Šest věcí, které je dobré vědět o Agrofertu

04. října, 2021 RUBRIKA Česko


imageAGRSídlo Agrofertu na pražském Chodově. Foto: Wikimedia Commons/Šjů

 

„Česká republika je zadlužená firma s neschopným managementem, který navíc ještě krade” (Andrej Babiš, Forbes, 30. dubna 2013).

 

Žádný lepší popis osmi let působení Andreje Babiše ve vládě neznáme. Zakladatel Agrofertu a čtvrtý nejbohatší Čech, jehož majetek časopis Forbes odhaduje na 74 miliard korun, řekl v úvodu citovanou větu jen několik měsíců před tím, než po volbách v roce 2013 vstoupil se svým hnutím ANO do vysoké politiky.

Nevíme, jak dlouho v ní ještě sedmašedesátiletý rodák z Bratislavy a současný český premiér zůstane. Zcela jistě tu ale bude nadále jeho Agrofert, který v únoru 2017 formálně vložil do dvou svěřenských fondů, aby vyhověl zákonu o střetu zájmů a neohrozil čerpání dotací Evropské unie pro svoje firmy. Přes veškeré Babišovy řeči je Agrofert hlavním důvodem, proč zůstává v politice. Aby si přímo pojistil svůj byznys, jako to dříve dělal neformálně – nejčastěji přes politiky ČSSD, kterou později v rámci koaliční spolupráce za „odměnu” zničil. Aby bylo jasné, o co se hraje: jen v letech 2013 až 2020 vydělal Agrofert 37,3 miliardy korun čistého.

Ukázkou Babišova vlivu již před vstupem do aktivní politiky byl třeba rok 2010. Tehdy dokázal zlobbovat 125 poslanců napříč politickými stranami, aby na poslední schůzi před volbami přehlasovali veto tehdejšího prezidenta Václava Klause, když odmítl přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Jejich největším dodavatelem je firma Preol, do jejíhož závodu v areálu další své chemičky Lovochemie Babiš o rok dříve investoval 1,6 miliardy korun.

Přes veškerou provázanost se státem – jež je nepochybná a viditelná pro kohokoliv, kdo ji vidět chce – je ale důležité nahlížet na Agrofert i jinak. Chemicko-potravinářská skupina je důležitou a nezpochybnitelnou součástí tuzemské ekonomiky. Agrofert u nás zaměstnává skoro dvaatřicet tisíc lidí, což je nejvíce po mladoboleslavské automobilce Škoda Auto. Vedle toho je jedním z největších majitelů zemědělské půdy v Česku. V roce 2020 ovlivněném pandemií koronaviru měl Agrofert (který tvoří více než dvě stě firem) konsolidované tržby ve výši 161 miliard korun, čistý zisk skupiny byl 3,8 miliardy korun.

Existuje šest věcí, jež bychom o Agrofertu nutně měli vědět.

1. Agrofert řídí stejní lidé

O Babišovi se v kuloárech říká, že jednou z věcí, které opravdu nemá rád, je, když se jeho podřízení smějí. To si hned začne myslet, že se proti němu něco chystá. Nejhorší noční můrou je pro něj proto společná „usměvavá” fotka vedoucích manažerů Agrofertu. Pracovat pro Babiše určitě není jednoduché. Například proto, že nejen zřejmě trpí paranoiou, ale je to i člověk, který potřebuje rozhodovat o drobnostech. V koncernu kupříkladu podepisoval také faktury v řádu desítek tisíc korun.

Na druhou stranu Agrofert pro Babiše již skoro dekádu řídí stejní lidé. Jeho zástupcem v čele koncernu je Zbyněk Průša, jenž stojí v čele představenstva od roku 2014 a je spolu s dvorním právníkem koncernu Alexejem Bílkem jedním ze dvou správců svěřenských fondů. Stabilní je i pozice šéfa dozorčí rady, kterým je od roku 2013 Libor Široký. Podobné je to s výkonným ředitelem koncernu Josefem Mrázem, jenž na svém postu setrvává už od roku 2011. Srovnejte si to s tím, jak se měnili Babišovi ministři během posledních osmi let. Ne nadarmo je jediným členem vlády za hnutí ANO, který působí ve funkci od roku 2014, ministr životního prostředí Richard Brabec – předtím dlouholetý ředitel chemičky Lovochemie. Díky stabilitě managementu funguje Agrofert jako dobře promazaný stroj. Zvláště, když mu jeho skutečný šéf zajišťuje politickou podporu.

