05. května, 2014 Petra Pásztorová
Jakoby křestní jméno Viktora Orbána symbolicky vystihovalo, jaké má v Maďarsku v současné době postavení. Předseda momentálně nejsilnější politické strany (FIDESZ), která v nedávných volbách obhájila dvoutřetinovou většinu v parlamentu, se však na výsluní popularity nevyhříval odjakživa. Ne že by jeho cesta k moci byla bůhví jak trnitá, drobná úskalí na něj přesto čekala.
Píše se rok 1984, mladý Viktor Orbán, tehdy student práv univerzity Loránda Eötvöse, zakládá spolu se svými kolegy časopis Századvége (Konec století). Na přelomu 80. a 90. let získává první zaměstnání, působí na ministerstvu zemědělství. V roce 1988 spoluzakládá liberální formaci Svaz mladých demokratů (FIDESZ) a necelé dva roky zastává pozici jednoho z mluvčích. Poté odjíždí na roční studium liberální politické filozofie na oxfordskou Pembroke College. Jeho dosavadní angažmá v politice, respektive působení v Mladých demokratech tvoří jakýsi protipól činnosti tehdejšího Komunistického svazu mládeže (KISZ- Magyar Kommunista Ifjúsági Szövetség).
Během vojenské služby přehodnotil svůj postoj k tehdejšímu režimu a v červnu 1988 už jako zarputilý antikomunista přednáší v rámci pietního aktu na Náměstí hrdinů v Budapešti proslov zaměřený proti vládnoucí garnituře. Znovupohřbení ostatků Imre Nagye, bývalého ministerského předsedy a reformního politika z doby maďarského povstání, a jeho spolupracovníků se zdálo být vhodnou příležitostí veřejně vystoupit s požadavky vůči vládě. Největší důraz kladl na vypsání svobodných voleb, zrušení monopolu komunistické strany a odchod sovětských vojsk ze země. S odkazem na uplynulých 40 let vyzdvihl neslučitelnost komunistického režimu s demokracií. V létě téhož roku pak reprezentuje opozici při jednáních s komunisty u kulatého stolu.
Proměna po volebním výprasku
Do roku 1993 působí FIDESZ jako klasicky liberální kosmopolitně orientovaná strana. Časem však ztrácí generační charakter původní mládežnické organizace. Viktor Orbán je zvolen jejím předsedou, ve volbách konaných o rok později však nesklidí očekávaný úspěch. V prvním kole se zisk hlasů pohybuje pouze nad hranicí 7 % hlasů a to i přesto, že se jeho volební preference v roce 1992 pohybovaly okolo 30 %. Nezdar ve volbách v roce 1994 byl jednou z příčin proměny FIDESZU, a jak se později ukázalo, byla tato proměna chytrým a taktickým krokem. Středopravicové konzervativní uskupení s křesťansko-demokratickou orientací s prvky nacionalismu a důrazem na ochranu maďarského jazyka, kultury a práv Maďarů žijících v zahraničí se prezentovalo jako protiváha k vítězné levicové straně MSZP (Magyar Szocialista Párt- Maďarská socialistická strana). FIDESZ v roce 1995 zároveň mění i název strany, rozrůstá se na FIDESZ – MPP (Fiatal Demokraták Szövetsége – Magyar Polgári Párt, tedy Svaz mladých demokratů – Maďarská občanská strana). Za svůj budoucí úspěch vděčí také spolupráci s ostatními pravicovými stranami. Pozdější konflikty uvnitř stran Orbánových partnerů, jejich následné štěpení v kombinaci s národnostně orientovanou rétorikou a přechodem k euroskepticismu, vyústily v posílení vlastní voličské základny. V roce 1996 se FIDESZ stává nejpopulárnějším pravicovým politickým subjektem.
