12. března, 2026 Jan Holovský
Poslední dobou se to již nedá přehlédnout. Rapidní pokles natality na našem území vzbudil konečně zájem novinářů i velké části veřejnosti. Volný pád nedávného premianta v úhrnné plodnosti opravdu bere dech. Ze 111 793 dětí narozených v roce 2021 jsme se dostali na asi 77 000 novorozenců v roce 2025, což představuje pád úhrnné plodnosti z hodnoty 1,83 dítěte na ženu v reprodukčním věku na 1,27. Pořád ještě nedosahuje hodnot z let 1996–2004, kdy se ta vůbec nejnižší v historii dostala na 1,13 dítěte v roce 1999. Ale tehdy šlo o odklad rodičovství, zatímco dnes už se přirozený obrat čekat nedá, spíše další pokles.
Hned na začátku je třeba zdůraznit, že jako standardní ukazatel budeme v tomto článku uvádět právě úhrnnou plodnost (anglicky Total Fertility Rate, zkráceně TFR), což je parametr nezávislý na početnosti generace matek. Jedná se o průměrný počet živě narozených potomků během reprodukčního věku jedné ženy. Nejlépe tak ukazuje povahu současné situace i budoucí trendy. V moderní společnosti je pro dlouhodobé udržení počtu obyvatelstva bez imigrace třeba 2,1 dítěte na ženu, to už však v Evropě nemá nikdo.
Cesta naší země za stárnutím, vymíráním a stále menším významem, spojená s negativními ekonomickými, společenskými a politickými procesy, se tedy výrazně urychlila. Na stránkách Demokratického středu tato negativa popisujeme dlouhodobě, ale ve veřejném prostoru jsou zmiňována jen omezeně, takže v živých i internetových diskusích najdete plno naivních názorů. O tom, že jde vlastně o pozitivní trend, že díky tomu bude více přírody a menší tlačenice v hromadné dopravě a podobně. Ačkoliv jsou s tím pro mnohé z nás spojené některé krátkodobě pozitivní aspekty, jako je například menší tlak na místa ve školkách, jde v praxi o hlubokou krizi, která se časem zřejmě změní v plíživou katastrofu s dalekosáhlými následky.
Někteří velcí optimisté dlouhodobě zmiňují, že žádná pohroma nenastane díky humanoidním robotům a umělé inteligenci. Ale to zatím zní v lepším případě spíše jako pověstný holub na střeše, v horším jako scénář k dystopické sci-fi. Příklady ze zemí, které v rychlé fázi vymírání již delší dobu jsou, mnoho optimismu nepřináší. Pravdou je, že zažíváme situaci, jež tu nikdy v minulosti nebyla, a vzhledem ke svému charakteru, kdy jde o individuální rozhodnutí jednotlivců, je nesmírně obtížně řešitelná.
Z oné řady negativ zmiňme alespoň některá. Snižuje se nám potenciál hospodářského růstu, neboť se nízkou porodností dlouhodobě omezuje spotřeba i podíl ekonomicky aktivní populace. Úměrně tomu roste poptávka po migraci, aby mohl veřejný i soukromý sektor pokračovat v činnosti. Zvyšuje se tlak na sociální systém. Potenciál se ovšem snižuje ve všech oblastech lidského konání, od sportu přes obranu a mezinárodní význam až po vylidňování některých regionů kvůli odchodům do větších center, které nejde přirozeně nahradit.
O příčinách takto rychlého propadu porodnosti se toho napsalo hodně, ale často zaznívaly především ekonomické důvody nebo strach z války a snížené mezinárodní bezpečnosti, občas se zmiňoval i možný dopad očkování proti nemoci covid-19. Pokud však něco z toho mělo nějaký výraznější dopad, šlo spíše o urychlení už jednou nastaveného trendu.
Ostatně, co se týče ekonomické stránky, demograf Tomáš Kučera před rokem pro Český rozhlas uvedl, že stát může pozitivně ovlivnit plodnost asi „o desetinku“. Podle demografa Tomáše Sobotky svede stát zvýšit úhrnnou plodnost jen o asi 0,2 dítěte na ženu. A to spíše krátkodobě. Až mrazivě jasný kontext tomu dodala demografka Jiřina Kocourková, když pro Seznam Zprávy na počátku letošního ledna uvedla, že „děti se prostě přestaly hodit do moderního života“. Při pohledu na populaci, která z velké části celý den zírá do displejů a obrazovek, to vypadá jako logický důsledek dynamických změn v posledních dekádách, jež se netýkají jen touhy mít dítě, ale celého životního stylu včetně samotného seznamování potenciálních rodičů. Současná společnost tak zřejmě narazila na své limity.
