31. května, 2024 Jaroslav Šubrt
Tischnerovo jméno jsem poprvé zaslechl během jednoho z bytových seminářů, které se na přelomu 70. a 80. let pořádaly ve vile výtvarníků Pavla a Věry Brázdových na pražských Vinohradech. Přednášeli tam Patočkovi křesťansky orientovaní žáci, například Radim Palouš, Tomáš Halík, Zdeněk Neubauer, Jan Sokol, Daniel Kroupa, Zdeněk Kratochvíl a další. Tischner tam byl jakožto respektovaný představitel polské fenomenologie a hermeneutiky rovněž zmiňován, i když jeho texty u nás nebyly běžně dostupné – tedy pokud člověk zrovna nečetl polsky a neměl přístup k „ideologicky závadné“ literatuře od našich severních sousedů.
Nicméně připomenutí jména Jana Patočky v souvislosti s Tischnerem má ještě jiné důvody. Tischnerovým učitelem byl totiž na přelomu 50. a 60. let na univerzitě v Krakově Roman Ingarden, který podobně jako Patočka studoval filosofii u prostějovského rodáka Edmunda Husserla, zakladatele moderní fenomenologie.
O svém učiteli Tischner napsal: „Pro Ingardena byla autentickou cestou k hodnotě cesta heroické velkomyslnosti. Hodnoty je třeba dokazovat jen proto, že jsou hodnotami.“ (s. 81) A když na začátku 80. let vznikal ve Vídni Institut pro vědy o člověku (Institut für die Wissenschaften vom Menschen), který se věnoval překladům a exilovým vydáním Patočkových děl, zásluhu na tom měl i Tischner coby jeho spoluzakladatel a po nějakou dobu rovněž jako ředitel. Připomeňme ještě, že jediným Tischnerovým dílem dosud přeloženým do češtiny bylo exilové vydání jeho Etiky Solidarity s předmluvou Karla Skalického (Opus Bonum 1985).
Tischnerovu abecedu tvoří více než šest desítek hesel. Každé z nich se skládá z několika kratších citací z jeho publikací a knižních rozhovorů. Výbor začíná heslem Bůh a uzavírá ho heslo Život, pochopitelně nemůžou chybět filosofové Ingarden nebo Leszek Kołakowski – a pak už jen pár dalších hesel namátkou: Dialog, Goralé, Melancholie, Pravda, Svoboda, Utrpení, Víra… Wojciech Bonowicz v předmluvě konstatuje, že by jich mohlo být dvakrát či třikrát tolik, kniha by pak však podle jeho slov byla těžko „stravitelná“.
Tischner byl skutečným mistrem pera, což snad dostatečně dokládá i soubor textů, který má nyní český čtenář k dispozici. Jeho literární odkaz by se dal rozčlenit zhruba do dvou období. Do pádu režimu „lidového Polska“ psal až na pár výjimek čtenářsky náročné odborné texty o fenomenologii, hermeneutice a filosofii dialogu. V pozdějších letech se věnoval více aktuální publicistice, což mu umožnilo pregnantně pojmenovávat a analyzovat problémy, které hýbaly polskou společností v prvních letech svobody. Byl kmenovým autorem časopisů Tygodnik Powszechny a Znak, časopisů, kolem nichž se koncentroval tehdejší výkvět polské katolické inteligence. Po pádu komunismu jej zvali také do televizních a rozhlasových debat, vycházely desítky Tischnerových knižních titulů.
Vedle papeže Jana Pavla II., někdejšího krakovského arcibiskupa, s nímž jej mimochodem spojovalo blízké přátelství, patřil k nejvýraznějším intelektuálním autoritám, které ve druhé polovině minulého století ovlivňovaly podobu veřejné debaty v Polsku.
Ne vždy se však setkával s pochopením. Pro některé lidi byl až příliš prostořeký, jeho názory příliš kontroverzní a jeho postoje příliš liberální. Vysloužil si pověst „zlobivého dítěte“ polské církve. Už tehdy varoval před instrumentalizací náboženské víry, budováním příliš těsných vztahů mezi církví a státem, klerikalismem, antisemitismem, národoveckým fangličkářstvím, strachem ze svobody či romantickým blouzněním o návratu „zlatého věku“ polských dějin. Konzervativnější část polských katolíků jeho koncept „otevřeného katolicismu“ odmítala.
Nicméně zdá se, že historie dala jeho „Kasandřiným věštbám“ za pravdu. Polská společnost v současné době prochází obdobím překvapivě rychlé sekularizace, a to hlavně ve velkých městech. Jako důvod – kromě výše zmíněného – uvádějí lidé opouštějící církev rovněž množství skandálů sexuálního zneužívání a jejich krytí ze strany katolické hierarchie. Pro mnohé z nich tak zůstávají právě Tischnerovy texty jedním ze zdrojů, jak se v současné situaci orientovat a kde hledat zbytky naděje a útěchy – „jako by je napsal včera,“ slyšíme často.
Doufejme tedy, že i český čtenář bude mít po Tischnerově abecedě brzy opět příležitost seznámit se s dalšími skvělými texty tohoto originálního polského myslitele.
Tischnerova abeceda. Výbor z myšlenek Józefa Tischnera uspořádal Wojciech Bonowicz. Přeložili Jiří Červenka a Martin Veselka. Triáda, 2023.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024