28. února, 2023 Antonín Berdych
Petr Pavel během předvolebního setkání ve společnosti Vítkovice
Steel. Foto: Jana Dronská
Volba prezidenta v Česku se opět stala zásadní událostí, která zasáhla velkou většinu veřejnosti daleko nad rámec běžné politické agendy. Bez ohledu na malé pravomoci prezidenta republiky je totiž u nás hlava státu významnou figurou, která ovlivňuje dění i v oblastech, jež s ní na první pohled nemají žádnou přímou souvislost. Souboj o Hrad tak byl politickou událostí první kategorie a upínaly se k němu enormní naděje i obavy.
V listopadovém vydání Demokratického středu jsme popsali výchozí stav a možný vývoj voleb – tato předpověď se ukázala jako přesná. V prvním kole volby se totiž de facto rozhodovalo o tom, kdo z dvojice favorizovaných kandidátů se v kole druhém postaví expremiérovi Andreji Babišovi (ANO). Souboj mezi bývalou rektorkou Danuší Nerudovou a generálem Petrem Pavlem byl nakonec jednoznačnější, než se původně zdálo. Nerudová vsadila na dobře provedený a aktivní, ale pouze jednorozměrný marketing, který vytvářel její zdánlivě ideální obraz. Když před prvním kolem přišly reálné problémy (kauza ohledně jejího působení na Mendelově univerzitě), nedokázala tomu čelit. A snaha přejít do kritičtějšího tónu vůči Andreji Babišovi byla přímou kontradikcí její doposud pozitivní kampaně. V debatách, které dokážou odkrýt reálnější tvář všech kandidátů, pak negativní vývoj zvrátit nedokázala. Nejvyšší preference měla v listopadu 2022 (28 procent podle Medianu), reálný výsledek v prvním kole byl však pouhých 13,92 procenta.
Kampaň Petra Pavla měla jiný vývoj. Až do listopadu 2022 byla relativně nevýrazná a bez zásadních sdělení. V okamžiku, kdy preference Nerudové začaly prudce růst, došlo v Pavlově štábu k významné a překvapivé změně. Komunikace získala lidský rozměr, emoce a náboj. Co přesně se v jeho týmu stalo, se z veřejných zdrojů zjistit nedá – nicméně to volby zásadně ovlivnilo. Kritika Pavlovy komunistické minulosti už navíc neměla nové zdroje, další problematické kauzy neexistovaly a voliči jej díky lepší komunikaci i výkonům v debatách začali před Nerudovou významně preferovat. První místo se ziskem 35,4 procenta bylo v prvním kole jednoznačným triumfem.
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš byl od oznámení své kandidatury jasným kandidátem pro postup do druhého kola. Přesto už před prvním kolem udělal několik zásadních chyb. Váhání s kandidaturou vedlo k tomu, že k nominaci potřeboval vlastní poslance a neorganizoval sběr podpisů. Tím si ubral jeden z důležitých nástrojů kampaně. Částečně to kompenzoval svými cestami do regionů, i když ani tento krok nebyl zcela efektivní. Lze odhadnout, že spíše než o reálnou kampaň šlo o vytvoření její virtuální iluze na sociálních sítích. Před prvním kolem se stylizoval do opatrné státnické role, projevy četl a chyběla mu výrazná autenticita. Debat se většinou neúčastnil, a pokud ano, nebyl v nich příliš přesvědčivý. Proto lze jeho výsledek (34,99 procenta) v prvním kole označit za překvapivý úspěch.
Pozoruhodným faktem celého prvního kola byl fakt, že nikdo z kandidátů nedokázal do veřejného prostoru vnutit vlastní agendu – téma, ke kterému by se protikandidáti museli vyjadřovat. Kampaň tak měla oproti očekávání takřka nudnou, sterilní podobu. Jediným tématem tak zůstala postava expremiéra Andreje Babiše a jeho četné kauzy.
Vše se změnilo ihned po vyhlášení výsledků prvního kola v sobotu 14. ledna. Andrej Babiš a jeho tým stáli před dilematem, jak postupovat tváří v tvář celkově nedobrým preferencím plynoucím z minulých i aktuálních průzkumů a z výsledků prvního kola. Součet hlasů kandidátů, kteří byli jednoznačně v protibabišovském táboře, byl enormně vysoký. Pramenila z toho mnohem horší prognóza, než jaké čelil nakonec úspěšný Miloš Zeman v roce 2018.
Babišův tým se musel rozhodnout, čím nejlépe přilákat dostatek hlasů pro druhé kolo a čím zároveň alespoň část z 3,2 milionu voličů Petra Pavla, Danuše Nerudové, Pavla Fischera a Marka Hilšera přimět zůstat doma. Jako téma byla vybrána hrozba „války“ – tedy aktuální bezpečnostní situace a nebezpečí eskalace konfliktu s Ruskem. Bylo to rozhodnutí chybné, a to jak vlastní povahou, tak i praktickým provedením. Babišův agresivní projev i navázaná reklama mobilizovaly proti němu velkou řadu nerozhodnutých voličů. Vedly také k zásadní chybě při kandidátské diskusi v České televizi, kde Babiš zpochybnil naše závazky v rámci NATO. Poslední dny kampaně tak Babišův štáb pokračoval v chaosu a dílčích přešlapech, aniž by dokázal předchozí škody napravit.
