Dvojí zločin v Gdaňsku

03. března, 2019 Wojciech Hofmański RUBRIKA Střední Evropa

---

Paweł Adamowicz na snímku z loňského listopadu. Foto: Facebook/Pawel.Adamowicz

 

V neděli třináctého ledna byl v krásném hanzovním městě při Baltském moři zavražděn populární primátor. Došlo k tomu během nejvýznamnější polské charitativní akce. Útok tak symbolicky mířil rovněž proti ní.

 

Ředitel Velkého orchestru vánoční pomoci (Wielka Orkiestra Świątecznej Pomocy, WOŚP) Jurek Owsiak stejně jako každý rok i letos zorganizoval celonárodní sbírku, jejímž cílem je podpořit zdravotní péči především o nejmladší pacienty. O rozsahu a významu tohoto projektu svědčí nejlépe fakt, že Orchestr za dobu své existence vybral na lékařské přístroje a vybavení již více než miliardu zlotých, tedy v přepočtu přes šest miliard korun. Něco takového nelze přejít pokrčením ramen.

Orchestr „hraje“ už dvacet sedm let. Dobrovolníci korzují v radostné, uvolněné atmosféře po ulicích malých i velkých měst a vybírají příspěvky do speciálních barevných plechovek. Každý dárce dostává jako symbolické poděkování samolepku s červeným srdíčkem – logem Velkého orchestru vánoční pomoci. Zároveň s tím probíhají dražby. Různé upomínkové předměty do nich darují nejvýznamnější politici, sportovci, hvězdy zábavních estrád a další celebrity. V určitém smyslu je účast otázkou cti, jakési elementární lidské slušnosti.

Jurek Owsiak byl dokonce nedávno nominován na Nobelovu cenu míru. To ovšem neznamená, že nemá žádné odpůrce. Výše částky, která se každý rok vybere, sice naznačuje, že za ním stojí většina polské společnosti – protože každý groš se počítá, protože to je možná poslední ozvěna krásné legendy Solidarity… Polské konzervativně-populistické pravici reprezentované v současnosti vládnoucí stranou Právo a spravedlnost (PiS) však Owsiak od jisté doby leží v žaludku. Kvůli svobodné, hippiesovské atmosféře jeho akcí se mu vyčítá demoralizace mládeže. Rozsah a efektivita WOŚP vzbuzuje závist. Owsiak svými aktivitami totiž konzervativcům nechtě bere monopol na morální nadřazenost, což je zjevně deprimuje.

Evidentní jsou také jeho napjaté vztahy s katolickou církví. Propast ležící mezi WOŚP a duchovními dokonale ilustruje to, že stálou součástí festivalu Pol’and’Rock Festival (dříve Przystanek Woodstock), který nadace WOŚP organizuje jako poděkování všem dobrovolníkům i přispěvatelům, je také Kršnova vesnička míru. Něco takového se katolickým hierarchům nemůže líbit, stejně jako fakt, že díky Owsiakovu charismatu nadace WOŚP v médiích poráží na hlavu s církví spojenou charitativní organizaci Caritas.

 

Hrají téměř všichni

Navzdory různým problémům i útokům pravicově laděných médií Jurek Owsiak rozhodně lidi spíše spojuje, než rozděluje. Jeho akce představuje odedávna jednu z platforem širšího společenského porozumění – a takových je čím dál méně. Toto porozumění má moc překračovat dělicí linie ve společnosti. Pomoc dětem je totiž bez ohledu na politické přesvědčení čímsi samozřejmým a snaha Owsiakovu image zpolitizovat evidentně nemá na výsledky jeho úsilí větší vliv. Ba naopak. V posledních letech sílící mediální útoky (zejména ze strany veřejnoprávní televize TVP řízené bývalým spin doctorem PiS Jarosławem Kurským) mají opačné účinky. Každý další ročník akce zaznamenává rekordní částky.

V Owsiakově orchestru hraje celé Polsko. Téměř bez výjimky. Lokální štáby koordinující práci dobrovolníků mají nejen všechny velké aglomerace, ale i malá městečka, a dokonce také vesnice. Jen v samotném Gdaňsku letos působilo jedenáct štábů, které vytvářely zázemí pro více než dvanáct set dobrovolníků. Byl mezi nimi i dlouholetý primátor města Paweł Adamowicz se svými náměstky.

Koncerty, setkání, dražby a všechny možné doprovodné akce se konají po celý den. Cíl je jediný – pomáhat. Večer pak přichází čas na tradiční „světélko do nebe“. Je to symbolické zakončení akce. Dražby v tu chvíli ještě pokračují, stále je možné posílat příspěvky převodem a pořád se sčítají vybrané finanční prostředky. Umělci však už sestupují z pódií a po nebi se míhají ohňostroje a laserové paprsky. Náročná práce dobrovolníků je u konce. Konečně mají čas se ohřát, najíst a radovat. To především. Je to výjimečná chvíle. Chvíle, kdy se všichni zúčastnění na vlastní kůži přesvědčí o tom, že jejich úsilí má smysl.

