cestu k této složité osobnosti otevírá článek, jejž pro nás napsal Jan Jandourek. Ten mimo jiné konstatuje, že Hus by se svým nekompromisním přístupem narazil nejen v dnešní katolické církvi, ale v jakékoliv organizaci s pevným řádem. Můžeme v tom nalézt i jisté poučení. Někdy zkrátka je lepší prosazovat změny postupně než smést „staré pořádky“ revoluční cestou. Ne že by se člověk měl chovat stádně jako ovce, ale pokud se v rámci jakékoliv instituce přestanou respektovat základní pravidla, nastává anarchie, v níž se daří spíš těm horším než lepším stránkám lidské osobnosti. To pochopili i zmiňovaní zelení, kteří se začali organizovat ve stranách. Dnes jsou běžnou součástí politického spektra, a své cíle tak mohou účinněji prosazovat.
K zdárnému fungování potřebuje společnost nejen instituce, ale i tradice, které ji drží pohromadě i v nelehkých časech. Jeden z našich kmenových autorů, jenž se ve volném čase věnuje národnímu buditelství, pomohl jednu takovou tradici obnovit. V ospalé středočeské obci, kde se nic nedělo a kde se daří komunistické straně, uspořádal společně s přáteli masopust. Zpráva o této akci, která se setkala s nečekaným úspěchem, se čte jako pohádka pro dospělé. Pohádkových příběhů najdete v aktuálním čísle více. Třeba ten o siru Wintonovi, díky jehož záchranné akci dnes žije 6 000 lidí. Přímo na pohádky, a to maďarské, se pak zaměřuje jeden z článků kulturní rubriky.
Výše jsme zmínili, že volební výsledky zelených často nejsou ohromující. Přesto mohou být spokojeni. Jejich agendu totiž do velké míry přebírají i zavedené strany, ať už levicové nebo pravicové. Ostatně i autoři Demokratického středu poctivě třídí odpad a přemýšlejí nad svou ekologickou stopou. Proto máme na Vás, milí čtenáři, prosbu. Pokud by se Vám náš časopis znelíbil a chystali jste se jej zbavit, házejte ho prosím pouze do modrého kontejneru určeného na papír. Pro ty, kteří tak učiní a svého rozhodnutí pak budou zpětně litovat, mám dobrou zprávu. Všechna starší čísla jsou dostupná na našich internetových stránkách, které navíc podstoupily zkrášlovací kůru. Věříme, že se Vám stránky budou líbit, stejně jako toto číslo. Příjemné čtení.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025