23. června, 2020 Miroslav Šepták
Heinz-Christian Strache ještě v čase, kdy šéfoval Svobodným.
Foto (oříznuto): Wikimedia Commons/Christian Jansky
V květnu minulého roku obletělo svět video s tehdejším rakouským vicekancléřem Heinzem-Christianem Strachem. Na nahrávce z roku 2017 pořízené na ostrově Ibiza sliboval údajné neteři ruského oligarchy přednostní přístup k veřejným zakázkám. Jako protislužbu požadoval velkorysý ilegální finanční příspěvek pro Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), jejímž byl předsedou. Kromě jiného se nelichotivě vyjádřil na adresu rakouských žurnalistů a nahlas spřádal plány na koupi nejčtenějších novin v zemi pod Alpami Die Kronen Zeitung. Po uveřejnění videa nezůstal v Rakousku kámen na kameni. Následoval rozpad vládní koalice pod vedením lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze a posléze i předčasné volby. V nich FPÖ citelně oslabila. Napomohly tomu i informace o Stracheho údajném zneužívání stranických financí pro soukromé účely.
FPÖ od svého někdejšího dlouholetého předsedy (vedl ji v období 2005–2019) požadovala, aby se do objasnění všech obvinění stáhl do pozadí. Strache uvedených proseb nedbal a využil téměř každé příležitosti k prezentaci svých názorů. Napětí mezi jím a stranou rostlo každým dnem. Když v prosinci minulého roku trojice vídeňských komunálních politiků opustila řady Svobodných a založila Alianci pro Rakousko (DAÖ), mnozí v tom správně spatřovali Stracheho odplatu. Nedlouho poté ho Svobodní vyloučili ze svých řad. Následně Strache oznámil odchod z politiky s poukazem na nezbytnost ochránit rodinu před mediálními štvanicemi a nepodloženými lžemi.
Kdo bouchal šampaňské kvůli konci jedné z ikon rakouského populismu, učinil tak předčasně. Strache dlouho v politickém důchodu nezůstal. V únoru oznámil svůj úmysl kandidovat jako lídr za DAÖ ve vídeňských komunálních volbách. Jelikož zkratka jeho nové strany byla pro veřejnost těžko zapamatovatelná, oznámil v polovině května její přejmenování na Tým HC Strache – Aliance pro Rakousko.
Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že se Strache vydal stejnou cestou, kterou u svého předchůdce v roce 2005 sám ostře kritizoval. Někdejší předseda FPÖ Jörg Haider tehdy vyřešil přetrvávající spory se Svobodnými založením konkurenční strany – Svazu pro budoucnost Rakouska. Po Haiderově tragické smrti v říjnu 2008 ji čekal pozvolný, zato však očekávaný pád do bezvýznamnosti. Existuje mimochodem dodnes, ale o jejím působení vědí jen znalci rakouské politiky. V roce 2005 převzal Svobodné tehdy mladý a perspektivní HC, jak bývá Strache familiárně nazýván. Mimochodem, stejnou zkratku, tedy HC, teď oficiálně užívá pro svou novou stranu
Jaké jsou její šance na úspěch? Pohled do nedávné minulosti prozrazuje, že každé odštěpení z etablovaného politického subjektu, byť spjatého s dostatečně známou osobností, skončilo nakonec neúspěchem. Jednalo se například o uskupení bývalého sociálního demokrata Hanse-Petera Martina, již vzpomínaného Haidera nebo někdejšího zakládajícího člena Zelených Petera Pilze. Na druhé straně Stracheho pokus oživit skomírající politickou kariéru přišel ve správnou chvíli a ve správných volbách.
Bez ohledu na nedávné skandály má kontroverzní politik v rakouské metropoli velký počet příznivců, kteří považují nedávné obvinění za předem připravený komplot jeho odpůrců. Kde jinde by měl Strache uspět než v rodné Vídni, v níž před pěti lety v pozici lídra FPÖ obdržel v komunálních volbách 30,8 procenta odevzdaných hlasů? Kromě toho se jedná o jednoho z nejzkušenějších rakouských politiků současnosti, zoceleného mnohými bitvami. Přitom prokázal schopnost vést kontaktní kampaň s voliči i pružně měnit role od nesmlouvaného zástupce opozice po státnicky působícího vicekancléře. Strache s oblibou oslovuje elektorát prostřednictvím Facebooku, kde měl jeho původní účet v porovnání s ostatními rakouskými politiky nejvíce „přátel“, a to až do ofenzivního nástupu současného spolkového kancléře Sebastiana Kurze.
Z dnešního pohledu je těžké říct, kdo přesně stojí za novou stranou. Ze známějších osob lze uvést snad jen Gernota Rumpolda, jenž kdysi patřil mezi nejbližší spolupracovníky Jörga Haidera. Přesto lze považovat za jisté, že „HC“ překoná pětiprocentní hranici získaných hlasů potřebnou pro vstup do vídeňského zemského parlamentu. Stracheho cíli ve volbách, jímž je dosažení dvouciferného výsledku, by výrazně pomohlo
nalezení dostatečně úderného tématu v kombinaci s vhodným politickým marketingem od kampaně na sociálních sítích počínaje po setkání s občany konče.
Určité obavy z budoucího vývoje musejí panovat u FPÖ. Svobodní totiž v minulosti ve Vídni sázeli výlučně právě na Stracheho nebo na dalšího obviněného v případu Ibiza Johanna Gudenuse. Veřejnosti tak nyní mohou nabídnout současného místostarostu Vídně, jinak ale málo zkušeného Dominika Neppa. Jisté je jedno: z dlouhodobého hlediska nemohou uspět na rakouské politické scéně dvě tematicky velmi podobné „svobodné“ strany. Celkově se dá očekávat další oslabení voličské podpory FPÖ, jejíž příznivci přejdou buď ke Strachemu či Kurzovým lidovcům, nebo rozšíří řady nevoličů. Říjnové komunální volby ve Vídni budou prvním kolem souboje kdo s koho. Případný neúspěch by Stracheho poslal definitivně do politického důchodu.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025