06. října, 2026 Miroslav Šepták
Rakouský spolkový kancléř Christian Stocker. Foto: Facebook/stocker.christian/photos
Kancléř Christian Stocker rozhodně není v jednoduché situaci. Rakousko se několik let potýká se zvýšenou nezaměstnaností a přibývá lidí, kteří jsou dlouhodobě bez práce. Země musela odvracet pád do dluhové pasti, inflace a s ní spojený nárůst cen nadále trápí její obyvatele. Rakouská vláda tak čelí krizové situaci srovnatelné s tou, kterou stát pod Alpami zažil během nedávné koronavirové pandemie.
Rozmanitost současné vládní trojkoalice by za jistých okolností mohla být výhodou, místo toho však kabinet často jen reaguje na aktuální vývoj. Centristické lidovce kancléře Stockera ve vládě doplňují sociální demokraté (SPÖ) a liberálové (NEOS). Jedná se o uskupení s velmi rozdílnými programovými prioritami. Jako příklad mohou sloužit představy o daňové reformě. Socialisté hlasitě volají po milionářské dani, která by podle jejich propočtů mohla přinést až pět miliard eur ročně. Takto získané peníze chtějí investovat do zdravotnictví, sociální péče, ochrany klimatu a vzdělávání.
Naproti tomu liberálové plány socialistů na vyšší zdanění nejbohatších striktně odmítají, stejně jako další zvýšení daňové zátěže. Aby nedošlo k rozpadu koalice, musejí politici hledat mnoho kompromisů. Právě zde přichází na řadu Christian Stocker, jenž je původním povoláním právník. Působí jako mediátor v situaci, kdy hrozí ve vládě rozkol. Otázkou zůstává, zda jsou právě programové kompromisy pro Rakousko cestou ze současné krize.
Příkladem, kam až může vést nutnost konsenzuálních řešení, jsou dvě vládní opatření. Prostřednictvím prvního z nich chce Stockerův kabinet občanům pomoci s rostoucími výdaji. Jde o snížení daně z přidané hodnoty u vybraných základních potravin z dosavadních deseti procent na 4,9 procenta. Každý Rakušan by při průměrné roční útratě ve výši 1 500 eur měl ušetřit sto eur. S platností od 1. července do snížené sazby daně patří například máslo, mléko, mouka (včetně bezlepkové), brambory nebo cibule.
Kritikové upozorňují na dva nedostatky přijatého řešení. Zaprvé zůstaly opomenuty například uzeniny a maso, a tak tradiční nedělní řízek s bramborovým salátem může být v některých domácnostech stále svátečným chodem. Zadruhé, pokud například pekař připraví obloženou housku nebo salát z vybraných základních potravin, musí státu odvést desetiprocentní daň.
Rakousko tak nadále zůstává ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie státem s nejvyšší daňovou a odvodovou kvótou. Přitom snížení daňové zátěže by mohlo pomoci domácí produkci. Většina Rakušanů totiž podporuje nákup tuzemských produktů, především v oblasti potravin, a to i navzdory mnohdy vyšší ceně ve srovnání se zahraničními výrobky.
Druhý příklad úskalí příliš velkých kompromisů je regulace rostoucích cen benzínu a nafty. Vláda snížila daň z minerálních olejů o pět centů na litr a omezila možnost zvyšování cen na maximálně třikrát za týden. Požadavek socialistů na omezení marží distributorů pohonných hmot narazil na odpor lidovců a liberálů. Ti uvedené opatření odmítli s poukazem na přílišný zásah státu do ekonomiky a ohrožení principů tržního hospodářství. Výsledkem jsou sice nižší ceny pohonných hmot, nicméně dojem polovičatého opatření zůstává.
Z aktuální situace dlouhodobě profitují opoziční Svobodní (FPÖ). Pryč jsou doby, kdy byli rakouskými obyvateli považováni za příliš radikální. Dnes je podstatná část voličů vidí jako přijatelnou a žádoucí alternativu k vládnoucí garnituře. V aktuálních průzkumech veřejného mínění strana vede s obrovským náskokem před konkurencí.
V příštím roce bude nervozita všech rakouských stran stoupat. Ve spolkových zemích Tyrolsko a Horní Rakousko lidovci obhajují prvenství i křeslo zemského hejtmana. Stocker sebevědomě tvrdí, že ÖVP ani v jedné z nich neprohraje se Svobodnými. Těžko říct, kde bere důvod k takovému optimismu. Kancléř patrně věří v obrat k lepšímu. Ani jemu, ani rakouské vládě nelze upřít snahu zvrátit nepříznivý vývoj, samotné úsilí však nestačí. Vláda musí učinit odvážná rozhodnutí. Měla by například omezit třinácté a čtrnácté platy i důchody nebo snížit byrokratickou zátěž fungující digitalizací. V opačném případě si připravuje cestu k volební porážce, která bude nejenom pro Stockera znamenat konec v politice.
ROČNÍK XV. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2026