28. února, 2016 Alena Mikolášková
Rubikova kostka. Zdroj: Pixabay
Otočme poprvé. První zmínku si rozhodně zaslouží obzvláště vypečený exemplář – šachový automat, který se na přelomu 18. a 19. století stal senzací v Evropě i Americe. Přístroj se nazýval Turek. Jednalo se o velkou skříň, na které byla šachovnice, za níž seděla figurína znázorňující Turka. Ta byla obdařena turbanem a dýmkou a dokonce dokázala zvolat „šach“. V podstatě to byl první robot, který hrál šachy. Někdo ho považoval za ďáblův vynález, jiní, a těch bylo více, za zázrak, a téměř každý považoval za čest si s Turkem zahrát. Neodolal ani Napoleon (a prohrál). Jenže o žádnou senzaci ve skutečnosti nešlo, v přístroji byl ukryt člověk. Vždy to byl výborný šachista, který složitým mechanismem ovládal Turkovy pohyby. Šachový automat fascinoval tehdejší svět a našla se spousta hlav, která se snažila záhadu vyřešit. Ta se stala ještě zapeklitější poté, co majitel na konci svého života nechal automat shořet. Věci se snažil přijít na kloub i Edgar Allan Poe, jenž napsal novelu o Turkovi, podle níž ale člověk seděl uvnitř figuríny, nikoliv ve skříni. Celou záhadu pak pomohl rozluštit v polovině 19. století muž, který přístroj ovládal, a nakonec řekl pravdu o jeho fungování. Ten, který tuto rafinovanou mystifikaci vymyslel, se jmenoval Wolfgang von Kempelen, tedy pardon – maďarsky Farkas Kempelen, rodák z Bratislavy.
Otočme podruhé. Měli bychom promluvit o skutečném vynálezci a tím je Ányos Jedlik, kterého si přivlastňují nejen Maďaři, ale kvůli slovenskému otci i Slováci. Jedlik se zabýval fyzikou a zkoumal především elektromagnetické jevy. Tato vášeň mu pomohla k vynálezu dynama, pár let před Ernstem Siemensem, který je ve světě považován za jeho prvního výrobce. Bohužel Jedlik si svůj vynález nenechal (nebo zapomněl?) patentovat, takže mu prvenství přisuzují pouze Maďaři a Slováci. Co se však Jedlikovi upřít nedá, je přístroj na výrobu sodovky, tedy jakýsi sifon obřích rozměrů. Byl to taky jediný Jedlikův vynález, který ještě za jeho života našel uplatnění v průmyslové výrobě – v roce 1841 vznikla v Uhersku první továrna na sodovku.
Otočme potřetí. Na řadu přichází kuličkové pero, které s pomocí svého bratra vyrobil maďarský novinář László Bíró. V roce 1938 musel Bíró pro svůj židovský původ Maďarsko opustit a svůj vynález si nechal patentovat až v Argentině, ale všechno vymyslel a sestavil ještě ve své vlasti. Všiml si, že tiskařský inkoust schne mnohem rychleji než ten normální, ale pro jeho hustotu se jím nedá psát perem plnícím, navíc stará pera dělala kaňky. Pro usnadnění práce si nejen sobě, ale celému světu nadělil propisku.
Otočme počtvrté. Dalším významným maďarským vynálezem, ovšem velmi sporným, je helikoptéra. Roku 1928 sestrojil maďarský letecký inženýr Oszkár Asbóth vrtulník, který vydržel ve vzduchu v kuse téměř hodinu a vzlétnul skoro dvěstěkrát. Proč je ale tento vynález sporný? Stopy prvních helikoptér vedou do daleké historie, už staří Číňané sestrojili stroj s rotační vrtulí. Rovněž Leonardo da Vinci navrhl něco, co se helikoptéře podobalo. I v románech Julese Verna se setkáme s podobným dopravním prostředkem. Ale první, kdo si nechal patentovat přístroj podobný dnešní helikoptéře, byl slovenský inženýr Ján Bahýĺ. Sestrojil vrtulník poháněný lidskou silou, ale ten uměl létat pouze nahoru a dolů, nikoli do stran. Bahýĺův stroj se však někde ztratil a kvůli administrativním nesrovnalostem není jeho vynález akceptován. Oszkár Asbóth sice helikoptéru sestavil, ale byli tu i jiní inženýři, kteří Asbótha předběhli. Proto jej nejspíše pouze maďarští vlastenci mohou považovat za skutečného vynálezce.
Otočme popáté. Ve stejném roce jako Asbóth, tedy roku 1928, izoloval maďarský biochemik Albert Szent–Györgyi vitamín C. Šlo o významný objev, protože nedostatek vitamínu C se projevuje nemocí zvanou kurděje. Trpěli jí hlavně námořníci při svých dalekých výpravách. Škoda, že Szent-Györgyiho objev přišel až v době, kdy námořní doprava už byla za svým zenitem. Každopádně Szent-Györgyi dostal ve třicátých letech Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
Otočme pošesté. Hned o několik vynálezů se zasloužil matematik János Neumann, který je ve světě známější spíše jako John von Neumann. Koncem dvacátých let emigroval do USA, ale ke své maďarské národnosti se hlásit nepřestal. Neumann byl (nejen) matematický génius, už ve svých 22 letech se stal docentem. V roce 1928 se celosvětově proslavil jako tvůrce teorie her, která se dodnes používá jak v politologii, tak i v ekonomii. Neumann se pohyboval i v oblasti jaderné fyziky, kde vytvořil základy pro vodíkovou bombu. Nade všemi jeho vynálezy a nápady však ční ten z roku 1944, kdy sestavil první model počítače.
Šestkrát jsme otočili kostkou a vyvstává otázka, zda se nám podařilo dát dohromady alespoň jednu stranu. Sama nevím, kolik tahů stačí. Co je však jisté, podařilo se nám dát dohromady několik vynálezů, které nás provází životem až do současnosti.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025