03. března, 2023 Filip Zelenka
K úspěšným firmám patří Rohlik.cz.
Foto: Wikimedia Commons/ JiriMatejicek
Je až zarážející, jak se inovace v Česku odehrávají téměř bez pomoci státu. Jsou to v podstatě dva oddělené paralelní světy, které spolu mají jen pramálo společného. Inovativní firmy, často se jedná o rychle rostoucí společnosti nazývané jako startupy, se snaží držet co nejdál od státních struktur a vlastně od nich většinou žádají jen to, aby nekomplikovaly jejich podnikání.
Nicméně v roce 2023 můžeme poměrně s klidem prohlásit, že se v Česku segment těchto firem za posledních pár let neuvěřitelně rozrostl a některé projekty, které začínaly v tuzemsku, se rozšiřují po celém světě. „Česko na tom vůbec není špatně a předpovídám mu zářnou budoucnost,” říká například investor Ondřej Bartoš z Credo Ventures, který kolem roku 2010 jako jeden z prvních u nás začal do těchto projektů investovat.
Jak se v Česku podařilo rozjet startupovou scénu, může demonstrovat také žebříček Fast 50 od poradenské společnosti Deloitte, která každý rok sestavuje pořadí nejrychleji rostoucích firem ve střední a východní Evropě. „České technologické firmy regionu dominují. Na prvních pěti místech byly letos zastoupeny čtyři české společnosti a jen jedna litevská. Z padesáti celkově umístěných firem pak bylo rovnou devatenáct z České republiky,” uvádí jeden z autorů žebříčku, Jiří Sauer z Deloittu.
Jak rychle se oblast inovativních firem vyvíjí, potvrzuje také objem peněz, který do ní proudí. Podle organizace Czech Founders, jež sdružuje české startupisty, jen za minulý rok přiteklo do mladých českých firem přes 35 miliard korun, což je desetkrát více než v roce 2019. Doba uvolněných úrokových sazeb během pandemie posilnila příliv kapitálu do startupů po celém světě a Česko se na této vlně úspěšně svezlo.
Že na tom je naše země v tomto ohledu dobře, dokládá i srovnání se Slovenskem, které je podle vyjádření lidí pohybujících se v tamním prostředí pět let za námi. Možná za to může i fakt, že celá řada českých startupů má slovenské zakladatele, kteří do Česka přišli například za studiem.
Česká republika tak zejména díky aktivitám stále poměrně malé komunity v posledních letech zažívá boom, nicméně státní podpora s tím má pramálo společného. Existují sice programy agentury CzechInvest, která podporuje začínající firmy, nejde však o nic rozsáhlého, co by mělo zásadní dopad. V loňském roce stát konečně spustil investiční program, skrze nějž chce rozdat mezi tuzemské startupy 500 milionů korun. Technologická inkubace, jak se program nazývá, je prvním krokem systematické podpory, kterou státní instituce velice opatrně rozjíždějí.
Mnohem zajímavější by ovšem měla být iniciativa, na které na ministerstvu průmyslu a obchodu pracuje náměstek pro digitalizaci Petr Očko. Ten plánuje, že by se do investic měly zapojovat i univerzity, jelikož právě v nich leží klíčový potenciál. V zahraničí je běžnou praxí, že stát podporuje akademiky, jejichž výzkum může mít slibný komerční dopad. Nicméně v Česku se to takřka vůbec nedaří a nezřídka se stává, že lidé z univerzit vyvedou know-how mimo školu. Stát ani univerzita tak nemají nic z toho, co fakticky vzniklo na akademické půdě.
„Před lety jsme se byli podívat ve Stanfordu a ptali jsme se, jestli se jim někdy nestane, že by si někdo založil startup bokem s využitím know-how z univerzity. Hleděli na nás vyjeveně, jestli nejsme odněkud z Balkánu a možná ještě více z východu,” popisuje Petr Očko své zkušenosti s budováním podpory inovací v Česku. „Dokážu si představit, že se univerzity spojí a udělají společný fond,” doplňuje.
Kdyby se to povedlo, mohl by to být pro vysoké školy v dlouhodobém horizontu zajímavý zdroj příjmů, jelikož v případě úspěchu mohou mít startupy hodnotu i několika miliard korun. Mezi takové příklady lze zařadit třeba kybernetickou společnost Avast, která se loni spojila s americkým gigantem NortonLifeLock. Další miliardovou firmou je online rozvozce potravin Rohlík nebo česko-americký Productboard, který vyvíjí software pro produktové manažery.
Právě softwarová řešení jsou ve světě startupů oblíbená. Jejich výhoda je jasná: expanze do zahraničí je násobně snazší než například v případě zmíněného Rohlíku, který musí v daném místě sehnat lidi a nakoupit auta či sklady. Softwarové firmy tak mají výrazně menší náklady a jsou zpravidla více ziskové.
V Česku takových společností vzniká výrazné množství. Připomenout lze například ty, které pracují s umělou inteligencí. Ta by přitom mohla převrátit životy lidí podobně, jako to před patnácti lety udělaly chytré mobilní telefony. Firmy, jako jsou Rossum, InstaCover, Digitoo, Filuta AI, Zaitra, Vocalls, Resistant AI nebo WeBoard, mohou být těmi, které včas naskočí na vznikající trend určující podobu světa, v němž budeme zítra žít.
Podobný případ je také vesmírný průmysl, který v Česku nenápadně roste. Například startup SpaceKnow dokáže díky datům z družic na oběžné dráze analyzovat ekonomický stav i v zemích, u nichž oficiální informace nemusejí vycházet z reality. Kvůli tomu služby SpaceKnow využívají největší banky světa, ale i armády zemí NATO. Zmínit lze také brněnskou společnost TRL Space, která má ambice končící až v podzemí Měsíce.
Navzdory tomu, že v úvodu textu stojí, že se český technologický sektor snaží státu vyhýbat, existují výjimky. Jsou to právě čeští byznysmeni z oblasti startupů, kteří štědře podporují například strany z takzvaného demokratického bloku nebo i nově zvoleného prezidenta Petra Pavla.
„Jsem přesvědčen, že do politiky potřebujeme dostat nové tváře, i když se to zatím nedaří. Podnikání mi taky vyšlo až na šestý pokus. Je to boj s větrnými mlýny, na druhou stranu nemohu sedět a nic nedělat. I když se to nepodaří, mám alespoň pocit, že jsme něco zkusili. Jenom sedět a kritizovat nestačí,” říká jeden z nich, Václav Muchna z brněnské společnosti Y Soft, jejíž tržby se pohybují kolem tří miliard korun za rok. „Obecně se v rámci naší filantropie bavíme hned s několika byznysmeny a řešíme i to, kdo koho podporuje. Nejednáme nutně ve vzájemné shodě, ale probíráme to, a řekl bych, že na většinu věcí máme stejný názor. Snažíme se zkrátka posouvat republiku směrem na Západ,” vysvětluje motivaci českých technologických podnikatelů Dušan Šenkypl, který zbohatl díky srovnávači nabídky pojištění epojisteni.cz.
Lidé jako Šenkypl nebo Muchna tak jsou v podstatě hybateli změn v tuzemské politice v posledních dvou letech. Bez jejich peněz by stávající vládní koalice a zřejmě ani Petr Pavel neuspěli. Ve výsledku tak stát nemění inovační prostředí v Česku, ale inovační prostředí mění tuzemskou politiku, a tím i stát.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024