22. září, 2025 Matúš Guziar
Spoluautorem komiksového románu Súdruh disident je spisovatel Michal Hvorecký. Foto: Wikimedia Commons/ Jan Zappner
Zápletku komiksového příběhu kromě zdánlivě rozporuplného názvu avizuje už samotná obálka knihy, profil hlavy protagonisty, do které je integrován obrázek bagristy. Tento obraz je možné číst nejen doslovně jako změnu pracovního a společenského zařazení Milana Šimečky z pozice filosofa do role závodního dělníka, ale také metaforicky. Tedy jako osud intelektuála zkoumajícího životní podmínky člověka v socialistické společnosti. Časoprostorové souvislosti na prvních stránkách vyprávění následně prozrazují motivy vozidla agenturních složek režimu evokující éru studené války či busty Vladimíra Iljiče Lenina, jež se vážou k roku 1969.
Introdukce textové části nás vtahuje přímo do krize v osudu protagonisty Šimečky stojícího před prověrkovou komisí rozhodující o jeho vyloučení ze strany kvůli údajně protirežimnímu textu s názvem Návrat do Evropy. Komiks se v tomto směru nesnaží být příliš zjednodušující a využívá možnosti faktického kopírování částí Šimečkova článku, což čtenáři umožňuje přímé setkání s textem disidenta. Je to jen jedna z mnoha ukázek toho, jak šikovně komiks využívá možnost kolážové integrace dokumentu do obrazové části knihy.
Navíc obsazení Milana Šimečky do role vypravěče vlastního osudu dosahuje přesvědčivého účinku biografické autenticity. K živému charakteru vyprávění přispívá rovněž to, že centrální fikční zápletka postupné společenské degradace a persekuce filosofa je prostoupena nejen úryvky z jeho vlastních textů, ale také vzpomínkami, útržky korespondence a dobovými fotografiemi, a to i ze samotného archivu rodiny Šimečkových.
Osud Milana Šimečky se přitom v mnohém jeví jako dobově symptomatický. Komunistický intelektuál, který v šedesátých letech procitne a přidá se k Dubčekovu úsilí o reformní socialismus. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy je za své texty vyloučen ze strany a přinucen k manuální práci dělníka. Navzdory tomu však zůstává významnou hrozbou pro režim, a přestože z rodinných důvodů nepodepisuje Chartu 77, neuposlechne stranu a vládu, aby ji odsoudil.
Takový vývoj disidenta určitě v české společnosti není až tak ojedinělý, avšak právě zde hraje velkou roli slovenská stopa Šimečkova příběhu. Se svojí ženou Evou, ač oba pocházeli z Česka, totiž žili v Bratislavě, kde působili jako univerzitní učitelé, a proto později patřili k jádru slovenské části disentu. Společenský dosah Šimečkova kritického díla a zapojení do celorepublikových disidentských kruhů znamenal jasné vybočení z mezí stanovených režimem, což mělo za následek jeho následné pronásledování a věznění. A přestože osud Milana Šimečky není ani zdaleka natolik známý jako příběh Václava Havla, právě pro svůj specifický kontext vyplňuje důležité místo ve slovenských dějinách.
Ve vztahu k filosofickému odkazu komiks s použitím množství referencí a citací přehledně ukazuje témata a myšlenky, kterými se intelektuál ve svém psaní zabýval. Jednu z hlavních oblastí zájmu pro něho představoval problém utopické společnosti. Komiks s respektem k žánrovým limitům přesvědčivě zobrazuje Šimečkovo přemýšlení o socialistické společnosti. Úryvky z jeho esejí jako například Obnovení pořádku či Svět s utopiemi, nebo bez nich? doplněné příznačnými obrazy filosofa sklánějícího se nad psacím strojem tvoří reflexivní části příběhu.
Přirozeně, komiks nedovoluje, aby byly Šimečkovy myšlenky prezentovány v plném znění. Podstatnější pro dané zpracování jeho životního osudu je zobrazení společenského kontextu prostřednictvím obrázků bezútěšné situace dělníků v továrnách či scén z perzekucí jeho rodiny a přátel. V jejich rámci se setkáváme s celou řadou jmen známých disidentů, ke kterým patřili Vilém Prečan, Ján Ladislav Kalina, Jiřina Šiklová, Dominik Tatarka, Jiří Ruml a další.
Epický vrchol vyprávění přitom tvoří samotné obvinění Šimečky z rozvracení republiky. Čtenář se skrze jednotlivá obrázková pole postupně obeznamuje s tlakem vyvíjeným na celou rodinu Šimečkových. Příběh přitom velmi přehledně zprostředkovává události vedoucí k zatčení intelektuála, které jsou účinně doplněny situačními zprávami Státní bezpečnosti. Je tomu tak například v případě akce Paskvil, popisující průběh oslavy Šimečkových padesátin, nebo u samotného zatčení několika disidentů včetně Milana Šimečky během akce Delta.
