20. května, 2024 Michal Lebduška
Jarosław Kaczyński během kampaně před dubnovými volbami. Foto: Facebook/pisorgpl
V komunálních a regionálních volbách se u našich severních sousedů vybírali zastupitelé obcí, okresů a vojvodství a v přímé dvoukolové volbě také starostové a primátoři obcí a měst. Podobně jako v Česku, i v Polsku si každý najde nějaký úspěch. Proto oslavuje vítězství jak vláda, tak opozice. Pro donedávna vládnoucí Právo a spravedlnost (PiS) bylo vítězstvím to, že na celostátní úrovni podobně jako v nedávných parlamentních volbách získalo nejvíce hlasů. Jeho předseda Jarosław Kaczyński v souvislosti s tím označil dubnové hlasování za deváté volební vítězství v řadě. Strany koaliční vlády Donalda Tuska zase mohou být spokojeny s posílením na regionální úrovni, a především pak s ovládnutím velkých polských měst. Podobně jako loni na podzim při parlamentním klání byly komunální a regionální volby pro PiS do značné míry hořkým vítězstvím. To potvrdilo velké problémy, jež musí Kaczyńského strana překonat, pokud chce v budoucnu opět pomýšlet na vládnutí.
Velmi názorně to ukazuje situace v zastupitelstvech (sejmících) šestnácti polských vojvodství. Na první pohled nevypadají výsledky PiS vůbec špatně. Celkově zvítězilo se ziskem 34,27 procenta hlasů před druhou Občanskou koalicí premiéra Donalda Tuska, která získala 30,59 procenta hlasů, a skončilo na prvním místě v sedmi vojvodstvích. To je jen o dvě méně než v předchozích volbách z roku 2018, kdy bylo PiS na vrcholu popularity. Jenže svým bezohledným způsobem vládnutí ztratila Kaczyńského strana veškerý koaliční potenciál, a potřebuje tedy získat samostatnou většinu. I proto nakonec bude vládnout jen ve čtyřech regionech. Přitom ještě v minulém volebním období dokázalo PiS úspěšně vytvořit koalici v Dolním Slezsku a ve Slezsku přetáhnout na svou stranu jednoho ze zastupitelů Občanské koalice.
Ještě mnohem více alarmující jsou pro PiS výsledky ve velkých polských městech. Stejně jako v předchozích volbách v nich utrpělo debakl a nemá primátora v žádném ze šestnácti hlavních měst vojvodství. Uchazeči o křeslo primátora z Práva a spravedlnosti se dostali do druhého kola v pouhých třech a jen ve východopolském Řešově a Kielcích se jim podařilo překročit hranici čtyřiceti procent hlasů. Podobná situace panuje i v městských zastupitelstvech. V nich se PiS podařilo zvítězit opět jen v Řešově a Kielcích, ale ani v jednom z nich nemůže pomýšlet na vládnutí.
Ze všech 107 měst, kterým v Polsku vládnou primátoři, pak zvítězili kandidáti PiS v pouhých čtyřech, z nichž největší je jen osmdesátitisícové Jastrzębie-Zdrój ve Slezsku nedaleko Ostravy. Další primátory už mají jen ve městech Siedlce (76 tisíc obyvatel), Tomaszów Mazowiecki (58 tisíc obyvatel) a Stalowa Wola (55 tisíc obyvatel). Občanská koalice Donalda Tuska se přitom může pyšnit vítězstvím ve Varšavě, Lodži, Gdaňsku, Krakově nebo Poznani, přičemž v prvních třech městech vyhráli její kandidáti hned v prvním kole. Tím se potvrzuje trend, který je dlouhodobě viditelný i v parlamentních a prezidentských volbách, kdy i obyvatelé měst střední velikosti v baštách PiS hlasují výrazně jinak než Poláci z okolního venkova.
Tento pro PiS nepříznivý trend přitom nepanoval vždy. V minulosti se Kaczyńského straně dařilo dosahovat vítězství i v polských metropolích. Ještě v parlamentních volbách v roce 2015 dokázala zvítězit i v samotné Varšavě, kterou ostatně jako primátor vedl v letech 2002–2005 bratr předsedy strany Lech Kaczyński. Právě z této funkce později úspěšně kandidoval na prezidenta. Kromě toho mělo PiS v minulosti své primátory i v Lodži, Lublinu, dvousettisícové Radomi nebo Zelené Hoře na západě země, která je jinak baštou Občanské platformy (ta tvoří základ Občanské koalice). S postupem času ale ztratilo i města, ve kterých se zdála být jeho vláda neotřesitelná, jako je například Nowy Sącz v Malopolsku, a nezdá se, že by je mohlo v dohledné době získat zpět.