Pokud chceme mít veselejší budoucnost, bude třeba najít na sešup porodnosti účinný recept. Od roku 2022, kdy byl rychlý pokles zaznamenán, se toho však příliš nestalo. Jediným výrazným počinem bylo zvýšení rodičovského příspěvku u nově narozených dětí v roce 2024 z 300 tisíc korun na 350 tisíc korun.
O malé účinnosti tohoto kroku nejlépe vypovídá fakt, že stát navzdory tomuto navýšení ušetřil na dávce v roce 2024 meziročně asi dvě miliardy korun. Důvodem byl právě rychlý úbytek nově narozených, a tedy i rodin, které příspěvek pobíraly. Současná vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) má pak v plánu ho opět zvýšit, a to o 50 tisíc korun. Hovoří se též o zlepšení dostupnosti bydlení, lepším slaďování pracovního a rodinného života nebo revizi takzvané superdávky kvůli vyčlenění přídavků na děti. Vzhledem k již uvedenému se ale žádná velká změna nedá očekávat, pokud se nezmění samotné nastavení společnosti.
Kdekoho asi napadne ještě jeden aspekt, a sice velká vlna imigrace z těžce zkoušené Ukrajiny. Je pravdou, že momentálně je u nás asi každý desátý obyvatel cizinec a více než polovina z nich pochází z Ukrajiny (612 953 osob k 31. 12. 2025). Řada dalších Ukrajinců je pak již naturalizována. Podle čísel za rok 2024 se u nás cizincům narodilo 7746 dětí, což tvoří asi devět procent celkové porodnosti. Z tohoto počtu jde podle Českého statistického úřadu ze dvou pětin o matku z Ukrajiny a z jedné čtvrtiny o Slovenku. Na celkovém počtu všech dětí narozených u nás se tedy Ukrajinky podílely v roce 2024 pouze ze 3,7 procenta. Vliv imigrace z Ukrajiny na porodnost je tak mnohem menší, než se asi většina lidí domnívá. Velké překvapení to však pro demografy není, ostatně už před válkou měly Ukrajinky výrazně menší úhrnnou plodnost než Češky. V roce 2021 to bylo jen 1,16 dítěte oproti českým 1,83. Pro úplnost: nyní je na válkou sužované Ukrajině úhrnná plodnost podle odhadů pouze 0,88 potomka na ženu, tedy asi o třetinu méně než v Česku.
Podívejme se na situaci u nás v mezinárodním kontextu. Za rok 2025 ještě z velké části nejsou k dispozici všechna statistická data, ale už nyní lze říci, že česká porodnost patří skutečně mezi ty nejrychleji klesající v Evropě. Nutno ale podotknout, že klesá také z vyšší základny než většina ostatních zemí. Řada z nich byla na velmi nízkých hodnotách už delší dobu, jako země jižní Evropy nebo Polsko. Co se týče přímo střední Evropy, v rychlosti poklesu mezi lety 2024 a 2025 nás zřejmě mírně předstihlo Slovensko a jen o trochu menší pokles má Maďarsko. Německo i Rakousko mají úbytek méně dynamický, ale úhrnnou plodnost vykazují jen o málo vyšší než Česko, což je vzhledem k vysokému podílu mimoevropské imigrace zarážející.
U nejlidnatější země Evropské unie Německa to v roce 2024 znamenalo převis mrtvých nad narozenými více než 330 tisíc lidí. A za minulý rok to zřejmě bude ještě horší. Co se týče hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2025, je ve střední Evropě stále zdaleka nejhorší již zmíněné Polsko, které se již dostalo pod hodnotu 1,10. Druhé nejhorší už bylo Česko, nicméně rozestupy za námi nejsou příliš velké. Nejen my, ale celá střední Evropa zažívá prohlubující se demografickou krizi. Vývoj u Polska i Maďarska je pak velmi příznačný, protože obě země zásadně investovaly do podpory rodin za účelem zvýšení porodnosti. Jedná se o další potvrzení toho, že bez změny přístupu samotné společnosti se nic zásadního nezmění.
