17. května, 2024 Jan Holovský
Při putování středními Čechami byste neměli vynechat město
Kouřim. Foto: Jan Holovský
Kolínsko se rozkládá východně od Úval, na západ od Chlumce nad Cidlinou a Kutné Hory, na sever od Sázavy a na jih od Sadské a Poděbrad. Jeho tvar a charakter upomíná, že ho zformovaly především dopravní tepny vedoucí z Prahy na východ (anebo opačným směrem). Jde o historický region trochu větší než dnešní stejnojmenný okres, který nejenže nemá ty nejslavnější památky, ale nemá ani dechberoucí přírodní scenérie. Najdeme v něm líně tekoucí Labe uprostřed ploché nížiny a pahorkatin, které jsou na západě i na východě trochu více zalesněné. Krajina působí většinou poklidně, v některých místech skoro nudně, jinde je rytmus polí, sadů, lesíků a menších sídel velmi půvabný. Jenže blízkost Prahy a vhodné podmínky pro osídlování zapříčinily, že leckde je už Kolínsko docela přelidněné a také nepříliš vzhledně a citlivě zastavěné. Naštěstí to nedosahuje úrovně okresů Praha-západ a Praha-východ, což však může být jen otázkou času.
Na Kolínsko přišli lidé v pravěku a díky úrodnosti kraje se už odsud nehnuli. Najdete tu tak desítky a desítky archeologických nalezišť. Pokud zde chcete vybudovat větší infrastrukturní stavbu, je moudré si dopředu uložit číslo na příslušné archeology. Některá nejzajímavější naleziště sice většina lidí vůbec nezná, ale pro obor patří k těm nejdůležitějším. Například podle Bylan se jmenuje celá jedna kultura ze 7. až 3. století před Kristem. Lokalita Pičhora (rozšafný název odkazuje na jednoho ze zakladatelů české archeologie Josefa Ladislava Píče) v Dobřichově nedaleko městečka Pečky zase patří k nejdůležitějším místům v republice spojeným se starými Germány a dobou římskou. A k tomu u rodiště svatého Prokopa v Chotouni končí takzvaná Čertova brázda, zřejmě jakási pravěká dálnice mířící od Sázavy snad někam k brodu přes Labe u Nymburku. Je to jeden z nejzáhadnějších útvarů v naší zemi.
Ve středověku pak stará hradiště na Kolínsku nahradily nikoliv hrady, ale města. Vedle Kolína byly založeny mimo jiné Český Brod, Kouřim nebo Kostelec nad Černými lesy, které obklopila hustá síť menších sídel. Pravidelné půdorysy nových středověkých měst byly obkrouženy hradbami, z nichž se dodnes nejlépe dochovaly ty kouřimské, jež jsou i národní kulturní památkou. Zástavba už byla mnohokrát přebudována, ale v Kolíně kolem chrámu svatého Bartoloměje můžete pořád zažít dotyk středověku. Všimli si toho i filmaři a pokud budete u obrazovky pozorní, poznáte tuto lokaci v řadě českých historických filmů, pohádek, a dokonce i reklam. To hradů vzniklo na Kolínsku asi jen sedm a nebyly nijak obrovské. Pouze jeden z nich, Tuchoraz nedaleko Českého Brodu, stojí dodnes. Z těch dalších se v lepším případě zachovaly alespoň viditelné stopy v krajině, z jiných ani to ne. Vlídná oblast moc hradům nepřála.
Zato se tu však dařilo tvrzím drobné šlechty. Od 13. století začaly vznikat skoro v každé vesnici, někde vyrostly i dvě. Přispěly k tomu úrodný kraj a rozdrobené majetkové poměry pozdního středověku i ranného novověku. Máme nyní zmapovanou téměř stovku tvrzí na Kolínsku, ale přesto jde v současnosti o jeden z nejohroženějších druhů památek.