2. Bez dotací to bude Agrofert bolet

Za rok 2020 přijal Agrofert na dotacích dvě miliardy korun. Většinou jde o zemědělské dotace (1,62 miliardy korun) na hektar půdy, na něž mají firmy nárok z pozice svých vlastníků nebo toho, kdo na ní hospodaří. EU samozřejmě nepočítá s tím, že by je ve velkém získávaly obří zemědělské společnosti, jaké existují v Česku. V západní Evropě jsou naopak běžné menší rodinné farmy. Reformovaná pravidla pro tyto platby dokonce dávají členským státům možnost dotace „agrobaronům” omezit. Pokud tedy chtějí. Asi nepřekvapí, že Česko tuto možnost nevyužilo.

Kromě pravidelných plateb využívá Agrofert ještě investiční dotace. A ty jsou mnohem kontroverznější. Kromě oprávněně zesměšňované „inovační” linky Penamu na toustový chleba využíval Agrofert tento typ dotací EU k tomu, aby zvyšovaly jeho konkurenceschopnost vůči dalším firmám. Hlavně šlo o modernizaci chemiček. Za pozornost stojí také na Slovensku slíbená úleva na daních ve výši 58 milionů eur (asi 1,5 miliardy korun), již Babiš získal od vlády Roberta Fica jako pobídku pro více jak osmimiliardovou investici do chemičky Duslo Šaľa.

Může Agrofert bez dotací přežít? Pravděpodobně ano, přestože jsou dotace jedním z paliv, které roztáčejí tok kapitálu v rámci Agrofertu, kde navíc mezi chemií, zemědělstvím a potravinářstvím logicky existuje vzájemná provázanost. Agrofert je určitě dostatečně velký, aby ho zastavení dotací nepoložilo, ale bolet jej to bude. Proto také Babiš s Evropskou komisí, jež jeho střet zájmů začala v posledních letech řešit a chce subvence Agrofertu zastavit, tolik bojuje.

3. Koncern snižuje zadlužení u bank

Na rozdíl od českého státu Agrofert od roku 2018 snižuje své zadlužení. Loni dluh koncernu meziročně klesl o patnáct procent na 33,8 miliardy korun. Největším věřitelem Agrofertu je Komerční banka se skoro šesti miliardami. Důvodů, proč koncern snižuje zadlužení, je několik. Agrofert je oproti státu řízený jako firma a příliš velký poměr dluhu k provoznímu zisku pro něj znamená signál, že je potřeba něco dělat. Symbolicky to vidíme v rozdílném přístupu dvou žen blízkých Babišovi. Ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO), která bohužel nepřekročila myšlenkový obzor svého dřívějšího působení na finančním úřadě Brno-venkov, a finanční ředitelky Agrofertu Petry Procházkové, jež patří dlouhodobě k nejvlivnějším ženám tuzemského byznysu.

Bankéři o Babišově střetu zájmů samozřejmě od počátku vědí, Agrofert však pro ně není úplně špatným klientem. Za svoji vstřícnost navíc dostaly banky, které jsou součástí nadnárodních skupin, od Babiše odměnu. Premiér okamžitě zarazil nápady ČSSD zavést pro ně sektorovou daň. Zároveň ale může Babišův střet zájmů představovat pro bankéře stále větší potíž, protože se musejí řídit svými interními pravidly pro poskytování úvěrů (tzv. compliance). A to, že zneužíváte dotace a státní správu pro svoje obohacení, je pro banky na rozdíl od voličů ANO problém. Kvůli kauze Čapí hnízdo už třeba Agrofert nefinancuje britská banka HSBC, která dříve patřila mezi jeho hlavní věřitele.