Praktiky vítězícího Viktora
V roce 1998 přichází pro Orbánovy demokraty poprvé zadostiučinění. FIDESZ vítězí ve volbách a vytváří vládní koalici s MDF. Viktor Orbán se poprvé stává premiérem Maďarska. V roce 2000 místo předsedy strany opouští, ale ne na dlouho, za tři roky se vrací zpět. Podle oficiálního Orbánova životopisu, zveřejněného na internetových stránkách miniszterelnok.hu, se vláda pod jeho vedením zasloužila například o zavedení daňových úlev pro rodiny, studentských úvěrů či založení tzv. Széchenyiho plánu (Széchenyi Terv) na podporu domácích podnikatelů. Čím se ale veřejně nechlubí, jsou praktiky, kterými si dle potřeby přizpůsobuje politická pravidla k obrazu svému. Ukázkovým příkladem je změna ústavy a volebního zákona po volbách v roce 2010. Ale vraťme se ještě na chvíli o pár let zpět, kdy pravicová většina ruší zasedání parlamentu v týdenních intervalech a redukuje ho na frekvenci měsíční, kdy pod hlavičkou vlády odborníků jmenuje ministry své dávné známé ze studií a kdy neúspěšnému studentovi, europoslanci Tamási Deutschovi kvůli funkci ministra sportu za podezřele krátkou dobu umožňuje dodatečně získat vysokoškolský diplom. Aby toho nebylo málo, rozpočet není schvalován na standartní dobu jednoho roku, ale rovnou na dvě léta dopředu. A tím výčet rozhodně nekončí.
Orbán tehdy coby premiér vede Maďarsko ke vstupu do Evropské unie, jeho vztah k ní však v porovnání s dřívějškem značně chladne. Tvrdí sice, že vstup do unie pomůže Maďarsku překonat trianonský komplex a narážky na ohrožení národní identity se v jeho řečnickém repertoáru také zatím nezabydlují, nicméně je zřejmé, že postoj k evropské integraci je o poznání rezervovanější, než býval.
Po dvou porážkách suverénní vítězství
V následujícím volebním cyklu se ke kormidlu vrací opět levicová MSZP. FIDESZ sice fakticky ve volbách v roce 2002 vítězí, ale vinou absence koaličních partnerů je strana nucena uchýlit se do opozice. V roce 2006 následuje další Orbánův neúspěch a vládu sestavují opět socialisté. Hospodářská krize a dědictví gulášového komunismu prohlubují schodek státního rozpočtu. Maďarsko se řítí na dno ekonomické krize a tečkou za dramatickým děním je přiznání levicového premiéra Ference Gyurcsánye k falšování údajů o hospodářském stavu země. Lži vyvolaly mezi obyvateli vlnu protestů a opozice zmatku náležitě využila. K předčasným volbám nakonec nedošlo, ale jak dopadnou příští volby, bylo nad slunce jasné. Přešlapy Gyurcsányova kabinetu hrály nejsilnějšímu pravicovému uskupení do karet. Orbánovi stačilo využít své řečnické umění a podpořit naléhavou rétoriku velkolepými shromážděními, aby se po osmi letech opět postavil do čela vlády. Masivní kampaň podpořená populistickými slogany a okázalé plány týkající se ozdravení zbídačené země, snížení nezaměstnanosti, podpory rodin a zdravotnictví byly „obecenstvem“ hladce přijaty.
