02. března, 2023 Miroslav Šepták
Kancléř Karl Nehammer občas mluví nekonkrétně.
Foto: Wikimedia Commons/EPP
Vnitřní problémy křesťanskodemokratických lidovců se prohlubují. Vše odstartovala na jaře 2021 obvinění ze zneužití veřejných financí, korupce a falešných výpovědí, která nakonec dolehla i na tehdejšího spolkového kancléře a předsedu strany Sebastiana Kurze. Rakouská lidová strana (ÖVP) začala pozvolna ztrácet půdu pod nohama, k čemuž již dříve přispěl odpor části společnosti vůči vládním opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru.
Současně se ukázalo, jak lidovce limituje vládní partner na celostátní úrovni, jímž jsou Zelení. ÖVP v rámci nutného koaličního konsenzu souhlasila s ekologicko-sociální daňovou reformou, která upřednostňuje obnovitelné zdroje energie, a zmírnila přísnou azylovou a migrační politiku.
Pod tlakem zmíněných obvinění odešel v prosinci 2021 Sebastian Kurz z politiky. Vlivná lidovecká dolnorakouská zemská organizace pod vedením hejtmanky Johanny Mikl-Leitner tehdy prosadila, aby se jeho nástupcem v čele spolkové vlády i strany stal Karl Nehammer. Někdejší ministr vnitra měl nanejvýš těžký start. Musel čelit rostoucímu zdražování, energetické krizi a obavám obyvatel z bezpečnosti Rakouska v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem.
Naději na nalezení cesty z vnitřní krize dávaly lidovcům dolnorakouské zemské volby. Aby také ne, vždyť v Dolních Rakousích se jim vždy dařilo. S výjimkou období let 2003–2013 disponovali absolutní většinou v zemské vládě i sněmu. Tamní voliči ale poslední lednovou neděli rozhodli, že výsadní postavení ÖVP bude patřit minulosti. Lidovci dosáhli svého nejhoršího výsledku v dolnorakouské historii. Oproti minulému klání před pěti lety ztratili téměř deset procentních bodů, když obdrželi „jen“ čtyřicet procent platných hlasů. Pozbyli tím nadpoloviční většinu jak ve vládě, tak v zemském sněmu. Ve srovnání s předchozími volbami dokázali posílit v pouhých sedmi z 573 dolnorakouských obcí.
Příčiny tohoto neúspěchu spatřovala úřadující hejtmanka Johanna Mikl-Leitner v současném vývoji Rakouska. Výzkum motivů voličského chování jí dává za pravdu. Zemským volbám v Dolních Rakousích skutečně dominovala celostátní až globální témata, jako jsou rostoucí inflace, zvýšený počet žadatelů o azyl nebo hledání nových zdrojů energie.
Na tyto a další důležité otázky, například zajištění penzí nebo reformu školství, čekají Rakušané odpověď od spolkové vlády. Formálně ji vede Karl Nehammer, za jehož nominací, jak již bylo řečeno, stála právě dolnorakouská hejtmanka. Část voličů jí také nezapomněla, jak vehementně svého času obhajovala povinné očkování proti covidu-19 a že lidé v některých zaměstnáních museli projít obligatorní vakcinací.
Každopádně dolnorakouským lidovcům spojení s aktuálním spolkovým kabinetem spíše uškodilo. Vláda sice vydává nemalé prostředky, aby pomohla lidem během vlny zdražování, ale pak se stane, že poskytne 500 euro též milionářům, mrtvým, zločincům nebo lidem, kteří v Rakousku ještě nic neodpracovali. Její opatření jsou příliš plošná. Kabinet je nedokáže veřejnosti patřičně a srozumitelně vysvětlit, ostatně sám Nehammer mluví často nekonkrétně.
Neúspěchy lidovců ostře kontrastují se současnou fazonou Svobodných (FPÖ). Tato strana dosáhla v Dolních Rakousích svého nejlepšího výsledku v dějinách (více než 24 procent hlasů), když dokonce porazila i sociální demokracii (SPÖ). Svobodní těží z celkové nejistoty rakouské společnosti, ale také z konzistentní argumentace v otázkách protipandemických opatření nebo azylové politiky. Stejně jako častokrát v minulosti nemají přitom obavy použít ostrá slova. Například předseda FPÖ Herbert Kickl nedávno navrhoval, aby Rakousko uzavřelo své hranice a stalo se pomyslnou pevností před žadateli o azyl.
Důvod k zamyšlení mají i sociální demokraté. Teoreticky by měli profitovat z opozičního postavení vůči matné vládě, ale v Dolních Rakousích zaznamenali svůj doposud nejhorší volební zisk. Objevují se otázky, zda je současná předsedkyně Pamela Rendi-Wagner tou správnou lídryní. Její hlasitý oponent, burgenlandský zemský hejtman Hans Peter Doskozil, ji převážně kritizuje, ale sám prozatím neprojevil odvahu převzít vedení SPÖ.
V dalších týdnech zůstanou rakouské politické vody patrně neklidné. Na počátku března se konají zemské volby v Korutanech, kde obhajuje první místo sociální demokracie. Mnozí možná už zapomněli, že na přelomu století zde funkci zemského hejtmana zastával kontroverzní předseda Svobodných Jörg Haider. Teprve skandály jeho strany uvolnily cestu k vítězství sociální demokracie. Svobodní tak netrpělivě čekají, jak se jim bude vést v jejich ztracené baště.
Naproti tomu lidovci hledí do nejjižnější spolkové země s obavami. Možná se po další porážce konečně s plnou vážností zamyslí, jaké jsou příčiny současných nezdarů a zda by vláda neměla lépe komunikovat s veřejností a pomáhat občanům adresněji. Zároveň by měli zvážit, zda nebude lepší vypovědět současnou vládní koalici se Zelenými a zastavit tím aktuální propad popularity mezi voliči.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024