V souvislosti s výstavbou sujetu komiksu je nejvýraznějším fikčním vstupem do biografie moment, kdy v části věnované výslechu oběti, je Šimečkův příběh přerýván paralelami z osudu Winstona Smitha, protagonisty románu George Orwella 1984. Tento výběr není vůbec náhodný, a to nejen pro podobnost osudů obou hrdinů, ale rovněž proto, že anglický román v tomto období přeložila do češtiny Eva Šimečková a její manžel k němu napsal obsáhlý doslov. Navíc překlad vyšel v exilu v příznačném roce 1984. Tímto však literární podobnosti nekončí a Šimečka svým pohnutým osudem rovněž odkazuje na dílo Franze Kafky.
Z hlediska struktury vyprávění je přitom zajímavé, že přibližně stejný prostor v příběhu je věnován scénám z výslechu a úryvkům z korespondence Šimečky a jeho ženy Evy. V souvislosti s výslechem je cenná reflexe filosofa nad prožíváním vlastní skutečnosti, kterou staví do kontrastu s percepcí skutečnosti agenta vedoucího výslech. Tato místa odhalují Šimečkovy neochvějně humanistické postoje a reflexivní hloubku jeho uvažování, když se dokáže na situaci podívat i s porozuměním perspektivy druhého.
Navíc při zobrazení zatčení a uvěznění filosof popisuje tuto nečekanou nástrahu v osobním životě skrze motivy tygra číhajícího na člověka v trávě. Tato symbolická představa agresivní hrozby vystupuje kontrastně s emotivně vypjatým obrazem svobody, reprodukcí autentické skici okna domova načrtnuté disidentem ve vazbě. Krom zmíněných motivů se prožívání odnětí svobody propisuje i do zobrazení snového světa protagonisty. Vývoj psychického vyrovnávání se postavy s uvězněním zrcadlí hned dvě snové scény. Zatímco ta první zobrazuje úzkost z absurdity vazby a strach o rodinu, druhá ukazuje možnost uvolnění v alternativní skutečnosti. Co se však v případě obrázků snových panelů jeví z pohledu narace jako zbytečné, je vysvětlující textové doplnění jejich významů.
Plnost vyznění komiksového zobrazení osudu Šimečky však není omezena pouze na příběh protagonisty. Centrální zápletku doplňuje vícero vedlejších pasáží. V takových epizodách se setkáváme například s osudy dalších disidentů anebo také ostatních vězňů. Tato odbočení přiměřeně dokreslují společenské poměry a praktiky moci na vrcholu normalizace. Krom toho se na aktuální prožívání hrdiny napojují také vzpomínkové trsy významově rezonující s hlavní osou vyprávění. V rámci nich je příznačné zobrazení dětství Milana Šimečky a roku 1939, tedy okupace Čech a Moravy nacistickou armádou.
Absurdní paradoxy dějin ve vzpomínkách protagonisty příznačně vykresluje kupříkladu výměna nacistické svastiky za komunistický srp a kladivo na budově ostravské radnice. Kromě toho historický vývoj vhodně doplňuje i vzpomínání na vstup do komunistické strany, na mládí a šťastné budování socialismu v poválečném období. Komiks na těchto místech sice z vlastní podstaty nevytváří hlubší textové podloží pro detailní vylíčení historických procesů, avšak obrazové využití mnoha dobových sloganů a námětů působí jako informačně dostačující.
Na závěr je snad namístě se zamyslet nad otázkou významu komiksu Súdruh disident. Vedle přiměřeně zvolené obrazové složky příběhu je zřejmé, že specifický žánr knihy nemá za cíl nabídnout vyčerpávající vyprávění o životě a díle Milana Šimečky. Co se však komiksu určitě daří, je vhodným způsobem upozornit na význam osobnosti tohoto disidenta, na jeho dosud inspirativní dílo a nezanedbatelné místo v československých dějinách. Zároveň v kontextu současného Slovenska se tato role knihy zdá ještě důležitější, protože tamní společnost na rozdíl od té české neustále zápasí s hledáním vlastních historických autorit. A přestože představený komiks pravděpodobně nemá potenciál výrazněji ovlivnit či zaujmout pamětníky tohoto traumatizujícího období, může přinejmenším přitáhnout ke kritické analýze dějin ty generace, které čas normalizace znají jen ze stránek učebnic dějepisu.
Hvorecký, Michal – Vizár, Matúš – Hnát Adrián: Súdruh disident, Bratislava: Nadácia Milana Šimečku, 2024, ISBN 978-80-89008-92-6.
ROČNÍK XIV. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2025