31. května, 2016 Anna Plasová
Sídlo deníku Gazeta Wyborcza. Foto: Wikimedia Commoms/Sczebrzeszynski
Pro polská tištěná média je charakteristické, že zastávají jasně artikulované názorové pozice. Dělení mezi nimi vyplývá především z jejich náhledu na společensko-politická témata, jako je vztah k otázkám polských dějin a národní identity nebo právům sexuálních menšin. Aniž by se jednalo o partajní listy, neváhají před volbami vyjádřit podporu některým kandidátům či stranám. V poslední době však můžeme sledovat určitý posun: prostředí tištěných médií (a jejich on-line verzí) odráží zmíněné zvýšení polarizace polské politické scény – deníky, týdeníky a měsíčníky otevřeně zaujaly pozici na ose „PiS ano – PiS ne“. Ačkoli se rozhodně nejedná o novinku, po půl roce vlády této strany jsou politické sympatie a především antipatie médií zřetelnější než kdy dříve. K větší vyhraněnosti se posunuly i tituly, které předtím postoj vůči PiS nijak zvlášť neartikulovaly. K provládním médiím lze zařadit deník Rzeczpospolita a časopisy wSieci, Wprost nebo Do Rzeczy, s opačným postojem vystupují liberální deník Gazeta Wyborcza a týdeníky Polityka nebo Newsweek.
Nepřekvapivým důsledkem tohoto stavu je, že čtenáři vyhledávající periodika, jež jim názorově konvenují, se stále více uzavírají v myšlenkovém „ghettu“. Se zastánci odlišných světonázorů se na stránkách „svých“ titulů prakticky přímo nesetkají. Dialog je nahrazen vzájemnou kritikou a burcujícími komentáři, které často nešetří obviňováním a silnými slovy. Jízlivá konfrontační rétorika, která do značné míry kopíruje styl komunikace představitelů politických stran, pak směřuje tyto dva proudy proti sobě. Upozorňuje na to známý komentátor (nejen) týdeníku Polityka Jacek Żakowski, když prohlašuje, že „úroveň polské žurnalistiky je žalostně nízká stejně jako úroveň politiky“ a že samotní novináři nejsou schopni vymezit se vůči způsobu politické komunikace v Polsku, ale naopak se jím nechávají strhnout, čímž dále snižují úroveň jak politiky, tak médií.
Vyhraněný způsob psaní je také spojen s neustálým hodnocením, „nálepkováním“ názorového oponenta a nadužíváním dramatických metafor a silných slov. Ani v diskusích pod články na internetu se nic podobného dialogu neodehrává, ačkoli se do výměny názorů zhusta zapojují čtenáři, kteří vyhledali médium, s jehož ideologickou orientací nesouhlasí. Pohled na tyto diskusní příspěvky však ukazuje, že často nemají s obsahem daného textu nic společného a obrací se vyloženě proti deníku nebo časopisu jako takovému, obviňují jej z podjatosti, propagandy, v extrémním případě ze spiknutí. Tento fenomén se patrně v největší míře týká webové stránky deníku Gazeta Wyborcza – který kvůli svému aktivistickému liberalismu pro konzervativní tábor již dlouhá léta představuje esenci všeho, s čím nelze souhlasit – nevyhýbá se však ani provládně orientovaným médiím.
Dalším zajímavým aspektem, který zřejmě ve světle výše uvedeného příliš nepřekvapí, je fakt, že předseda PiS Jarosław Kaczyński, klíčová figura současného polského politického dě(le)ní, zásadně uděluje rozhovory pouze médiím názorově spřízněným, jako jsou týdeník wSieci nebo deník Rzeczpospolita. To ovšem neznamená, že by obsah těchto rozhovorů čtenáře listu Gazeta Wyborcza nebo týdeníku Polityka míjel: na jejich stránkách se obratem stává předmětem rozborů a analýz v až „kremlologickém“ duchu, které slouží jako náhražka v situaci, kdy je nemožné tomuto momentálně nejmocnějšímu politikovi položit otázku přímo.
Velkorysý prostor a podpora, které konzervativní média vládnoucím politikům poskytují, jsou nicméně výsledkem dlouhodobé ideologické spřízněnosti a nikoli vlastnické struktury. Některé polské deníky a týdeníky jak z liberální, tak z konzervativní části názorového spektra mají (převážně) polské vlastníky, jiné ovládají zahraniční společnosti (značný podíl na trhu má např. Ringier Axel Springer). Specifickým případem je „impérium“ Tadeusze Rydzyka. Tento známý katolický kněz je zakladatelem a ředitelem mediální skupiny, do níž patří rozhlasová stanice Radio Maryja, televize Trwam, Vysoká škola sociální a mediální komunikace a nepřímo také deník Nasz Dziennik (je s Rydzykovou skupinou organizačně a personálně propojen). Tato ultrakonzervativní média se vyznačují vysokou mírou politické angažovanosti a jejich přízeň může stranám, jako je Právo a spravedlnost, přinést značný počet voličských hlasů. O Rydzykovu podporu usilují také pomocí finančních darů: podle týdeníku Polityka Kaczyńského strana během volební kampaně utratila 441 tisíc zlotých (přes 2,5 milionu Kč) za vysílání svého spotu na kanálu Trwam a kromě toho přispívala nadaci provozující tuto televizi pravidelnou měsíční částkou. Jak dále poznamenává Polityka, konkurenční Občanská platforma se svým spotem do tohoto média vůbec nepronikla.
V atmosféře permanentního ideologického střetu se jakékoli téma potenciálně stává politickým; redaktor veřejnoprávního rádia Trójka Dariusz Bugalski to v debatě o připravovaném mediálním zákonu (jehož návrh předpokládá mimo jiné hromadné ukončení platnosti pracovních smluv stávajících zaměstnanců rozhlasu a televize) shrnul ironicky: „V Trójce máme i pořad o sexu, ale je dnes možné mluvit o komplexu z malého penisu? Určitě ano, ačkoli mám obavy, že by se mi mohla aktivovat autocenzura, protože teď má všechno politický kontext.“ V poslední době se politikem podle tohoto vzoru staly mimo jiné kácení stromů v Bělověžském pralese nebo chov arabských koní v Janowě Podlaském. Je sice pravda, že v obou případech kauza souvisí s jednáním nového vedení státních podniků spojeného se současnou vládou, nicméně samotná otázka vhodného způsobu péče o rostliny či živočichy by měla zůstat v gesci odborníků a být podřízena faktům, nikoli ideologiím.
Těžko říci, zda bude v budoucnu možné proces polarizace a fragmentace názorových skupin zastavit nebo dokonce obrátit, odpolitizovat každodenní témata a obnovit možnost věcného, snad i kultivovaného dialogu. Aktuální pohled na dramaticky vyznívající sloupky, pod nimiž se hromadí nenávistné komentáře, příliš nadějně nepůsobí.
Publikace tohoto textu je součástí projektu ÚMV: „Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky“ a byla podpořena Česko-polským fórem.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025