Putinův kocour v nejveselejším baráku Gazpromu
Zajímavý je také obrat Orbána ve vztahu k Rusku. V roce 2007 se ve svých vystoupeních otevřeně staví proti spolupráci s Východem a ostře kritizuje tamější nedemokratické poměry. Je podle něj nemyslitelné, aby se „někdo, koho vyprovodili ze dveří, vrátil zpět oknem“. V roce 2008 parafrázoval v souvislosti s plynovou problematikou známý slogan z komunistické éry a řekl, že nestrpí, aby bylo Maďarsko „nejveselejším barákem Gazpromu“. Stěžejními body volebního programu z roku 2010 byla mimo jiné také energetická nezávislost. Neuplynula dlouhá doba, a tato prohlášení jakoby se rázem vypařila. Politik bez výraznějších společenských skandálů, sportovec a propagátor zdravého životního stylu (zavedl v Maďarsku zákaz kouření v restauracích a prodej tabákových výrobků omezil na specializované prodejny) se s podporou spořádané rodiny za zády dostává pod kritickou mezinárodní palbu, nejprve díky kontroverzní změně ústavy, poté kvůli změně volebního zákona, která mu bezpochyby pomohla obhájit premiérskou funkci. V posledních měsících pak novinové titulky skloňují dohodu o dostavbě jaderné elektrárny Paks, kterou uzavřel s Vladimírem Putinem. Přestože před lety propagoval transparentnost v mezinárodních jednáních, ukazuje se, že tyto požadavky adresoval zřejmě jen svým oponentům, a sám teď podrobnosti smlouvy o financování elektrárny ruskou firmou ROSATOM tají. Maďarsko v současné době dováží z Ruska 80 % plynu a 75 % ropy a s konečnou platností se vzdalo účasti na projektu plynovodu NABUCCO. Náhradou vznikla dohoda s Moskvou na plynovodu SOUTH STREAM, který Maďarsku zajistí nemalé zisky za tranzitní poplatky. Pouta mezi Orbánem, který si tak zakládá na samostatnosti a nedotknutelnosti maďarské nezávislosti, a tolik nenáviděným Východem jsou čím dál těsnější.
Někteří maďarští publicisté přezdívají „svého“ premiéra „oblíbeným Putinovým kocourem“. Levicový protivník Gyurcsány na demonstraci proti atomovému paktu prohlásil, že „nechce být podnájemníkem ve svém vlastním domě“, nazval premiéra lhářem a zrádcem. Své vystoupení korunoval větou, že „také Orbán lhal ráno, v poledne i večer“. Ruský tisk nezůstal v tomto ohledu pozadu, o Maďarsku se zde objevily narážky reflektující minulost země, prý „má mnoho konfliktů s Evropskou unií a vrací se ke své ruské matičce“. Kroky Orbánovy vlády ztotožňuje ruský tisk s bývalým komunistickým vůdcem Jánosem Kádárem.
Hledá se vyzyvatel
Přes ostrou mezinárodní a opoziční kritiku má Viktor Orbán stále širokou podporu veřejnosti. Mohou za to zejména jeho vstřícné kroky k majitelům bankovních účtů a plátcům hypoték. Orbánova vláda se netajila tím, že chce, aby byla více než polovina bank na maďarském trhu domácích. Na bedra „cizích“ bank přitom klade daňové zátěže. Dlužníkům hypoték v cizích měnách usnadnil cestu z dluhové spirály stanovením fixního kurzu, který má kompenzovat oslabený forint. Dříve byl určen jen těm, kteří se se splátkami neopozdili více než 90 dní, nově byla lhůta prodloužena na 180 dní a přestala platit podmínka maximální hranice úvěru 20 milionů forintů. V lednu roku 2014 navíc vešel v platnost zákon, podle kterého mají klienti bank dva měsíční výběry zdarma, celkově si mohou bez poplatku vybrat až 150 000 forintů. Neméně populárním gestem Orbánovy vlády bylo převzetí miliardových dluhů obcí, které je samy nedokázaly splácet, a v neposlední řadě prosadila (i přes odmítavý postoj EU) několikanásobné snížení cen elektřiny, plynu, poplatků za vodu, stočné, odvoz odpadů a kominické služby. Dodavatelům plynu navíc vznikla povinnost hradit náklady spojené s bezpečnostní kontrolou plynových kotlů a dalších zařízení. To vše samozřejmě pro dobro lidu v silném, nezávislém Maďarsku. Viktor Orbán ví, na co jeho ovečky slyší.
Pojistka proti případnému uklouznutí v podobě změny volebního systému se v posledních volbách ukázala jako plně funkční a schopnost účelně komunikovat s médii i lidem Orbán zatím také neztratil. Otázkou je, do kdy mu tato taktika bude vycházet a jak se roztříštěná opozice dokáže vzchopit a připravit na to, aby se tomuto silnému protivníkovi a sílícím tendencím z pravého okraje politického spektra mohla stát rovnocenným soupeřem v dalším volebním klání.
Petra Pásztorová
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024