V Evropě se kupodivu dají najít oblasti, které mají stále relativně vysokou úhrnnou plodnost, přičemž na čele jsou dánské autonomní území Faerské ostrovy a rovněž Kosovo, u nichž se aktuální hodnota pohybuje okolo dvou dětí na ženu. Jde ale o naprosté výjimky.
Nejvyšší čísla ze států EU má pak zřejmě Bulharsko (1,72 v roce 2024), ale ani to ho nechrání před přirozeným úbytkem obyvatelstva o téměř 50 tisíc lidí ročně. Některé další státy v poslední době zaznamenaly alespoň malý růst, i když z výrazně nižší základny. Jedná se například o Velkou Británii, Španělsko, Portugalsko či Chorvatsko. Na větší obrat v negativních trendech to zatím nikde nevypadá. K podrobnějším informacím viz Tabulka 1 a Tabulka 2.
Tabulka 1: Úhrnná plodnost v letech 2021-2025 ve vybraných zemích
| Země | Úhrnná plodnost podle roku | ||||
| 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | 2025 | |
| Česko | 1,83 | 1,64 | 1,45 | 1,37 | 1,27 |
| Slovensko | 1,63 | 1,57 | 1,49 | 1,46 | – |
| Polsko | 1,33 | 1,26 | 1,16 | 1,10 | – |
| Maďarsko | 1,61 | 1,55 | 1,51 | 1,39 | 1,31 |
| Rakousko | 1,48 | 1,41 | 1,32 | 1,31 | – |
| Německo | 1,58 | 1,49 | 1,38 | 1,35 | – |
| Francie | 1,79 | 1,76 | 1,64 | 1,59 | – |
| Itálie | 1,25 | 1,24 | 1,20 | 1,18 | – |
| Španělsko | 1,19 | 1,16 | 1,12 | 1,10 | – |
| Velká Británie | 1,54 | 1,49 | 1,42 | 1,41 | 1,39 |
| USA | 1,66 | 1,66 | 1,62 | 1,60 | 1,58 |
Poznámka: Hodnoty pro rok 2025 jsou prozatímní odhady
Zdroj: Statistické úřady jednotlivých zemí.
Tabulka 2: Pokles počtu narozených mezi roky 2024 a 2025
| Země | Změna v % | Měsíce měření |
| Česko | -8,96 | leden až září |
| Slovensko | -9,48 | leden až listopad |
| Polsko | -5,60 | leden až listopad |
| Maďarsko | −7.10 | leden až prosinec |
| Rakousko | −1.77 | leden až září |
| Německo | −3.41 | leden až říjen |
| Francie | −2.67 | leden až prosinec |
| Itálie | -4.58 | leden až říjen |
| Španělsko | +1.08 | leden až listopad |
| Velká Británie | +1.91 | leden až březen |
| USA | -0.67 | leden až prosinec |
Poznámka: Hodnoty pro rok 2025 jsou neúplné a závislé na metodice konkrétního úřadu, proto jsou měřené termíny v různých zemích odlišné.
Zdroj: Statistické úřady jednotlivých států.
Na závěr je nutné zmínit jednu důležitou věc. Ačkoliv často zaznívá argument, že snižování porodnosti zaznamenává celý svět, pravda je trochu složitější. Západní svět a východní Asie, v nichž je situace dlouhodobě nejhorší, jsou skutečně v hluboké demografické krizi. A s nimi i řada dalších zemí Latinské Ameriky, východní Evropy a dokonce už i těch, do kterých byste to neřekli, jako jsou třeba Turecko nebo Írán.
Jenže ve velké části dalších států úhrnná plodnost klesá pomalu, stagnuje nebo dokonce stoupá, a to i při velmi vysoké základně. Například Pákistánu klesly hodnoty mezi roky 2021 a 2025 z 3,72 dítěte na 3,50 a Nigérii z 4,64 potomka na 4,30. Obě země přitom mají dohromady už asi půl miliardy obyvatel a s takto pomalu klesající úhrnnou plodností bude jejich populační růst ještě velmi dlouho mimořádně rychlý. A podobná situace je ve velké části Afriky a islámského světa.
ROČNÍK XV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2026