Něco výraznějšího se dochovalo pouze u pětadvaceti tvrzí. Zanikaly především po třicetileté válce, ale některé z nich byly nesmyslně zničeny ještě během komunismu, neboť nešlo o preferované památky. Z těch současných je velká část přestavěná a ve značném stádiu rozkladu. Přesto se najdou i kladné příklady. Nejcennější tvrzí regionu je bezesporu Hradenín. Také s ním to nejdříve vypadalo všelijak, ale potom se dostal do majetku Regionálního muzea v Kolíně a od roku 2013 tu probíhá důsledná přestavba. Ta se již blíží ke svému konci, po němž se Hradenín stane jedním z hlavních turistických lákadel regionu. U několika ohroženějších tvrzí se pak dali místní dohromady a vytvořili spolky, které mají zachránit a předat dalším generacím, co se dá (Vyšehořovice, Nebovidy, Libenice).
Ze středověku se toho na Kolínsku zachovalo vícero. Třeba třináct původně románských kostelů, z nichž je třeba zmínit hlavně záhadnou baziliku Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích, která tu coby ve své době honosný chrám vznikla z neznámého důvodu. A románské kořeny má i kostel sv. Václava ve Vrbčanech. V něm měl být ukryt praporec svatého Vojtěcha, který dal kníže Soběslav I. připevnit na korouhev svatého Václava a slavně s ní roku 1126 zvítězil v bitvě u Chlumce v severních Čechách. Zůstalo tu také čtyřiadvacet kostelů postavených v éře gotiky. Vzhledem k tomu, že se její příchod kryl s plánovitým zakládáním nových měst ve 13. století, patří do této skupiny hlavní městské svatostánky. Vedle zmíněného arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně, kam se vepsal i Parléřův rukopis, je to také arciděkanský chrám sv. Štěpána v Kouřimi a gotické jádro má i kostel sv. Gotharda v Českém Brodě.
A kostely se v kraji stavěly až do 20. století. Z šesti renesančních sakrálních staveb je asi nejzajímavější kostel sv. Václava v zámeckém areálu v Kostelci nad Černými lesy. Bohatě přispělo samozřejmě baroko s jednatřiceti dochovanými svatostánky včetně Santiniho kostela sv. Prokopa v Chotouni. A v následujících obdobích bylo na Kolínsku vybudováno přes třicet kostelů a modliteben, často již protestantských. Vznikaly tu i mimořádné skvosty jako Jubilejní chrám Mistra Jana Husa v Pečkách ze druhé dekády minulého století, kombinující prvky geometrické secese a kubismu.
Stav kostelů v regionu je víceméně uspokojivý. Většinou jsou celkem udržované, ačkoliv jsou opravy dosti nákladné a navzdory dotační pomoci státu jsou pro církve finančně vyčerpávající. Aktuálně milovník historie trne především u zmíněného kostela sv. Prokopa v Chotouni, jehož statika není v nejlepší kondici a opravy se protahují. Zde se sluší ještě podotknout, že právě Chotouň představuje dnes asi nejlépe dochovanou historickou vesnici na Kolínsku.
Pokud je řeč o svatostáncích, nesmíme zapomenout také na synagogy. Dochovalo se jich pět a unikátem je hlavně ta v Kolíně, kterému se až do 20. století kvůli početné židovské menšině přezdívalo Jeruzalém na Labi. Synagoga byla postavena už na přelomu 14. a 15. století, ale za dnešní velkolepý vzhled vděčí hlavně přestavbě z přelomu 17. a 18. století. Vedle této mimořádné budovy, která však byla ze známých důvodů v zástavbě tak dobře ukryta, že ji lze při procházce Kolínem snadno přehlédnout, upomíná na tuto kapitolu také proslulý židovský hřbitov ležící nedaleko. Jeho návštěvu lze doporučit hlavně o sychravých večerech, kde v mírně hororových kulisách můžete hledat třeba renesanční náhrobek syna legendárního tvůrce Golema rabiho Löwa, místního rabína Becalela ben Jehudy Löwa.
