11. března, 2021 Wojciech Hofmański
Mezi přednosti Szymona Hołowni patří rétorická zdatnost. Foto: Facebook/szymonholowniaoficjalny
Polská politická scéna zjevně miluje hvězdy na jednu sezónu. Pozorujeme u nich rychlý nárůst preferencí, zájem vyhraněného elektorátu, výraznou popularitu mezi mladými voliči – a potom postupný propad do nemilosti zakončený zmizením z politiky. V posledních deseti letech absolvoval právě takový vývoj Janusz Palikot, jenž dnes podniká v pivovarnictví. Následoval ho Ryszard Petru, zakladatel strany Moderní (Nowoczesna), kterou již prakticky pohltila opoziční Občanská platforma. Poté převzal štafetu Robert Biedroń, známý lídr levicového Jara (Wiosna), jenž v loňských červnových prezidentských volbách získal symptomatických 2,12 procenta hlasů. V politice na rozdíl od Janusze Palikota a Ryszarda Petru sice zůstává jako europoslanec, nicméně jeho ambice při vzniku Jara byly podstatně vyšší. Novým hráčem, který se tentokrát snaží sbírat cenné body za neokoukanost, je Szymon Hołownia.
Ačkoli je politický začátečník, nemá pro nováčky jinak typické potíže s neznámým obličejem a nedostatky v základních dovednostech. Před kamerou, s níž je podobně jako někdejší komik a současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obeznámen lépe než ti nejstarší političtí matadoři, přímo září. Důvod je prostý. Během své dlouholeté novinářské kariéry získal největší popularitu díky nezávislé soukromé televizi TVN. Právě znalost prostředí a rétorická zdatnost kombinovaná s pověstí neposkvrněnou dřívějším politickým angažmá představují jeho největší plusy. Využívá je horlivě.
Životopis Szymona Hołowni je přímo impozantní. Za více než dvacetiletou mediální kariéru získal zkušenosti, které by mu mohl závidět nejeden profesionální politik. Spolupracoval s mnoha tituly včetně názorových deníků Gazeta Wyborcza a Rzeczpospolita nebo významných týdeníků Newsweek Polska, Tygodnik Powszechny a Wprost. K tomu je třeba přičíst praxi v televizi (nejdříve na veřejnoprávním kanálu, později v redakci zmíněné TVN) a významnou společensky prospěšnou činnost. V letech 2013 až 2014 založil dvě nadace na podporu obyvatel třetího světa. V roce 2019 pak přispěl k organizaci sbírky na udržení provozu linky bezpečí pro děti a mládež, kterou odmítlo dále financovat Ministerstvo národního vzdělávání. Mohlo by se zdát, že to je ideální politik.
Ale ani ten nejlepší profil není všechno. Politika je přece jen do značné míry hrou emocí, nikoliv čistě racionálních rozhodnutí. Jasně to ukázaly prezidentské volby v červnu 2020. Když největší opoziční strana vyměnila v průběhu kampaně kandidáta a naprosto bezbarvou Małgorzatu Kidawa-Błońskou nahradil mnohem charismatičtější primátor Varšavy Rafał Trzaskowski, ztratil Szymon Hołownia nejen šanci porazit obhajujícího prezidenta Andrzeje Dudu, ale i naději, že projde alespoň do druhého kola. Nicméně se rozhodl zužitkovat získaný potenciál a založil stranu Polsko 2050. V posledních týdnech dokonce začal přetahovat první opoziční poslance a senátory s cílem vytvořit vlastní parlamentní kluby. Agentury pro výzkum veřejného mínění této formací momentálně přisuzují stabilní třetí místo na pódiu a to v situaci, kdy jména většiny jejích představitelů stále nikomu nic neříkají.
Vůdcovský charakter Polska 2050 zároveň nevyhnutelně připomíná jiné efemérní projekty, které se na okamžik mihly povědomím polských voličů. Sám Szymon Hołownia je spojován s vyváženými postoji, absencí revolučního zápalu a kompromisem. Budování takové image se však zdá být velice riskantním. Podobný pokus rozbít polský „bipartijní“ systém (Právo a spravedlnost versus Občanská platforma) strategií třetí cesty už mají za sebou lidovci i levice. V případě Polské lidové strany (PSL) to dopadlo jako obvykle, tedy chabou společenskou odezvou a dalším balancováním na hranici uzavírací klauzule pro vstup do Sejmu. Levici vrátila totožnost teprve její přirozená pozice v extrémně vyhroceném společenském sporu s populisticko-konzervativním proudem vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS).
Oponenti museli vzít Szymona Hołowniu na vědomí. Jeho seriózní kampaň před prezidentskými volbami v kombinaci s velkým potenciálem ohlašovaným v průzkumech veřejného mínění nebylo možné ignorovat. Široký ideologický záběr a ochota ke kompromisům mohou však brzy přestat být vnímány jako smířlivá flexibilita a přerodit se v nepříjemnou kocovinu. Lídrovi Polska 2050 bývají vyčítány výrazně procírkevní postoje a odmítání potratů. Pro levici a ženskou část stoupenců Občanské koalice (spojení Občanské platformy s menšími stranami) je to voda na jejich mlýn.
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti – a Szymon Hołownia už není neutrálně vystupující komentátor a moderátor. Když si zvolil politickou dráhu, přišel o možnost využívat privilegia pozorovatele a stal se bezprostředním cílem útoků svých úhlavních konkurentů, což ho nutí podnikat jasné kroky. Nedávno oznámené rozhodnutí zpolitizovaného Ústavního soudu ve věci zákazu potratů z důvodu vady plodu však převrátilo polskou politickou scénu vzhůru nohama.
Ačkoli mělo téma interrupcí bezpochyby posloužit jako zástěrka, která zamaskuje neúspěšný boj s pandemií a nevyřešené aféry vládního tábora, způsobilo mnohem víc. Přeneslo otázku ženských práv do hlavního proudu veřejné debaty. V dlouhodobé perspektivě to znamená, že tato témata, která až příliš dlouho ležela stranou pozornosti, bude nutné zohledňovat ve volebních programech stran a hnutí. Konkrétně v případě potratů navíc nelze očekávat, že bude možný návrat k dřívější, na evropské poměry velmi restriktivní podobě takzvaného potratového kompromisu. Hołownia, jenž se právě tohoto od devadesátých let platného kompromisu zastává, stojí před prvním velkým testem důvěryhodnosti. Zrak na něj upírá mnoho potenciálních voliček a voličů.
Z polštiny přeložila Anna Plasová.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025