16. března, 2021 Miroslav Šepták
V čele NEOS stojí Beate Meinl-Reisingerová. Foto: Miroslav Šepták
Liberálové neměli v Rakousku dlouho na růžích ustláno. Když se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století pokusili Svobodní (FPÖ) zbavit stigmatu strany bývalých nacistů a začali hrát na liberální notu, málem to skončilo fiaskem. Strana jen s velkými obtížemi vrávorala mezi tenkou hranicí úspěchu a katastrofy. Nechybělo mnoho a téměř vypadla z celostátního parlamentu.
Z krize dostal FPÖ až charismatický, leč již tehdy kontroverzní Jörg Haider. Jeho protiimigrační a proticizinecká rétorika vedla nejprve k odchodu části funkcionářů Svobodných a v roce 1993 pak k založení Liberálního fóra. Strana od počátku trpěla menší voličskou podporou i nedostatečnou organizační strukturou. S příchodem nového tisíciletí prakticky vymizela z politické mapy.
Jenže v Rakousku existuje dlouhodobě volební potenciál zhruba do deseti procent oprávněných voličů, kteří nechtějí volit ani lidovce (ÖVP), ani Svobodné. ÖVP pokládají za konzervativní a prorostlou s mocí a FPÖ je pro ně zase příliš radikální.
V roce 2012 tak vznikl politický subjekt Nové Rakousko-Liberální fórum (NEOS). Strana si za jeden ze svých znaků zvolila módní růžovou barvu, čímž chtěla zdůraznit vlastní reformní image a stylizovat se jako svěží vítr v politice. O rok později zaznamenala rozhodující průlom, když se poněkud nečekaně dostala do Národní rady.
Od té doby pozvolna roste její podpora mezi obyvateli. Představitelé NEOS pochopili, že nestačí bodovat pouze ve větších městských aglomeracích, ale je též nezbytné oslovit potencionální příznivce ve venkovských částech Rakouska. Programově podporuje NEOS reformu vzdělávacího systému, evropskou federalizaci, liberální ekonomiku nebo flexibilní systém penzí. Usiluje rovněž o legalizaci měkkých drog a větší práva sexuálních menšin. Naproti tomu je proti zvyšování daňové zátěže a sepjetí politických stran s veřejnou správou. Požaduje též transparentní nakládání se státním rozpočtem.
NEOS charakterizuje podobně jako Zelené otevřenost. Každý, kdo si chce pohovořit o společensko-politických tématech, může přijít do Neosféry, stranické pobočky v každé z devíti spolkových zemí Rakouska. Tam vedle skleničky vody a možnosti „pokecu“ dostanete na požádání i část stranických a předvolebních materiálů. Nikdo přitom nezkoumá, zda jste příznivec liberálů, nebo jen zvídavý občan. Obzvláště celostátní centrála ve vídeňské ulici Neustiftgasse žije často i večer, aniž by ovšem rušila noční klid.
Za zajímavý lze považovat v rakouském prostředí unikátní systém sestavování kandidátky pro zemské nebo spolkové volby. Jedná se o trojkolové primárky. V prvním kole vybírají kandidáty občané prostřednictvím elektronického hlasování, ve druhém rozhoduje předsednictvo a ve třetím pak členská základna.
Ze všech rakouských politických stran dává NEOS největší příležitost mladým neotřelým tvářím, a to i na nejvyšších patrech kandidátky v důležitých volbách. Příkladem může být hlasování o složení Evropského parlamentu, kde liberály reprezentuje dvaatřicetiletá Claudie Gamonová.
Tato aktivní stoupenkyně hospodářského a sociálního liberalismu patří podle svých slov mezi členy „generace Erasmus“, tedy lidi, kteří mohou svobodně studovat a cestovat bez ohledu na hranice evropských států. Loni na podzim uspěl ve vídeňských komunálních volbách dnes třicetiletý Christoph Wiederkehr. Dovedl NEOS až do místní radniční koalice se sociální demokracií.
Strana není příliš svázána s osobou stranického předsedy (v současnosti ji vede Beate Meinl-Reisingerová), a staví tak na jiném, daleko stabilnějším pilíři. Voliči totiž nejčastěji vyslovují podporu NEOS díky jeho uvedeným programovým prioritám a také z důvodu, že v některých otázkách (vzdělání, Evropská unie, hospodářství) představuje pro ně tato strana jedinou možnou alternativu. NEOS dnes patří mezi etablované politické síly, když proniklo kromě celostátní Národní rady také do šesti z devíti zemských sněmů.
V roce 2018 se liberálové stali poprvé součásti vládní koalice na zemské úrovni. V Salcbursku chtěli veřejnosti ukázat, že se nebojí převzít odpovědnost. Ostře sledovaný bude především již vzpomínaný Christoph Wiederkehr. Po vídeňských komunálních volbách se stal nejenom místostarostou rakouské metropole, ale především městským radním (jakýmsi vídeňským ministrem) pro vzdělání, mládež, integraci a transparentnost. Na tomto postu tedy může skloubit hned několik programových priorit liberálů.
Koneckonců právě nedávno uzavřená vídeňská koalice mezi nimi a sociální demokracií představuje jednu z možných (i když aktuálně málo reálných) variant budoucí spolupráce také na celostátní úrovni. Nebo existuje jiná možnost. Navzdory některým odlišnostem a názorovým rozporům zejména v azylové a migrační politice by v hospodářské a daňové oblasti liberálové mohli najít společnou řeč s lidovci.
Jejich současný spolkový kancléř Sebastian Kurz si vyzkoušel koaliční spolupráci se všemi parlamentními stranami s výjimkou právě NEOS. Liberálům by mohla vládní účast pomoci k větší stabilizaci voličské základny. Každopádně s touto stranou vyznávající růžovou barvu bude nutné počítat v Rakousku i nadále.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025