Tři podstatné rozdíly mezi německými a rakouskými populisty

21. května, 2024 Miroslav Šepták RUBRIKA Střední Evropa

---

Spolupředsedkyní AfD je ekonomka Alice Weidel. Foto: Wikimedia Commons/Olaf Kosinski

 

Alternativa pro Německo a Svobodná strana Rakouska netrpělivě vyhlížejí nadcházející volby do Evropského parlamentu. Dlouhodobé průzkumy veřejného mínění jim přisuzují dosud nejlepší výsledky na celostátní úrovni. V čem se obě strany podobají a v čem se naopak liší?

 

Alternativu pro Německo (AfD) a Svobodné (FPÖ) spojuje víc než jen modrá stranická barva. Oba politické subjekty samy sebe stylizují do pozice bojovníků proti mocenskému kartelu etablovaných politických stran. S úspěchem tím dokážou oslovit protestně naladěné voliče a ty, kteří k volbám pravidelně nechodí.

Společnou řeč najdou rovněž v otázce nízkých daní a zeštíhlení veřejné správy. Patří mezi stoupence tržního hospodářství s podstatným sociálním rozměrem, ovšem pouze pro vlastníky německého, respektive rakouského pasu. Mezi společná profilová témata patří dlouhodobě restriktivní azylová a migrační politika určovaná především schopností integrace žadatelů do většinové společnosti a potřebami národního hospodářství.

Z hlediska vývoje Evropské unie (EU) požadují návrat před Maastrichtskou smlouvu z roku 1992. Tvrdí, že Unie zašla snahou o zavedení společné měny, schválením Zelené dohody pro Evropu nebo migračního paktu příliš daleko a přestala hledět na zájmy svých členů. Namísto toho si přejí vrácení části kompetencí národním státům a návrat EU „ke kořenům“.

Chtějí, aby Unie byla opět seskupením sledujícím hospodářskou prosperitu a mírovým projektem. V praxi to má znamenat zachování výhod jednotného vnitřního trhu, ovšem za předpokladu znovuzavedení pravidelných hraničních kontrol. V souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině volají AfD a FPÖ po ukončení válečné pomoci Kyjevu a neprodleném zahájení mírových rozhovorů.

Nicméně mezi AfD a FPÖ existují tři podstatné rozdíly. Za prvé, Alternativa pro Německo připustila ústy své současné předsedkyně Alice Weidel konání referenda o vystoupení Německa z Evropské unie. Všelidové hlasování na identické téma předseda Svobodných Herbert Kickl – prozatím – odmítá. Většina rakouské společnosti totiž vystoupení z EU pokládá za příliš riskantní, a „Öxit“ tudíž nepodporuje.

Za druhé, AfD na rozdíl od FPÖ nemá zkušenosti z vládnutí, a může tak maximalizovat výhody opozičního subjektu: nabízet voličům modré z nebe, aniž by musela zohlednit reálnost svých slibů. To Svobodní byli na celostátní úrovni celkem třikrát součástí vlády (1983–1986, 2000–2005, 2017–2019). Zajímavosti je, že každá koalice s jejich účastí skončila vždy před uplynutím funkčního období kvůli vnitřním sporům uvnitř FPÖ nebo skandálům s nimi spojených.

V živé paměti je ještě aféra Ibiza. Před pěti lety došlo ke zveřejnění videa, kde tehdejší předseda Svobodných a vicekancléř Heinz-Christian Strache sliboval přednostní státní zakázky rodině údajného ruského oligarchy. Jak se později ukázalo, straně se podařilo úspěšně přesvědčit veřejnost, že skandál byla iniciativa několika osob kolem Stracheho a většina funkcionářů o něm nevěděla.

Třetí nejpodstatnější rozdíl představuje role lídra. Současní předsedové AfD Alice Weidel a Tino Chrupalla zdaleka nepatří mezi charismatické politiky schopné strhnout davy a stmelit různorodou členskou základnu. FPÖ je zcela v jiné situaci. Již v minulosti zamíchala kartami rakouské politiky díky komunikačním schopnostem Jörga Haidera. Vystudovaný právník pro některé voliče přinesl svěží vítr do politiky tím, že břitce upozorňoval na přešlapy vládní koalice lidovců a sociálních demokratů.

Pro charismatického a kontroverzního Haidera pracoval tehdy neznámý mladík Herbert Kickl. Mohl tak nahlédnout do kuchyně jednoho z nejschopnějších rétorů rakouských moderních dějin. Kickl má víc zkušeností z politiky než kdokoliv jiný. Podílel se na mnohých volebních kampaních, byl v letech 2017 až 2019 ministrem vnitra ve vládě lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze, absolvoval nesčetné televizní debaty a zažil s FPÖ všechny vzestupy a pády v posledních třiceti letech. Kromě toho se mu podařilo stmelit stranickou základnu, která dnes táhne za jeden provaz.

Vítězné tažení rakouských a německých populistů zdaleka není hotovou věcí. Křesťanští demokraté a socialisté v obou zemích se musejí postavit čelem k současným problémům, například k otázce vnitřní bezpečnosti, ochraně životního prostředí nebo reformě sociálního systému. Především by však měli veřejnosti srozumitelným způsobem vysvětlit, v čem jsou lepší než vize předkládané AfD a FPÖ. Čím dříve tak učiní, tím větší bude pravděpodobnost jejich úspěchu. Do letošních eurovoleb totiž nezbývá mnoho času.