17. května, 2022 Petr Zenkner
Tatíček? Zeman. Foto (oříznuto): Facebook/HradOfficial
Rychlá reakce trhů na Michlovo jmenování guvernérem a nejistota, koho mu Zeman v dalších měsících do bankovní rady centrální banky ještě „přidá”, vedly dokonce k tomu, že ČNB musela okamžitě začít intervenovat na obranu kurzu koruny. Jen pro připomenutí – Zeman do konce svého mandátu v březnu 2023 ještě obmění většinu rady a nemusí se přitom na nikoho ohlížet. Jedná se o jeho výsostnou pravomoc.
Je obtížné říct, co prezident jmenováním Michla sleduje. Třeba se mu líbí Michlova bezskrupulóznost, kterou se mu podobá. Tu by ale jiní nazvali nekompetentností. Je navíc veřejným tajemstvím, že se budoucí guvernér za tři roky působení v bankovní radě moc „nepředřel“. Tedy pokud zrovna neradil šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi. Jeho člověkem Michl byl jako poradce a člen bankovní rady ČNB a bude jím nejspíš i jako guvernér.
Zeman svou sázkou na Michla boří jedinou věc, kterou mu ještě někteří přiznávali k dobru. K vybírání členů bankovní rady ČNB dosud přistupoval zodpovědně. S výjimkou jmenování právě Michla v roce 2018, které bylo součástí výměnného obchodu s tehdejším premiérem Babišem.
Ale třeba to nakonec Zeman myslí dobře. Jako deklarovaný eurofederalista, což se u něj projevuje hlavně ochotou vyvěsit na Pražském hradě vlajku EU, protože to ho nic nestojí, hodlá Česku napomoci k přijetí eura. Podobně jako když coby správný plebejec hodlal svým chováním oslabit v Česku zakořeněné prezidentské „tatíčkovství“. Přehnané uctívání prezidenta bylo dosud součástí naší politické tradice. Možná tak nakonec jediným pozitivním dědictvím Zemanových dvou mandátů bude to, že českou společnost z onoho „tatíčkovští“ vyléčil.
Teď ale vážně. Za jmenováním Aleše Michla může stát vliv některých podnikatelů, jimž se nelíbí vysoké úrokové sazby, které jim prodražují úvěry. A při Zemanově zdravotním stavu nelze vyloučit ani zákulisní působení jeho poradců, kteří potřebují zobchodovat poslední měsíce ve své funkci. Třeba s Andrejem Babišem, jenž začal objíždět Česko v karavanu, i když prý vlastně pořád neví, zda bude na prezidenta kandidovat. Nebo potřebuje něco zobchodovat samotný Zeman. Jediné, co u něj můžeme vyloučit, je zájem o to, aby věci fungovaly.
Tradici „pana prezidenta“ třeba ještě nějaká budoucí hlava státu obnoví. Byť při přímé volbě to moc pravděpodobné není. Ideální by bylo, kdyby úřad zcivilněl a prezident hodně cestoval, aby podpořil český export. Tedy to, o čem Zeman tak rád mluvil, ale prakticky to nedělal.
V případě české koruny ale lpění na tradici musí skončit. Koruna za žádné krize od roku 2008 nepředstavovala pro českou ekonomiku výrazně větší výhodu, než kdybychom měli euro. Je ale pravda, že zároveň nebyla ani zásadní nevýhodou. V době vysoké inflace, otřesů v zahraničním obchodě a napětí způsobeného ruskou agresí na Ukrajině je ale pro desetimilionové Česko do budoucna větší zárukou stability euro.
Finanční ředitelé podniků si limity koruny uvědomují řadu let, protože v eurech obchodují. A neustálé zajišťování proti výkyvům domácí měny jim snižuje zisky. Velké tuzemské firmy si zase v eurech půjčují. Běžných Čechů se tato problematika zatím tolik netýkala. Kvůli vysokým úrokovým sazbám ale začínají nevýhody koruny vidět třeba majitelé hypoték. V eurech by byly výrazně výhodnější. Podobně jako je v eurozóně nižší inflace. Česko nemůže přehlížet ani to, že okolní svět mezi Evropou a eurozónou nerozlišuje.
Až dosud šlo otázku eura ignorovat, byť se Česká republika k jeho přijetí zavázala při vstupu do Evropské unie v roce 2004. Tehdy se jednalo o vyvrcholení cesty naší země pryč od komunismu a od Ruska. Po osmnácti letech je čas posunout se dál. Bohužel doba, kdy Česko bez problémů plnilo kritéria pro vstup do eurozóny, je pryč.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025