07. října, 2026 Andrzej Kozłowski
Těšínská Čítárna a kavárna Avion se nachází u hraničního mostu mezi Českem a Polskem. Foto: Tomáš Fošum
Málokoho by napadlo, že se koncem srpna 2026 v médiích dočte o polských teritoriálních požadavcích na šest set hektarů českého území. Tato dezinformační kampaň spočívala v převzetí kontroly nad weby polských lokálních médií a v publikování smyšlených článků o plánovaném obsazení české půdy. Kyberútokem na internetové stránky to však neskončilo. Další součástí operace bylo vydávání se za česká média a vytvoření falešné domény výrazně připomínající populární a věrohodný český zpravodajský portál iRozhlas.
Vedle toho vznikl za pomoci umělé inteligence ještě falešný dopis připisovaný polskému ministrovi zahraničních věcí Radosławu Sikorskému. Žádná dezinformační kampaň se neobejde bez využití sociálních sítí. V tomto případě vznikly falešné účty diplomatů – mimo jiné polského velvyslance v Praze či náměstků polského ministra. Na internetu se svolávaly rovněž demonstrace, například do Třince, což mělo dezinformační aktivity přenést z internetu do skutečného světa. S tímto postupem se setkáváme čím dál častěji.
Samotná dezinformace byla založena na zveličení skutečného problému takzvaného hraničního dluhu z roku 1958, který však není v česko-polských vztazích zdrojem žádného napětí. V důsledku tehdy provedené úpravy průběhu společné státní hranice získalo Československo více území, než odevzdalo, pročež Česko Polsku dodnes „dluží“ asi 368 hektarů. O této záležitosti roky jednají diplomaté obou států (nejnovější návrhy předpokládají vypořádání dluhu například prostřednictvím společných investic do protipovodňových opatření). Dezinformace však z tohoto rutinního diplomatického procesu vytvořila údajné územní nároky a přinesla představu nadcházejícího konfliktu.
Tato dezinformační kampaň namířená proti česko-polským vztahům připomněla podobné události z minulosti. V roce 2020 se měla v městečku Orzysz konat demonstrace proti přítomnosti amerických vojáků. Ukázalo se však, že žádná není naplánovaná. O tři měsíce později došlo k hackerskému útoku na webové stránky lokálních médií a Akademie vojenského umění a byl na nich uveřejněn falešný dopis rektora této akademie.
Na základě reakcí české i polské společnosti lze těžko předpokládat, že by se autoři těchto aktivit mohli dočkat jakýchkoli úspěchů. Je také namístě pochválit rychlou a koordinovanou reakci vlád obou zemí (například polský premiér Donald Tusk sdílel na sociálních sítích snímek dvou populárních animovaných postaviček, českého Krtečka a polského Rexíka, coby nerozlučných přátel – pozn. red.). Záhy se ukázalo, že by za operací mohli stát Rusové, kteří zhoršování vztahů mezi evropskými sousedy věnují značné úsilí. Zvláště intenzivně k tomu dochází mezi Ukrajinou a Polskem, ale zaznamenány byly také snahy antagonizovat Poláky a Litevce.
Navzdory složitým epizodám v dějinách Česka a Polska, k nimž patří konflikt o Těšínsko či účast polských vojsk na okupaci Československa v roce 1968, se dezinformací útočících na vzájemné vztahy objevuje poměrně málo. V posledních letech byly zaznamenány v souvislosti se sporem o důl Turów (2020–2022). V Polsku se šířil narativ, že Češi na pokyn Berlína chtějí Polákům vypnout proud a pokoušejí se ohrozit energetickou bezpečnost země. Zaznívaly výzvy k bojkotu českých výrobků.
V Česku se Polákům vyčítala bezohlednost, arogance a záměrné poškozování podzemních vod na české straně hranice. V dlouhodobé perspektivě se však tento spor do vzájemných vztahů nepromítl. Během povodní v roce 2024 se v Polsku také vyskytly ojedinělé narativy, že je způsobili Češi neohleduplným vypouštěním vodních nádrží.
Protičeské narativy v Polsku nepatří ani k nejpopulárnějším, ani k nejdůležitějším. To nemění nic na faktu, že dezinformace zůstávají závažným problémem a výzvou pro bezpečnostní instituce státu. V Polsku je to vidět zejména v kontextu protiukrajinských narativů, které jsou všudypřítomné a jež cílí na zhoršení vztahů mezi Poláky a Ukrajinci. Vzhledem k rostoucímu počtu útoků na ukrajinské občany v Polsku je třeba konstatovat, že tato dezinformační operace byla úspěšná. Bohužel také negativně ovlivňuje postoj veřejnosti k poskytování materiální a vojenské pomoci Ukrajině a způsobuje, že se čím dál častěji objevuje zkreslený obraz války. Příkladem byl ruský dronový útok na polské území ze září 2025, kdy dokonce i část polských politiků zpochybňovala oficiální verzi událostí a rozšiřovala ruskou dezinformaci o ukrajinské provokaci.
A není to jediný dezinformační trend vyskytující se ve veřejném prostoru. V závislosti na potřebách a aktuálních událostech se často objevují dezinformace spojené s tematikou očkování nebo lživé informace o klimatické změně. Oba tyto narativy jsou velmi škodlivé a negativně ovlivňují bezpečnost společnosti.