 

Rány nožem

V Gdaňsku se světélko do nebe vypouštělo na Uhelném náměstí. Nálada byla jako každý rok skvělá. Navzdory pozdní hodině a chladnému počasí poslouchaly primátora Pawła Adamowicze před pódiem davy místních. „Gdaňsk je štědrý, Gdaňsk se dělí o to, co má. Gdaňsk chce být městem solidarity. Za to všechno vám srdečně děkuji. Za to, že jste na ulicích a náměstích Gdaňsku házeli peníze do kasiček. Že jste pomáhali jako dobrovolníci. Je to nádherný čas sdílení a štědrosti. Jste úžasní a Gdaňsk je to nejskvělejší město na světě! Děkuji vám!“ pronesl primátor. O pár sekund později ležel v kaluži krve. Dostal několik bodných ran do břicha a hrudníku.

Pachatel byl zadržen. Krátce před útokem ho propustili z vězení, kam se dostal za ozbrojené přepadení banky. Stihl ještě zakřičet do mikrofonu, že atentát na Adamowicze je jeho soukromou pomstou Občanské platformě. Ironií osudu však v podzimních volbách na post primátora Gdaňsku za Občanskou platformu nekandidoval Adamowicz, ale europoslanec Jarosław Wałęsa, syn Lecha Wałęsy. Adamowicz se totiž s Platformou již před několika lety rozešel.

Po půlhodinovém oživování byl Adamowicz transportován do nemocnice a podrobil se složité operaci. Zemřel následujícího dne, z bezvědomí se již neprobudil. Mezitím se lidé v celém Polsku scházeli na náměstích, aby v tichosti vyjádřili svůj protest proti násilí a nenávisti. Útok, k němuž došlo v tak specifickém okamžiku, získal obrovský symbolický rozměr. Spolu s Adamowiczem zemřelo jakési sacrum. Zdrcený Jurek Owsiak oznámil, že odchází z vedení WOŚP. Následovala obrovská vlna podpory, jež ho přiměla vzít rozhodnutí zpět.

 

Kdo za to může?

Zatímco většina polské společnosti po vraždě Pawła Adamowicze těžko hledala slova, jimiž by vyjádřila své pocity, hlavní zpravodajská relace provládní veřejnoprávní televize odvysílala odporně zmanipulovaný příspěvek. V něm ze šíření nenávisti a v důsledku tedy z odpovědnosti za gdaňskou tragédii obvinila politické protivníky strany Právo a spravedlnost. Tatáž zpolitizovaná televize přitom ještě donedávna bez kapky studu vedla proti Pawłu Adamowiczovi systematickou kampaň plnou obvinění a urážek, kterou připravovala půdu pro loňské podzimní komunální volby.

Bylo by neobjektivní tvrdit, že za nenávistnými verbálními útoky v polském veřejném prostoru stojí pouze jedna strana politické barikády. Zároveň je ale třeba konstatovat, že k jazyku rozdělování a symbolického odpírání práva názorovým protivníkům promluvit, který navazuje na totalitární tradici, má mnohem blíže řada politiků vládního tábora. Ani dnešní polská opozice se však podobných chyb nevystříhala. Následky takového stylu veřejné diskuse mohou být tragické. To se samozřejmě netýká jen Polska a Stefana W., vraha Pawła Adamowicze. Připomeňme českého důchodce a sympatizanta Tomia Okamury Jaromíra Baldu, jenž se snažil vykolejit vlaky, přičemž chtěl, aby podezření padlo na „islámské teroristy“.

Šokující úpadek standardů společenské diskuse ve střední Evropě je však možná až druhořadým problémem, na což v kontextu událostí v Gdaňsku nedávno upozornil významný polský spisovatel Stefan Chwin. Zdrojem nenávistných projevů s tragickými důsledky je podle něj konflikt, který se dotýká tak hlubokých otázek, že ho v podstatě nelze urovnat. Jedná se o střet nejen v rámci Polska, ale i v ostatních zemích regionu – konflikt stoupenců proevropské liberální demokracie a tábora, který akceptuje více či méně autoritativní formy vlády. Je mimořádně obtížné říci, zda ještě jde o „dětskou nemoc“ středoevropských demokracií, nebo spíše už o „krizi středního věku“. Pokud se však Chwin nemýlí, vražda Pawła Adamowicze byla symbolickým okamžikem, kdy jsme vstoupili na velmi nebezpečnou půdu.

z polštiny přeložila Anna Plasová