4. Jedna chemička vládne všem

Agrofert stojí na dvou hlavních nohách. Tou první je petrochemie, kde je klenotem koncernu německá chemička SKW Piesteritz, jež vyrábí hnojiva. Babiš ji získal v roce 2002 a byla to jednoznačně jeho životní koupě. Podobně jako v 90. letech nákup dalšího výrobce hnojiv na Slovensku Duslo Šaľa. Jen tyto dvě chemičky dokážou v dobrých časech zajistit téměř polovinu čistého zisku Agrofertu. Na druhou stranu jsou závislé na tom, jak se vyvíjejí světové ceny komodit, které Babiš ovlivnit nedokáže. Pro výrobu hnojiv je třeba naprosto zásadní cena zemního plynu. Když stoupne příliš vysoko (jako je tomu celý letošní rok), znamená to pro ziskovost této části Agrofertu značnou komplikaci. Další částí holdingu je vzájemně provázané potravinářství a zemědělství, které má mnohem větší obrat, ale i nižší marže.

5. Agrofert není jenom Česko

Těžištěm koncernu Agrofert je Česko. Andrej Babiš rád zdůrazňuje, že jeho firma tady má sídlo, zaměstnává lidi a platí daně. Ty z příjmu se ovšem v porovnání se získanými dotacemi pohybují vždy kolem nuly. Platby Agrofertu za DPH nebo zdravotní a sociální pojištění jsou určitě významné, ale ostatní podnikatelé je platí taky. Každopádně, jak již bylo řečeno, nejziskovější fabrika koncernu stojí v Německu a další se nachází na Slovensku. V Maďarsku se zase Agrofert postupně propracoval na pozici jednoho z hlavních hráčů v tamním zemědělství a potravinářství. Vstřícný vztah Andreje Babiše k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi je tak daný nejen tím, že jsou to oba bezskrupulózní cynici, kteří se přiživují na státech, jimž vládnou, ale také ekonomickými zájmy Babišovy firmy.

Nejnověji letos Agrofert zamířil do Chorvatska, kde koupil většinu ve významném zemědělském podniku Agronom.

Ve vztahu k zahraničí je nutné zmínit ještě jednu věc. Andrej Babiš jako podnikatel v tuzemském zemědělství netrpí přílišnou láskou k Polsku, jehož zemědělský a potravinářský sektor je pro Agrofert velkým konkurentem. A na jeden stát má současný český premiér vysloveně negativní vzpomínky, a to na Čínu. Přerovskou chemičku Precheza vyrábějící široce používanou titanovou bělobu tam totiž její čínský partner podvedl a Agrofert musel odepsat přes miliardu korun. Precheza se z Číny potichu stáhla v roce 2016, zrovna když vrcholila prezidentem Milošem Zemanem prosazovaná snaha udělat z Česka prostor pro čínské investice v EU.

6. Nemá jednoznačného nástupce

Babiš si zřejmě podobně jako každý „self-mademan” myslí, že je nesmrtelný. Navíc kvůli tomu, že mu od mládí chybí slezina, musí dodržovat zdravější životní styl. Premiérovi je ale sedmašedesát, což znamená, že už by mohl být dva roky v důchodu. Má celkem čtyři děti se dvěma ženami. Syn z prvního manželství Andrej Babiš mladší proti otci nyní tvrdě vystupuje. Synovi z druhého manželství Frederikovi je sedmnáct let. O podnikatelských ambicích jeho dcer není nic známo. Nástupce se tedy nerýsuje. Babiš zřídil v roce 2013 pro rodinu investiční skupinu Hartenberg, kam vložil na investice 200 milionů eur (asi pět miliard korun) a získal do jejího čela zkušeného investičního manažera Jozefa Janova z Penty, který zde má také majetkový podíl. Tyto peníze mohou jeho blízké dobře zabezpečit. Otázkou ale zůstává, co se jednou stane s Agrofertem, protože ten tady bude ještě v době, kdy už jeho „dceřiná firma“ hnutí ANO bude poslána do konkurzu.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.