Při analýze dezinformací v Polsku je třeba poukázat na jeden charakteristický rys: jen malá část obsahu přímo podporuje Rusko. S ohledem na své dějiny Polsko na Moskvu se sympatiemi hledět nikdy nebude, a proto zde takové narativy postrádají smysl. Místo toho se odedávna objevují snahy pošpinit Evropskou unii a v menší míře také NATO. Severoatlantická aliance se však v Polsku těší obrovské podpoře, a proto jsou útoky namířené proti ní neúčinné. Něco jiného je EU, která bývá obviňována z nejhorších možných věcí: zálusku na polskou suverenitu, snahy vnucovat zemi své morální a světonázorové normy nebo poškozovat polskou ekonomiku. Právě tak vypadají pokusy rozhádat Polsko se Západem.
Dezinformace v Česku jsou založeny na proruských a antisystémových sděleních. Jsou také namířeny proti západním státům a strukturám. Po vypuknutí plnohodnotné války na Ukrajině mnoho aktérů, kteří si dříve budovali dosahy na odporu vůči protipandemickým opatřením, plynule přešlo ke kolportování kremelské propagandy. Velmi podobně vypadala situace i v Polsku, kde se facebookové profily nazvané Stop Covidu přejmenovávaly na Stop ukrajinizaci Polska.
Obdobně jako v Polsku dominují i v Česku protiukrajinské narativy, které zde doplňují proruské motivy. V současné době převažuje téma zkresleného obrazu války. Ukrajina je vykreslována jako zcela nefunkční zhroucený stát a zkorumpovaná loutka Západu. Masově se reprodukují falešné zprávy o údajných zločinech Kyjeva na vlastních občanech – mimo jiné o obchodu s lidskými orgány, tajných amerických laboratořích nebo rozmisťování výbušnin na veřejných místech. Kromě toho se podporují nálady namířené proti Ukrajincům, kteří v Česku hledají útočiště. Vypadá to podobně jako v Polsku, ačkoli akcent na různé narativy leží trochu jinde.
Vedle toho se v české informační sféře vyskytují protivládní narativy a narativy útočící na ekonomickou bezpečnost. Česká vláda je atakována coby nekompetentní a poškozující vlastní občany v zájmu Evropské unie a USA. Hlavní sdělení spočívá v tom, že inflace a vysoké ceny energií jsou způsobeny záměrem, aby česká společnost zchudla, a podpora Ukrajiny se děje na úkor Čechů. Objevují se také teze zpochybňující důvěru vůči státu například tvrzením, že volební systém je zkorumpovaný a řízený zevnitř.
Častým motivem je rovněž ztráta suverenity ve prospěch unijních institucí v Bruselu. Tato vyprávění se proplétají s konspiračními teoriemi o globalistech (například o Světovém ekonomickém fóru), kteří údajně plánují drasticky zredukovat světovou populaci prostřednictvím uměle vyvolaných pandemií nebo sítě 5G.
Navzdory srpnové dezinformační operaci snažící se poškodit česko-polské vztahy lze říci, že takto zaměřené operace nehrají v informační sféře příliš velkou roli a patrně tomu tak bude i nadále. Jsou jednoduše neúčinné díky vzájemným sympatiím obou států a jejich obyvatel i vzhledem k absenci kontroverzních témat, která by aktéři šířící dezinformace mohli využít. Neznamená to však, že oba státy nemají s dezinformacemi problém a mohou klidně spát. Je tomu právě naopak. Proto by se také mělo přistoupit k sérii opatření, jež boj s tímto jevem zefektivní.
Prvním z nich je nastavení stálé spolupráce mezi státními institucemi zodpovědnými za monitoring informačního prostoru a boj s dezinformacemi. Na české straně se jako vhodný partner jeví Centrum proti hybridním hrozbám působící v rámci ministerstva vnitra, jedinou vhodnou institucí v Polsku je Centrum pro analýzu dezinformací ve státním výzkumném ústavu NASK.
Vlastní komunikační kanál by měly udržovat organizační jednotky zabývající se strategickou komunikací na ministerstvech zahraničních věcí. Takováto spolupráce spočívající především ve výměně informací je klíčová. Mnohé z nejsofistikovanějších dezinformačních operací probíhají ve více státech současně, přičemž využívají podobné techniky, a dokonce i narativy. Průběh operace je často v jedné zemi již patrný, zatímco ve druhé ještě nezačala. I to hovoří pro nutnost užší spolupráce.
Druhým krokem je podpora nevládních organizací zabývajících se bojem s dezinformacemi. Často vidí věci, jež vládním organizacím unikají, a představují podstatný prvek ekosystému boje s dezinformacemi. Jako dobrý nápad se jeví navýšit finanční prostředky Mezinárodního visegrádského fondu a vytvořit v jeho rámci samostatný program věnovaný boji s dezinformacemi v zemích V4.
Třetím opatřením by mělo být posílení spolupráce mezi samosprávami jednotlivých příhraničních regionů a lokálními médii. Umožní to efektivněji reagovat na potenciální dezinformační kampaně namířené proti místním komunitám.
Polsko i Česko jsou obětí dezinformačních aktivit, které se v mnoha ohledech podobají. Posílit spolupráci vládních i nevládních organizací a aktivně pracovat na fóru Visegrádské skupiny je proto nesmírně důležité.
Z polštiny přeložila Anna Šašková Plasová.
Článek vznikl v rámci projektu Foreign Policy of the V4 Countries in a Changing World. Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je podporovat myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.
ROČNÍK XV. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2026