09. října, 2015 Marie Bydžovská
Srovnání se přímo nabízelo. Nástupci Helmuta Kohla a Francoise Mitteranda pochází dokonce ze stejných politických stran. Novináři také mohli psát o tom, že jako v roce 1989 řešila západní Evropa přijímání milionů lidí osvobozených od sovětské nadvlády, dnes přemýšlí, jak se postavit k milionům lidí prchajícím před hrůzami války či zničující materiální nouzí.
Projevy Merklové i Hollandea se dají shrnout dvěma slovy – více Evropy. Tak zní jejich recept na výzvy, kterým starý kontinent čelí. Jenomže tomuto řešení stále více přestávají věřit ti nejdůležitější – evropští občané.
Ani německá kancléřka a francouzský prezident nenabídli odpověď na otázku, která se nutně nabízí. Co to znamená, že budeme mít více Evropy? Vždyť ani jejich dvě země se neshodnou v pohledech na klíčové záležitosti, jako je třeba fungování eurozóny nebo migrační krize.
Stačí si vzpomenout, jaké byly reakce Francie a Německa na vlnu uprchlíků valící se na Evropu. Zatímco Berlín je obecně považován za hlavního advokáta zavedení závazných kvót na přerozdělování běženců mezi země EU, Francie se tomuto návrhu bránila.
Obrat Paříže v této otázce byl klíčovým okamžikem, který předznamenal zářijové hlasování Rady ministrů, na kterém většina států silou protlačila kvóty na přerozdělení 120 tisíc uprchlíků, ačkoli čtyři země s tím nesouhlasily. Dodnes diplomaté spekulují, co stálo za otočkou Paříže v této záležitosti.
Když se setkali ve Štrasburku Kohl a Mitterand, vedl Evropu vpřed francouzsko-německý motor. To už dnes zdaleka neplatí. Německo a Francie již nejsou vyrovnaní partneři. Dnešní Německo posílené o tzv. nové spolkové země se stává dominantní silou Evropy. Francie naopak kvůli ekonomickým obtížím ztrácí na síle. A speciálně Hollande nemá dostatečnou podporu ani ve své vlastní zemi.
V průzkumech před prezidentskými volbami v roce 2017 mu silně konkuruje dokonce lídryně nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová. Ta dala vztah k němu najevo i při rozpravě ve Štrasburku, kde jej oslovila jako „pana vicekancléře“.
Společný proslov k europoslancům tak měl jasný cíl – změkčit německou sílu a zakrýt francouzskou slabost. Angela Merkelová nechce vypadat jako císařovna diktující své přání Evropě, a její image „matky“ tak lépe sedí spolupráce s francouzským partnerem. Francois Hollande je zase rád za aspoň krátké záběry na výsluní, které mohou nabudit zdání, že Berlín rozhoduje s Paříží společně.