22. dubna, 2016 Tomáš Fošum
Mateusz Morawiecki - nová tvář PiS. Foto: Facebook/Prawo i Sprawiedliwość
Mateusz Morawiecki se může chlubit ukázkovým životopisem. Jako náctiletý se v 80. letech zapojil do opoziční činnosti vůči komunistickému režimu, když mimo jiné působil v Bojující Solidaritě založené jeho otcem Kornelem. Za svobodných poměrů studoval historii, ekonomii či evropské právo na domácích i zahraničních univerzitách. Podílel se na vyjednávání členství Polska v EU. V posledních osmi letech řídil významnou polskou banku. S politikou koketoval už v minulosti, ale naplno do ní vstoupil až loni na podzim, kdy se stal vicepremiérem a ministrem rozvoje ve vládě PiS.
Letos v březnu představil zmíněný Morawieckého plán, který si klade za cíl učinit z Polska ekonomicky silnou zemi, přičemž se chce vyhnout tzv. pasti středního příjmu. Tedy situaci, kdy rozvíjející se země začne stagnovat dříve, než dožene nejvyspělejší ekonomiky. Plán sází hlavně na reindustrializaci, inovace a podporu zahraniční expanze polských firem. Mluví se zde kromě jiného o snaze zvrátit nepříznivý demografický vývoj a o rovnoměrném rozvoji země jako celku s důrazem na chudší regiony.
V ekonomické obci panují na Morawieckého plán různé názory. Každopádně se však jedná o ucelenou koncepci, o níž mohou odborníci diskutovat a která politickou konkurenci nutí, aby přišla s vlastním propracovaným hospodářským programem. Souboj vizí tohoto typu může Polsku jenom prospět – na rozdíl třeba od sporů, kdo všechno může za tragédii ve Smolensku.
Pokud Mateusz Morawiecki se svým plánem alespoň částečně uspěje, může zamířit podstatně výše. Sám sebe označuje za politika s tím, že další kariéru v byznysu neplánuje. Před pár týdny vstoupil do PiS a hned se začalo spekulovat, že by mohl v budoucnosti nahradit samotného předsedu. Morawiecki umí vystupovat na veřejnosti, působí vzdělaným a kompetentním dojmem. Předseda PiS Jarosław Kaczyński, jenž má nyní v polské politice hlavní slovo, si vicepremiérovy odbornosti evidentně cení a soudě dle jeho výroků v médiích na novou tvář hodně spoléhá. Mateusz Morawiecki se tak svým způsobem nachází v lepší pozici než prezident Andrzej Duda nebo premiérka Beata Szydło, kteří se v rámci PiS nezdají být ničím výjimeční a Kaczyński jim občas dává veřejně najevo svou nadřazenost. Naopak Morawieckého si spíš musí předcházet. Podobných vzdělaných byznysmenů PiS moc nemá.
Mateusz Morawiecki se sice zatím neopírá o silné stranické zázemí, ale to se může časem změnit. Obzvláště když jeho otec Kornel Morawiecki opustil minulý týden poslanecký klub politizujícího rockera Pawła Kukize a uvažuje společně s dalšími odpadlíky od Kukize o založení vlastního klubu, který by buď přímo nebo nepřímo spolupracoval s vládou. Morawiecki senior se netají tím, že chce hlavně pomáhat svému synu Mateuszovi. Ten by tak otcovým prostřednictvím mohl dodat PiS další cenné hlasy, které by v parlamentu podporovaly relativně křehkou vládní většinu.
Mateusz Morawiecki vstup do politiky dobře načasoval a zatím se mu v ní celkem daří. Nicméně o jeho dalším osudu nebudou rozhodovat jen jeho vlastní schopnosti. Realizace Morawieckého plánu totiž do značné míry počítá se zahraničními investicemi a evropskými fondy, a to v momentě, kdy se Polsko v EU musí hájit kvůli narušování zásad právního státu. Sám Morawiecki tažení Kaczyńského strany proti Ústavnímu soudu bagatelizuje, je to prý spíš mediální a politická záležitost, která investory nezajímá. Zároveň zmiňuje, že rozsudky ústavních soudců nebyly občas respektovány ani předchozími vládními garniturami. To je sice asi pravda, ale žádná předešlá vláda si nedovolila nepublikovat výroky Ústavního soudu a nesnažila se pomocí zákona jeho činnost de facto zablokovat. Kvůli PiS tak vznikl právní chaos, kdy část státních institucí – např. soudy nebo samosprávné celky, v nichž je PiS v opozici – výroky ústavních soudců respektuje, a část ne. Ve chvíli, kdy se hraje podle nejasných pravidel, se může na politickém hřišti stát cokoliv. Nejen Morawiecki musí vědět, že nastražená ústavní past je pro fungování společnosti nebezpečnější než past středního příjmu.
Publikace tohoto textu je součástí projektu ÚMV: „Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky“ a byla podpořena Česko-polským fórem.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024