Petr Pavel, kterému bezpečnostní problematika nepřekvapivě velmi vyhovovala, využil situace na maximum, což spolu s dobrým vystupováním v debatách přineslo konečný výsledek. Je nutné zároveň zmínit, že poražení kandidáti z prvního kola (Nerudová, Fischer i Hilšer) aktivně Pavlovu kandidaturu podporovali a tím částečně pomohli tomu, že jejich voliči přešli do vítězného tábora.
Celých čtrnáct dní před druhým kolem se neslo ve znamení mimořádně nízké úrovně politické kultury. Politickou „špínu“ šířil jak přímo Babišův tým, tak i na něm nezávislé a mohutné podhoubí proruské dezinformační scény. I krátký náhled na řetězové maily, různé skupiny na sociálních sítích i webové stránky mohl ukázat, jak hluboce je česká společnost rozdělena a jak odlišně mohou být mnohá témata viděna jejich příjemci. Babišovým zásadním omylem bylo to, že místo aby se kontroverznímu tématu války vyhnul, naplno se opřel o proruský narativ. A ten zdaleka netvoří dostatečnou politickou sílu.
Petr Pavel získal ve druhém kole takřka 3,4 milionu hlasů, tedy více, než činil součet hlasů z prvního kola pro něj a jeho následné podporovatele. Babišův špinavý mobilizační motor mu pomohl více, než to dokázaly spojené týmy všech zapojených kandidátů. Výsledek překračující 58 procent byl nejlepším v historii přímé volby v České republice.
Tak silně vnímaná událost, jakou byly tyto volby, bude rozhodně mít i své dopady na všechny zúčastněné. Poražený Andrej Babiš obratem prohlásil svůj výsledek (2,4 milionu hlasů) za úspěch hnutí ANO a v politice zůstává. Jedinou formální změnou se stalo určení poslance Karla Havlíčka předsedou stínové vlády ANO. Skutečnou změnou se ale stal posun hnutí směrem k radikálním voličům. Babiš následně sám uvedl, že chce oslovovat i příznivce SPD.
Tím si sice otevírá nový rezervoár hlasů, zároveň ale snadno může přijít o sympatie lidí blíže politickému středu, zvlášť pokud svou rétoriku novým objektům zájmu přizpůsobí. Prezidentská volba totiž ukázala, že Babiš nedokáže svá sdělení cílit více než jedním směrem. I když ho navzdory prohře ve sněmovních i prezidentských volbách stále není možné považovat za definitivně poraženého, tento krok může být dalším stupněm dolů a vzdálit ho od návratu do vládní role.
Tichým vítězem prezidentské volby se stala vládní pětikoalice. Takticky se do souboje přímo a oficiálně nezapojovala, jakkoliv jistě dělala vše pro to, aby Pavel uspěl. Rozhodně však může z výsledku těžit. Vznikla nová a významná dělící politická linie ležící na vztahu voličů k Andreji Babišovi. Ten zůstává symbolem a vůdcem opozice, jehož odmítla nevídaná většina lidí. Pokud zůstane souboj vlády a opozice fixován na jeho osobu, existuje reálná možnost, že současná vládní koalice může uspět i v dalších volbách.
Zásadní otázkou zůstává, jak bude Petr Pavel působit jako prezident. Lze vyslovit naději, že na rozdíl od svých dvou předchůdců nebude budovat „Hrad“ jako politickou sílu s oporou v konkrétních stranách nebo jejich dílčích křídlech. Rozhodně se ale dá předpovědět, že jej v dohledné době čeká nějaký konflikt s vládou. I kdyby nový prezident oproti svým předchůdcům opravdu dodržoval ústavu, jeho ambice aktivně politicky působit se nevyhnutelně s činností kabinetu Petra Fialy (ODS) střetne – naštěstí snad pouze na úrovni programové.
Druhým rizikem je pro Pavla moment, kdy se jeho výkon ve funkci hlavy státu setká s reakcí vlastních voličů. Byl zvolen jako protipól končícího prezidenta Miloše Zemana i Andreje Babiše. Na Zemana se po 9. březnu zapomene poměrně rychle, ani Babiš se (snad) nebude k vlastnímu prezidentskému fiasku vracet. Až však začne nový prezident dávat najevo své názory nebo činit konkrétní kroky, zcela jistě nevyhoví protichůdným zájmům těch, kdo ho volili. Tento střet s realitou bude potřebné velmi pozorně sledovat.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024