V čem tedy spočívá postupné vyklízení pozic ve velkých polských městech a evidentní neschopnost v nich vyhrát? V některých případech stojí za vyloženě špatnými výsledky jednoduše výběr kandidátů, což bylo jasně vidět především v letošní i minulé volbě primátora Varšavy. Zatímco Občanská koalice má v čele města charismatického rodilého Varšavana Rafała Trzaskowského, jenž před čtyřmi lety jen velmi těsně prohrál v prezidentské volbě s Andrzejem Dudou, PiS nominovalo kandidáty, kteří nepůsobili příliš důvěryhodně. A navíc jim uškodilo i to, že nepocházeli přímo z Varšavy.
Před pěti lety byl kandidátem europoslanec Patryk Jaki, který se sice v minulosti angažoval v pro Varšavu důležitých tématech, jako byla velmi třaskavá restituční aféra spojená s velkým korupčním skandálem, ale sám pochází ze slezského Opolí a přímou součástí městské politiky nikdy nebyl. I přes ambiciózní kampaň proto nakonec jednoznačně prohrál už v prvním kole s nečekaně slabým výsledkem pod třiceti procenty. Ještě větší katastrofou byla letošní kandidatura Tobiasze Bocheńského původem z Lodže. Ten musel mimo jiné odrážet útoky na to, že je fanouškem fotbalového klubu Widzew Lodž, který doslova nesnášejí ultras varšavské Legie. Nakonec se ale Bocheński ničím výrazným do paměti nezapsal a poměrně očekávaně prohrál s výsledkem 23,1 procenta.
Zdaleka ne vše lze ale vysvětlit nevhodně vybranými kandidáty. Klíčové jsou totiž především dramatické změny, kterými polská společnost vedle bezprecedentního ekonomického růstu v posledních dekádách prochází. Ty se přitom pochopitelně zdaleka nejvíc týkají velkých měst v čele s téměř dvoumilionovou Varšavou. Tím současné Polsko do značné míry připomíná situaci v dříve tradičních katolických a konzervativních státech, jako jsou například Španělsko, Itálie nebo Irsko. Nehledě na osm let vlád silně konzervativního Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského patří Poláci k nejrychleji se sekularizujícím národům světa. Tradiční rovnice Polák = katolík už proto zdaleka neplatí a polská katolická církev ztrácí kvůli mnoha skandálům a své vlastní neschopnosti držet krok s dobou půdu pod nohama.
Tyto tendence se odrážejí i v průzkumech veřejného mínění, podle nichž dnes jasná většina Poláků podporuje legalizaci potratů na podobné úrovni jako v Česku nebo partnerství stejnopohlavních párů. Právě zpřísnění potratového zákona v roce 2020, které vyvolalo naprosto bezprecedentní vlnu protestů i v relativně malých městech na periferiích Polska, se do značné míry podepsalo na volebním neúspěchu Kaczyńského strany z loňského října. V momentě, kdy za rychle se měnícím veřejným míněním viditelně zaostává i výrazně liberálnější koalice Donalda Tuska, není divu, že Právo a spravedlnost svým silným konzervatismem městské voliče odrazuje. V tomto směru mu nepomáhá ani dlouhodobý důraz na štědrou sociální politiku, která stála za raketovým nárůstem popularity strany od roku 2015.
Vzhledem k výše zmíněným trendům a naprosto mizivému koaličnímu potenciálu bude pro Právo a spravedlnost velmi těžké dostat se znovu k moci. Na druhou stranu ale nelze zapomínat na to, že Jarosław Kaczyński je stále těžkou vahou polské politické scény, kterou už dvacet let formuje v tandemu se svým rivalem Donaldem Tuskem. Současná vládní koalice by proto neměla brát poslední výsledky PiS na lehkou váhu, a to tím spíš, že se jí i kvůli vlivu prezidenta Andrzeje Dudy zvoleného za tuto stranu příliš nedaří plnit své předvolební sliby a odstraňovat řadu patologií, jež doprovázely předchozí vlády. Nepřidává jí ani to, že je výrazně konzervativnější než její voliči. Také v letech 2007–2015 působila Tuskova Občanská platforma neporazitelně a Jarosław Kaczyński měl být „odsouzený“ k roli věčně druhého. Nelze proto vyloučit, že čas Práva a spravedlnosti ještě v budoucnu přijde. Dalším důležitým testem budou v tomto směru nadcházející volby do Evropského parlamentu.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024