03. listopadu, 2015 Marie Jüptner Medková
Z pojmu slušnost ale vztah časem vyprchal a zbyl jen jedinec bez kotvy, se kterým dějiny zmítaly sem a tam. Říkalo se mu sice dál „slušný člověk,“ ale člověk aby si na něj dal setsakramentský pozor. Při osvobození řval oko za oko, za komunistů nic neviděl a nevěděl, a když ano, tak to třeba i nahlásil, dnes hlasitě nadává na demonstraci proti blízkovýchodní kultuře, s níž v životě nepřišel do kontaktu. Další příklady vás pobaví v pořadu Čeština na Českém rozhlase.
Aniž to někdo zaznamenal, už dávno jsme opustili věk slušnosti. Možná ji vyhnal strach, když si to ulicemi rázovaly helmy s umrlčími lebkami nebo až když se kácel les a lítaly třísky. Nebo to byla hamižnost, kariérismus, kdo ví… Jarkovského slušnost se každopádně ve veřejném prostoru už dávno postrádá. I když se momentálně vyrojila spousta slušných lidí, nedejte se mýlit. Je to jiná slušnost, ve které není ani stopa po dobrotivosti či hotovosti k oběti pro bližního. Slušný člověk dneška je prostě jen člověk jako já. Nálepku slušný si nemusí zasloužit tím, že by byl dobrý k druhým. Stačí být konformní. Tedy nám přizpůsobený a poslušný. Jiří Dědeček zpívá ve svém Blues pro slušný lidi: „Tam jsou, pěkně schovaný, od normálních lidí izolovaný“ a „geniální nápad, ghetta pro slušný, i ty nejslušnější změní v poslušný.“ V naší po-moderní době se ze slušných lidí stali po-slušní.
Prosím tedy, abychom používali přesné pojmy. Pro začátek navrhuji tyto vzorové konverzační věty: „Nestěžoval si a neřekl ti, že ho štveš, je to přece po-slušný člověk“ nebo „Má práci a rodinu, vzal si hypotéku, je to po-slušný člověk.“ Můžete si je natrénovat při rozhovoru se sousedkou přes plot. A pokud máte rádi retro-slušnost, doporučuji nastudovat některé dílko pana Gutha-Jarkovského. Být slušným člověkem sice někdy znamená vystavit se jistým rizikům, ale být po-slušný je vyloženě nebezpečné. Pro lidskou duši.