Když zůstaneme ještě u sakrální architektury, mnoho klášterů v kraji nenalezneme. Víme o šesti, jež tu stávaly, ale dodnes se dochovaly jen tři – v Kolíně, Českém Brodě a Zásmukách. Z toho nejvýznamnějšího, který dal dokonce název okolní vsi Klášterní Skalice, však zbylo po husitských válkách a dalších otřesech jen mohutné torzo. Tyto zbytky cisterciáckého kláštera ze 14. století však přesto stojí za vidění a jsou oblíbenou zastávkou na cyklistických poutích kolínským regionem. Chtě nechtě nutí k zamyšlení nad pomíjivostí sebeambicióznějšího lidského konání.
Kde však návštěvníka čeká bohatá sklizeň a opulentní hostina pro všechny smysly, to je přehršel místních zámků. Jejich historie v posledních třiceti letech patří mezi nejpozitivnější příběhy Kolínska. Krajina regionu zámkům a zámečkům přála a dodnes se jich dochovala naprostá většina. Je jich třiatřicet a většina z nich stále zámek opravdu připomíná. Mnohé však byly zplundrovány za komunismu, kdy se investovalo do vybraných památek a zbývající buď živořily, nebo rovnou chátraly.
Zvláště v posledních dvou dekádách se ale s rekonstrukcemi doslova roztrhnul pytel a byly zachráněny i ty zámky, které už nadšenci téměř pohřbívali. Daní za to je, že se pak často využívají k soukromým nebo firemním účelům a veřejnost do nich nemá přístup. Platí to pro Polní Voděrady, Škvorec, Bečváry (majetek hudebníka Roberta Kodyma) nebo Radovesnice I. Z objektů, které zatím pokračují v chátrání, je nejsmutnější osud barokního zámku v Kounicích u Českého Brodu. Ten by mohl doplňovat hezké historické centrum městyse, ale komplikovaná situace u vlastníků tomu brání.
Zato skvělých příkladů je hodně. Mezi nejcennější dobře udržované zámky patří klasicistní Kačina, Radim v unikátním slohu saské renesance, barokní zámek Zásmuky patřící dodnes Šternberkům, možná nejmladší český zámek v Ratboři i Kostelec nad Černými lesy snoubící renesanci a baroko.
Kostelecký zámek býval centrem lichtenštejnských držav v Čechách, suverénně největšího panství v regionu, po němž se dochovalo ohromné množství památek. A to včetně těch snad vůbec nejohroženějších, kterými jsou bývalé lichtenštejnské hospodářské dvory. Tyto pozůstatky po mimořádně promyšlené hospodářské soustavě, která region silně formovala, se bohužel vesměs bez většího zájmu rozpadají a jen málokterý se podaří zachránit alespoň v trochu autentickém stavu.
Další skupinou památek, která z Kolínska rychle mizí, jsou staré továrny a další industriální stavby. Kdysi tak charakteristické cukrovary, jež hrály hlavní úlohu při hospodářském vzestupu regionu, byste tu v trochu zachovalejším stavu spočítali na prstech jedné ruky: Pečky, Zásmuky, Bečváry, Kolín. Ale ani z nich už toho moc nezůstalo. Vedle cukrovarů zanikly třeba i cihelna v Červených Pečkách nebo Bayerova tiskárna v Kolíně. Nejasné vyhlídky má bývalý domov žvýkaček Pedro, cenný areál čokoládovny ve Velimi. Větší šanci na záchranu mají spíše oblíbené pivovary. Do původní krásy se tak vrací ty nejcennější v Kostelci nad Černými lesy nebo v Českém Brodě.
Různých druhů cenných historických objektů je ve městech a vesnicích Kolínska samozřejmě mnohem více. Jejich výčet však překračuje možnosti tohoto článku. Leccos se podařilo zachránit, ale mnoho dalšího na svou záchranu čeká, nebo rovnou nenávratně mizí. Mizí i půvab velké části staré zástavby pod náporem zateplování, betonových plotů a dalších stavebních úprav. Takže i ve třetí dekádě 21. století a pětatřicet let po konci komunismu je potřeba záchrany místní kulturní identity stále naléhavá.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024