Vyčistí Brexit EU?

09. června, 2016 Tomáš Orlík RUBRIKA Glosy, komentáře

---

Jde jenom o peníze? Foto: Pixabay

 

Zdá se, že evropské státy budují Evropskou unii příliš rychle, až překotně. Blížící se britské referendum o možnosti tzv. Brexitu by mohlo být šancí k její reformě. Minimálně se zde otevírá prostor k hlubší diskusi. To by ovšem členské státy musely vědět, co od Unie kromě peněz vlastně chtějí.

 

Vstup ČR do EU v roce 2004 se řadě z nás jevil jako velmi špatný nápad. Většina, ovlivněná mimo jiné jednostrannou kampaní placenou z daní všech poplatníků, však byla rok předtím v referendu pro. Zvolili jsme si vstup do EU a co více, zavázali jsme se k přijetí jednotné měny euro. Obecně lze říci, že česká strana vyjednávání o vstupu podcenila. Na rozdíl například od Polska, které si vyjednalo v řadě oblastí mnohem lepší vstupní podmínky než my. Mimochodem, hlavní fázi přístupových jednání vedl tehdejší premiér Miloš Zeman…

Jednotný trh, volný pohyb osob a zboží, možnost studovat i pracovat prakticky kdekoliv v Evropské unii bez omezení jsou velkými přínosy. EU však i dnes, 11 let po našem vstupu, postrádá hlubší hodnotové zakotvení, jehož výrazem by mohla být například společná zahraniční politika. Odkazu na křesťanství se v rámci Lisabonské smlouvy vzdala. Bohužel se zdá, že bez náhrady.

Evropské strukturální fondy jsou pak hotovým neštěstím. Křiví trh, násobí korupční chování v členských zemích a paradoxně vedou tu a tam i ke vzniku oligarchických struktur, jejichž základní kvalifikací je umět čerpat a chytře přehazovat tzv. evropské peníze. Společná měna euro sice pomohla k rozvoji některých zemí jako Slovensko nebo Estonsko, ale zároveň se výrazně podílela na ekonomické devastaci jižních zemí Unie a na vytvoření zásadní ekonomické nerovnováhy.

 

Časy se mění

Nejpozději od roku 2012 se však vnímání EU začalo přece jen měnit. Výrazně se totiž změnil svět okolo nás. Ruská invaze na Krym byla mementem a varováním, že časy (snad jen) studené války se rychle vracejí. Rychlost, s jakou Evropská unie vyhlásila poměrně účinné sankce vůči Putinovu Rusku, byla příjemným překvapením. Pragmaticky, rozumně a jedinou možnou civilizovanou cestou probíhá také spolufinancování řecké ekonomické prohlubně. Postoj hlavních tahounů EU k uprchlíkům a ekonomickým migrantům je zatím též rozumný.

Zároveň ovšem platí, že ohledně unijní reakce na výše zmíněné události mají některé členské země zásadně odlišné názory. Je to předzvěst kolapsu EU? Bylo by záhodno vést o rozporech otevřenou diskusi.

Jenže ta se zatím příliš nekoná. Například česká politická reprezentace by mohla diskutovat bez zábran až ve chvíli, kdy by se premiér a ministr financí vzdali všech peněz z evropských fondů, kterými pro své voliče opticky vylepšují bilanci státního rozpočtu.

Drží tedy dnešní EU pohromadě již jen eurofondy a ekonomické otázky? I diskuse ve Velké Británii se z osmdesáti procent točí kolem možného poklesu ekonomiky a různých odhadů jejího dalšího vývoje po případném Brexitu.

Margaret Thatcherová již začátkem 90. let minulého století varovala, že příliš rychlé sjednocování povede k zásadním nerovnovahám a případně až k válečným konfliktům mezi členskými zeměmi, které se budou přít, kdo na koho kolik doplácí.

Britské referendum skýtá šanci k tolik potřebné hlubší debatě o směřování Unie. Případný Brexit zase může být šancí demontovat část pravidel současné EU a pokusit se o její reformu. Podobně jako Británie či Německo by však i další členské státy musely říci, co vlastně od Unie očekávají. Což například ČR už mnoho let neudělala.